Článek
Jak moc ovlivňují toxické společenské stereotypy naše vnímání a citlivost pro druhé pohlaví?
V 70. letech minulého století bylo zcela běžné vnímat ženy jen jako „muže s prsy“. Naštěstí tato pomýlená léta už jsou za námi a dnes všichni víme o mnoho více. Bez urážky pro všechny, jejichž duše nejsou v harmonii s jejich biologickým tělem: žena není muž a muž není žena! Biologicky.
Biologické rozdíly mezi pohlavími jsou prostě neoddiskutovatelné.
V prvé řadě mají muži obecně větší svalovou výbušnou sílu než ženy stejné velikosti. Ženy naopak procházejí menstruačními cykly, které ovlivňují jejich tělesné i psychické procesy. Rozdílnými velikostmi oblečení i spodního prádla v průběhu jednoho měsíce počínaje a rozdíly ve způsobu myšlení rovněž v průběhu měsíce konče.
Ženy, které prošly změnou pohlaví a teď chtějí soutěžit v ženských disciplínách, mají diskriminující výhody (jak jistě všichni zaznamenali minulý rok v Paříži a nejen tam). Také se ukazuje, že ženy hrající fotbal na profesionální úrovni trpí na určité typy zranění, které jejich mužští protějšci prostě neznají.
Sportovci a odborníci dnes opravdu stále více řeší specifické potřeby ženského těla. Například úpravy fitness vybavení či výše zmíněná zranění.
Ovšem navzdory tomu, že se společnost snaží biologické rozdíly narovnávat, některé z nich zůstanou fyzicky nezměnitelné. Porodit prostě mohou opravdu (prozatím) jen ženy, kojit mohou opět (prozatím) jen ženy. Navíc mají ženy na rozdíl od mužů pro tuto funkci v životě jen velice omezené „biologické okno“. Nehledě na to, že to u žen jde maximálně 1× za rok (2×, když opravdu šlápnete do pedálů). Nicméně obecná očekávání na ukončení studia, práci a na rozvoj kariéry celkem slušně do tohoto ženského „biologického rozmnožovacího okna“ zasahují.
To jsou však jen fyzické rozdíly. S těmi jsme už všichni více méně obeznámeni. O čem se však téměř nemluví, je křehkost mužské duše!
Chápu, že teď se někteří ohradí, jiní urazí a další budou polemizovat či horovat za pravý opak. Všichni máme právo na svůj názor (pokud je v souladu se slušným a morálním kodexem).
Nicméně ať se nám to líbí nebo ne, vztahy jsou (a vždy byly) určitou formou transakce. Transakce, která za tisíciletí upadla do toxických stereotypů. Jedním z těch nejvýraznějších je očekávaná vzájemná pohlavní užitečnost.
Ženská užitečnost je pro muže většinou dána faktem, jestli se onen muž chce či nechce rozmnožovat. V případě, že je rozmnožování na programu dne bude užitečnost ženy ležet ve vlastnostech jako je mládí (a s ním se pojící schopnost se rozmnožovat), krása (velice subjektivní!), schopnost pečovat a projevovat lásku. V případě, že rozmnožování není na programu dne se očekávané vlastnosti ženské užitečnosti částečně odliší: schopnost být dobrou společnicí, naslouchat, být chápavá, přitažlivá (opět velice subjektivní!) a stále schopnost pečovat a projevovat lásku.
U mužů se jejich obecně očekávaná užitečnost v této vztahově-transakční rovnici odvíjí od jejich schopnosti být hodnotný, užitečný, potřebný a schopný zajistit rodinu / samičku druhu.
Tyto stereotypy však oběma pohlavím přinášejí obrovský tlak a psychické následky.
Ženy se dlouhodobě potýkají s poklesem sebevědomí a rostoucími nároky na svůj vzhled. Což je patrné na vzrůstajícím počtu plastických operací, množství použitého make-upu a s poklesem sebe-hodnoty s postupujícím časem a věkem. U mužů je snaha o odhalení následků složitější, protože společnost je dlouhodobě vede k tomu, že slabost nemají projevovat. Tak ji tedy vesměs neprojevují a jejich trápení často zůstává skryté.
Ovšem to, že muži slabost neprojevují nebo ji dokonce nesmí projevovat neznamená, že žádnou slabostí netrpí. Muži stejně jako ženy cítí smutek, osamění a touží po ocenění. Reagují velice citlivě na odmítnutí, ačkoliv to nemusí vždy dávat najevo. Nicméně jsou už od dětství vedeni k tomu, že jejich hodnota a užitečnost spočívá především v tom, co dokážou a co za „mamuta“ přinesou těm ostatním. Bezpodmínečná láska je tak pro ně často nedosažitelným ideálem.
K tomu nám do této transakčně-vztahové rovnice vstupuje ještě fenomén moderního feminismu. I když přinesl mnoho pozitivního často budí v některých mužích pocit nadbytečnosti. Ženy se dnes totiž často dokážou zabezpečit samy, čímž se tradiční role mužů mění a to může vyvolávat úzkost a strach z nepotřebnosti. Nicméně k tomu asi přispěl i příchod AI, který také zvyšuje pravděpodobnost „nahraditelnosti“.
Navíc pokud muži začnou hledat svoji hodnotu jinde, ať už ve svém vzhledu či v oblastech, které nejsou tradičně považovány za maskulinní, mohou být za to společensky „trestáni“. To ale následně vytváří začarovaný kruh, ve kterém se mužská duše ocitá v pasti očekávání, tlaku a nepochopení. A srovnávání!
Tady se dostávám k vlastnímu přiznání, protože i já jsem se v minulosti možná nevědomky provinila tím, že jsem tento stereotypní náhled na skutečnost přehlížela. Možná jsem tak někomu nechtěně ublížila svou nepozorností. Vím, že nejsem sama. Život je hektický a někdy jsme natolik ponořeni do vlastních myšlenek, že vůbec nevnímáme svět kolem nás.
Omlouvám se.
Myslím, že je ale už nejvyšší čas přestat vnímat muže jako neohrožené a neomylné stroje na výkon. Mužská duše je stejně křehká jako jakákoli jiná. Je tedy třeba o tom nejen začít mluvit, ale také umožnit mužům vyjadřovat své emoce bez obav z odsouzení. Jen tak můžeme vytvořit rovnováhu ve společnosti, kde se každý z nás cítí respektován, milován a přijat takový, jaký je.
A pokud třeba někoho napadne, že „dřív se to tak neřešilo a chlapi to taky zvládali“, pak je možná načase připomenout si, že dřív se taky jezdilo bez bezpečnostních pásů, lékaři si před operací nemyli ruce a ženy neměly volební právo.
Vývoj v životě je prostě naprosto přirozený a když už jsme společně došli tak daleko, tak proč neudělat ještě další krok. Proč si ten život neudělat zase o něco příjemnější pro nás pro všechny?
S láskou a pozitivní energií do vašeho dne
Mara
