Článek
Víte, co je ten nejdůležitější faktor na cestě k úspěchu a respektu? Jsou to lidé, kterými se obklopujete. Většina lidí se totiž dělí jen na tři základní skupiny: nepřející, pasivní pozorovatele a přející. Takže pokud jsou kolem vás jen lidé z těch prvních dvou skupin, tak…
Obecný předpoklad je, že k úspěchu a respektu vedou jen dvě cesty. Cesta „italské mafie“ a cesta fair-play.
Ta první je myslím celkem jasná a není třeba ji rozvádět. Ta druhá by se dala sumarizovat asi takto: pokud jste třeba student a dostáváte dobré známky, pokud jako zaměstnanec v práci vždy děláte to, co se po vás žádá a co máte v popisu práce, pokud jste talentovaní a inteligentní, pokud jste milí, laskaví a přátelští, pokud mluvíte s každým upřímně, tak se asi držíte obecného mýtu, že pro vás věci prostě budou fungovat. Ovšem je tomu skutečně tak?
Bohužel v této rovnici chybí jedna zásadní elementární částice, která spočívá ve skutečnosti, jak moc lidé kolem vás chtějí, abyste uspěli. Tohle je zhusta možná nejvíce podceňovaný dílek na cestě k úspěchu a respektu. Předpoklad, že když zaškrtnete dostatek políček v „dotazníku života a lidského chování“ – dobré chování, přátelské vztahy v práci, talent, snaha – vesmír se nějak sám viditelně sladí a všechny vaše sny se stanou skutečností.
Nechápejte mě špatně. Na laskavosti, přátelskosti a nezištnosti záleží! Laskavost je velice důležitá. Stejně tak jako ostatní pozitivní lidské kvality. Ale nesmíme zapomínat, že potřebujeme i připojení. Stejně jako u mobilů. Bez připojení není žádný signál. Ano, ona neviditelná nitka, která nás spojuje s ostatními lidmi kolem nás a která skutečně určuje, kdo nás má rád, kdo se námi cítí inspirován a kdo chce, abychom uspěli.
Všichni se můžeme posouvat vpřed, rozšiřovat naše znalosti a bojovat o to, abychom byli nejlepší verzí sebe sama. Ale bez spojení s těmi správnými lidmi z nás bude jen osamělá postava stojící v dešti, zatímco všichni ostatní tančí na slunci.
Představte si toto: sedíte na pracovní schůzce, máte v hlavě všechny správné odpovědi a ty absolutně nejlepší nápady a jste připraveni rozzářit místnost svými fantastickými postřehy. Přesto si ale všimnete, že vaši kolegové i šéf jsou zaneprázdněni telefony nebo tupě zírají do svých poznámkových bloků, jako by luštili starověké runy. I když jsou vaše poznatky ryzím zlatem, stal se z vás jen maják v mlze bez lodi na dohled. Život není jen o tom, co všechno víte. Je nesmírně důležité, aby se i ostatní cítili informovaní, ale hlavně pak zapojení a inspirovaní. Protože sebelepší obraz bez zájemce o koupi bude jen obrazem. Hodnotu Da Vinciho Mony Lisy nedělá obraz sám, ale množství těch, kteří jsou za něj ochotni zaplatit nekonečné množství peněz.
Chybějícím prvkem tedy není jen dělat to, co je požadováno, ale dělat to způsobem, který rezonuje s lidskými bytostmi kolem. Jde o budování vztahu, vytváření pocitu komunity a podněcování nadšení. Skutečný úspěch je často zakořeněn ve vztazích, vytváření neviditelných sítí a emoční inteligenci. Důležitými prvky, které se bohužel téměř nikdy nevyučují ve třídách na žádném stupni ani úrovni.
Jak se tedy osvobodit od tohoto mýtu a přijmout holističtější přístup k úspěchu?
V prvé řadě začněte u sebe sama. To je základní a vůbec nejdůležitější premisa.
Přejte lidem kolem sebe opravdu a upřímně jejich úspěch. Je jedno jací jsou. Je jedno jestli s nimi souzníte. Bezpodmínečné přání úspěchu a respektu těm ostatním je prvním a velmi důležitým krokem.
Tím dalším je pak propojení s ostatními. Buďte tím, kdo nejen naslouchá, ale také se účastní rozhovorů, kdo sdílí smích a trapné chvíle. Buďte přístupní a upřímní, protože lidi přitahuje autenticita jako včely med.
Ten poslední krok může být pro mnohé trochu bolestivý, ale i v zahradě občas musíte prořezat stromy. Omezte kontakt s těmi, kteří vás neposunují. Myslím tím hlavně ty, kteří spadají do první skupiny. Pokud vám totiž někdo nepřeje, je stále negativní tak vás možná svými pochybnostmi a „omezeními“ táhne ke dnu. Možná je tedy na čase vypustit je svobodně do světa.
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne
Mara
