Článek
Většina z nás se dříve nebo později začne poohlížet po partnerovi či partnerce. V minulosti, kdy byla spousta sňatků dohodnuta, byla ale možná situace v některých ohledech jednodušší.
Dnes máme svobodu a výběr partnerů je tedy jen na nás. Nicméně bez ohledu na tuto skutečnost (nebo právě proto) mohu zodpovědně říci, že se raději naučím třeba molekulární genetiku, kvantovou fyziku nebo některý z náročných medicínských oborů, než bych zvládla a pochopila pravidla flirtování a řeči těla.
Alegorie, která se mi vkrádá do hlavy při pomyšlení na flirtovací a seznamovací strategie, souvisí s aerobikem.
Moje bývalá spolubydlící ještě za dob studií byla nadšenou cvičitelkou aerobiku. A protože aerobikem i žila, tak samozřejmě cvičila také doma. Její lekce, které si nacvičovala pro své klienty, velice blízce připomínaly průjezd japonského Šinkansenu v okamžiku, kdy dosáhne maximální rychlosti. Než si uvědomíte, že jste projeli Tokio, už zastavujete v Osace.
Přípravy na lekce aerobiku v podání mé spolubydlící měly úplně stejnou dynamiku. Než můj mozek zaznamenal příkaz, který vyslovila, tak už byla někde úplně jinde. Při jejím sledování jsem nutně musela dojít k závěru, že v mém mozku nejsou potřebné synapse, aby dokázaly tuto činnost vyhodnotit, natož provádět.
Flirtovací strategie, které jsou nám prý vrozené, ve mne vzbuzují velice podobné pocity. Angličtina má pro tuto situaci velice výstižné slovo „clueless“. Tedy něco jako - nemám ponětí.
V současnosti můžete všude narazit na nespočetné množství psychologů, terapeutů, koučů a jiných profesí, kteří se ze všech sil snaží pomoci lidem při seznamování a hledání partnerů.
V případě, že jste žena, zní doporučení některých z nich asi takto: „Používejte flirtovací obličej (ať už je to cokoliv), musíte se usmívat, ale zase se neusmívejte moc, podívejte se na něj, ale ne dlouho a často, otočte se čelem, ale ne úplně, nakloňte hlavu, ale pouze doprava a ne doleva…“. To jen tak pro příklad.
Určitě vidíte tu alegorii.
Do toho se přidávají pokyny stran komunikace. „Mluvte o tomto, nemluvte o tamtom, ptejte se, ale neptejte se moc…“
Ale ani muži to nemají snadné. „Nesmíte se bát odmítnutí, dejte najevo, že jste romantik, nesmíte být agresivní a překročit hranice, ale musíte učinit první krok…“
A pak tu máme online seznamky. To je kapitola sama pro sebe.
Mohlo by se zdát, že se tím celá záležitost seznamování zjednodušuje. Nicméně opak je pravdou.
Ženy totiž používají online seznamky jako by chytaly pstruhy v horské bystřině. Muškaří. To si najdete lesklou návnadu, umístíte na háček a hodíte. Dokud nevytáhnete přesně toho jednoho dokonalého pstruha, kterého si představujete, tak lovíte dál.
Muži naopak chodí na výlov kaprů. Nahodíte sítě, vylovíte celý rybník, pak probíráte a zužujete výběr, až vám nakonec zůstane ten jeden kapr, který se nejvíce podobá původní představě.
Bohužel tyto tak rozdílné strategie rybaření, pardon seznamování, mají za následek, že spousta žen má svůj online profil zahlcený a k panu správnému se ani „neproswipuje“. Muži oproti tomu mnohdy jen marně čekají na jeden či dva „zátahy“.
Sečteno, podtrženo. Flirtování a seznamování ve 21. století není žádná legrace, ale raketová věda. Naštěstí si ale možná stačí uvědomit, že na druhé straně je pořád jen lidská bytost, která se také chce seznámit. Takže dokud budeme zdvořilí a nebudeme překračovat hranice osobního prostoru nad rámec společenských konvencí, možná nám bude stačit jednoduchá strategie: skočit do vody a čekat, jak to dopadne.
Spoustu štěstí při skákání do seznamovacích vod.
S pozitivní energií do vašeho dne. Mara
P.S.: Pakliže se v článku vyskytla chyba či překlep děkuji, že bez negativní energie dáte vědět v komentářích…
