Článek
„…a to už mne čekají jen desítky let bez lásky, sexu, pomazlení a doteků?…“
Tak to mi nedávno při setkání mezi řečí řekla moje kamarádka. Ještě pak dodala, že představa, že už ji čeká jen dalších cca 5000 zavařenin, které nikdo nikdy nejí, úklid prachu, praní, vysávání a mytí nádobí, ji vede k přesvědčení, že na to je život až moc vzácný.
Řeknete si: „No, asi už po všech těch letech manželství nevypadá přitažlivě a manžela nevzrušuje.“
Myslíte?
Se dvěma dospělými dětmi má stále atletickou postavu, chodí do posilovny, plave, medituje a stravuje se zdravě. I bez umělých zkrášlovadel a plastické chirurgie vypadá milionově. Tak proč?
Většina žen v podstatě touží jen po panu správném. Nezáleží na tom, zda jezdí s kamionem, pracuje na stavbě, řídí firmu nebo vyváží popelnice. Pokud je to pan správný pro tu jednu konkrétní ženu, na detailech vůbec nesejde. V podstatě je pan správný tím, kým vesmír chtěl, aby pro svoji paní správnou byl. Třeba i bezdomovec.
Pokud už žena pana správného najde a vybere si jej, tak mu taky zůstává věrná a bojuje o takový vztah. Tedy do té doby, dokud trhlinky ve vztahu nedosáhnou velikosti Mariánského příkopu.
Nicméně teplo, které žena dává, také potřebuje dostávat zpět. Žena totiž není samodobíjecí baterie, i když často jede na kosmický „duracell“.
Představuji si, jak se mnozí z vás ozvou: „Ale já jsem té své nabídl, abychom šli spolu do kina… Se studeným výrazem mne odmítla… Nechce se mnou sedět před televizí a dívat se společně…“ Problém je v tom, že žena je jako šneček. Když ji několikrát zahnali do úlity, tak už příště bude růžky vystrkovat jen velmi opatrně. Čím častěji byla zahnána zpět, tím více bude váhat, než se odváží znovu vylézt. Je to totiž otázka důvěry. Důvěry, že ji znovu její partner nezklame, nebude ji brát jako samozřejmost. Nebude zapomínat, že představuje v jeho životě něco více než jen místo, kde si verbálně uleví od starostí, postěžuje si, vyspí se a nají.
Občas slyšíte a čtete, jak si muži stěžují, že jsou ženy chladné, po letech vztahu už nemají chuť na sex, nechtějí být se svými manželi či partnery. V takovém okamžiku si říkám, že by se měli muži na chvilku stát muškou (klidně i jen zlatou) a slyšet skutečná ženská přání. Možná by se tak i dozvěděli, že spousta žen svou druhou polovičku popisuje asi takto: „I kdybych tančila úplně nahá u tyče s červenýma lodičkama na nohou, tak nic. Zajímá ho jen… (zde doplňte dle potřeby).“
Ano. Někdy mají větší chuť na mazlení a sex muži. A jindy zase ženy! Bez rozdílu věku. Jen ženy na to potřebují jít od srdce.
Vzpomínám si na chvíle z dětství, kdy moje máma vařila a stála u sporáku. Táta přišel, stoupnul si za ni, opřel bradu o její rameno a objal ji kolem pasu. „To tak krásně voní, Janičko!“ řekl a dal jí pusu na tvář, než se zase vrátil ke své práci. Nebo třeba jejich společná tradiční „vánoční hra“. Cukroví se totiž u nás často jedlo hned, jak se upeklo.
Žádné schovávání: „Neopovažujte se jíst to cukroví!“
A o pár dní později: „Proč to nejíte!“
Máma pekla a upečené cukroví skládala na mísu. Táta přišel, ukázal prstem: „Hele, komár!“ A zatímco se máma dívala na údajného komára, už měl v puse několik kousků cukroví. Samozřejmě, že o tom máma věděla. A táta věděl, že to ví. Láskyplně ji plácnul po zadečku (ne, nebylo to domácí násilí) a odešel z kuchyně.
Máma vždycky věděla, že ji táta miluje a že by ji za žádnou jinou nevyměnil. A táta? Ten byl šťastný, protože ona byla šťastná a spokojená. Šťastná a spokojená, protože jí neustále dával svým chováním najevo svou lásku.
Co z toho všeho plyne? Do ženina srdce se totiž musíte zavrtávat opatrně jako želvička do písku. A protože vlny moře přicházejí a odcházejí, tak zavrtávání je v podstatě nikdy nekončící práce.
Tak šťastné zavrtávání všem.
S pozitivní energií do vašeho dne. Mara
P.S.: Pakliže se v článku vyskytla chyba či překlep děkuji, že bez negativní energie dáte vědět v komentářích…
