Článek
Říká se, že na jaře je ve vzduchu láska. Jsem si ale jistá, že u dnešního povídání bude ve vzduchu něco trochu jiného.
Kdysi mi někdo řekl, že láska se pozná podle toho, jak váš partner reaguje v okamžiku, kdy začnou foukat „větry“. Pokud totiž na závan větru dodá jen „Zdravíčko!“, tak jste prokazatelně ve vztahu pokročili.
Moje velmi dobrá kamarádka se nedávno vrátila z cesty do Norska. Krásné fotografie, nádherné scenérie a milé povídání o příjemné zemi plné příjemných lidí. Nicméně přece jen se tam objevilo maličké „ale“. Veřejné toalety.
Kdo už totiž měl tu čest tuto severskou zemi navštívit, tak možná zaregistroval zajímavý fakt. V Norsku vesměs najdete tři typy veřejných toalet.
Ten první typ je v podstatě ekvivalentem našich veřejných toalet na euro klíč. Jedna toaleta pro jednoho občana bez rozdílu pohlaví.
Druhý typ veřejných toalet je v našich končinách trochu méně obvyklý. Tři oddělené hromadné toalety pro veřejnost. On, ona a … ono. Možná pro někoho nečekaný formát, ale i u nás, ve větších městech, už jste je asi zaznamenali.
Až potud tedy nic nového. Nicméně dostáváme se ke třetímu typu. Veřejné hromadné toalety pro všechny bez rozdílu pohlaví. A tady se, alespoň z mého pohledu, dostáváme na tenký led.
Ti z vás, kteří četli Isaaca Asimova a jeho Ocelové jeskyně z roku 1954, první část jeho sci-fi detektivní série o robotech, určitě znají jeho definici etikety na mužských toaletách, ve sprchách a šatnách. Ve společných mužských sprchách a toaletách je v Asimově knize přísné tabu komunikace či interakce s ostatními. Soukromí je zde nade vše, takže nikdo nemluví s nikým jiným ani v pánských osobních šatnách. Nikdo se zde na nikoho nedívá a žádným způsobem nepřiznává přítomnost toho druhého. Hlavní vyšetřovatel Elijáš se musí záměrně a hodně snažit, aby se přinutil promluvit. Dokonce si v jednu chvíli vzpomíná , jak ho kdysi jako dítě zbil jeho strýc poté, co se zranil na palci u nohy a omylem nahlas zaklel. Ženské toalety, sprchy a šatny jsou na druhou stranu pravým opakem a jsou vnímány jako místo společenského setkávání. Tolik tedy Asimov.
A tady vnímám jádro pudla společných hromadných toalet pro všechny bez rozdílu pohlaví. Nejsem si zcela jistá, jak dalece se vnímaní mužů liší od Asimovovy etikety, ale my ženy na toaletách děláme rády i jiné věci než jen toaletu. Počínaje přepudrováním si nosu, povídáním si o tom zajímavém muži u vedlejšího stolu až po spravování si různých částí našeho oblečení, které necítíme potřebu sdílet s celým světem, ale ke kterému někdy potřebujeme asistenci jiné osoby stejného pohlaví. To ostatní raději ani nezmiňuji.
Navíc, pokud má skutečná dáma problém s „větry“ před svým partnerem, tak určitě nechce svou osobní vyprazdňovací situaci sdílet s jinými osobami odlišného pohlaví. Skutečnost se má tak, že z pohledu ženy je návštěva této místnosti mnohem intimnější než sex. Když se nad tím tak zamyslím, tak bych tipovala, že většina žen bude mít jednoduchý pořadník intimity: toaleta, váha, věk a sex. V tomto pořadí. Přičemž to první je to nejintimnější. Dá se tedy předpokládat, že ve zdravém partnerském vztahu si raději zaprdíte u společného stolu, než byste šli na společné veřejné záchodky norského typu.
Když už jsme u toho prdění. Je tu ještě jeden zábavný fakt, který není od věci vzít v úvahu. Pornografická videa s prděním jsou prý jednou z nejoblíbenějších výstředností a zaujímají hned druhé místo v této kategorii. Alespoň to tvrdí veřejná OnlyFans statistika. Jestlipak se tato kategorie v budoucnu rozšíří i o společné hromadné záchodky?
Každopádně, pokud vzájemný vztah partnerů pokročil tak daleko, že před sebou bez uzardění prdí, nebo si dokonce nechávají otevřené dveře na záchod, zatímco spolu dál komunikují, dostal se tento vztah na vyšší úroveň intimity a partnerské blízkosti.
Přeji krásný týden, spoustu zdravých „větrů“ a spoustu zábavných historek, o které se rádi podělíte s přáteli.
S pozitivní energií do vašeho dne. Mara
P.S.: Pakliže se v článku vyskytla chyba či překlep děkuji, že bez negativní energie dáte vědět v komentářích…
