Článek
Základní škola jen na osm let? Návrh poslankyně zní odvážně, ale české školství změnu opravdu potřebuje. Školství je zvláštní svět. Všichni do něj nějak vidíme, protože jsme školou prošli, máme děti, vnoučata, nebo alespoň známé, kteří doma řeší úkoly, přijímačky a věčné změny. Jenže jakmile se má opravdu něco změnit, začne být jasné, že jednoduché řešení neexistuje.
Teď se znovu rozhořel spor o angličtinu. Měla být povinná už od první třídy. Mnozí rodiče to brali jako samozřejmost, protože děti se s angličtinou stejně potkávají odmala. V písničkách, hrách, na internetu, v mobilu. Jenže ministr školství Robert Plaga rozhodl, že povinnost padne a školy dostanou větší volnost.
Na papíře to nevypadá špatně. Každá škola je jiná. Někde mají dobré učitele, jinde jsou rádi, že pokryjí běžný provoz. Jenže tady začíná problém. Pokud stát řekne, že něco nebude povinné, protože na to nejsou lidé, je to dost nebezpečná cesta. Učitelé chybějí i jinde. A přece kvůli tomu nemůžeme postupně uhýbat ze všeho, co je těžké zajistit.
Poslankyně Renáta Zajíčková z ODS to pojmenovala dost ostře. Podle ní se nedostatek učitelů nemá řešit tím, že se povinnost jednoduše zruší. A v tom má kus pravdy. Kdybychom takhle uvažovali u fyziky, matematiky nebo informatiky, brzy bychom zjistili, že školství neřídíme, ale jen couváme před problémy.
Ještě citlivější je druhý cizí jazyk. Ten už by nemusel být povinný pro všechny, ale pouze povinně volitelný. Zní to hezky. Škola nabídne, rodič a žák si vyberou. Jenže realita malých škol bývá jiná než tabulka na ministerstvu.
Ve větším městě se skupina na němčinu nebo francouzštinu nějak naplní. Na menší škole, kde je v ročníku jedna třída a po páté třídě ještě část dětí odejde na gymnázium, to může dopadnout úplně jinak. Když si jazyk vyberou tři děti, skupina se neotevře. Ty děti pak druhý jazyk prostě mít nebudou, i kdyby o něj stály.
A tady se dostáváme k tomu, co mě na tom znepokojuje nejvíc. Děti z velkých měst budou mít dál větší výběr. Rodiče s penězi zaplatí kurzy. Rodiče s autem dítě dovezou jinam. Ale co ti ostatní? Právě škola má rozdíly mezi dětmi aspoň trochu vyrovnávat. Ne je ještě víc posilovat.
Zajíčková ale nemluví jen o angličtině. Podle ní se české školství mění jen kosmeticky. Jednou se sáhne na jazyky, podruhé na testování, potom na asistenty pedagoga, jindy na financování plavání. Každý krok se nějak vysvětlí. Jenže dohromady z toho nevzniká jasný směr.
A právě tady přichází její nejvýraznější návrh. Zkrátit základní školu na osm let a navázat dvěma roky povinného vzdělávání na střední škole. Model 8+2 by znamenal velký zásah do systému, na který jsme zvyklí desítky let.
Na první poslech to může působit radikálně. Jenže otázka, jestli děti netráví ve škole příliš dlouho, není úplně mimo. Maturanti jsou často dospělí lidé, vysokoškolské studium se natahuje a mnoho mladých vstupuje do praxe později, než by muselo. Někde mezi prvním školním dnem a státnicemi se ztrácí spousta času.
Samozřejmě nejde jen tak škrtnout jeden rok a tvářit se, že je hotovo. To by byla chyba. Muselo by se přemýšlet o obsahu výuky, přijímačkách, učilištích, maturitních oborech i o tom, co má dítě umět v určitém věku. Ale debata sama o sobě smysl má. Možná dokonce větší než nekonečné přetahování o jednu hodinu angličtiny týdně.
Školy v posledních měsících zažily i další změny, které přišly poměrně rychle. Mluvilo se o plavání, testování v pátých a devátých třídách nebo o kombinované výuce. Ať už má člověk na jednotlivé kroky jakýkoliv názor, školy potřebují hlavně předvídatelnost. Ředitel nemůže plánovat školní rok stylem, že se každých pár týdnů dozví novou zásadní informaci.
Totéž platí pro asistenty pedagoga. Tady se o změně mluví dlouho a upřímně, systém ji asi opravdu potřebuje. Ne každá podpora funguje dobře. Někde asistent pomáhá skvěle, jinde je jeho role nejasná. Jenže pokud se začne hlavně škrtat, může to nejvíc odnést dítě, které se bez pomoci ve škole neobejde.
Zajíčková v této souvislosti připomíná, že by se měl nejprve udělat pořádný audit. A to je rozumné. Nejdřív zjistit, kde podpora funguje, kde ne, kde chybí a kde se jen tváří jako řešení. Až potom měnit peníze a pravidla.
Na Robertu Plagovi je zajímavé, že od něj část školského terénu čekala hodně. Ministerstvo už jednou vedl, zná prostředí a nebyl úplným nováčkem. O to větší je teď zklamání těch, kteří mají pocit, že změny přicházejí náhle a bez dostatečného vysvětlování.
Na druhou stranu se nedá říct, že by se ve školství nemělo hýbat vůbec. To by byla také chyba. Česká škola potřebuje změny jako sůl. Jen by neměly působit jako série náhodných zásahů. Jednou ušetřit tady, podruhé přesunout odpovědnost tam, potřetí něco zrušit a pak čekat, že si s tím školy poradí.
Debata o zkrácení základní školy tak může být nepříjemná, ale užitečná. Nutí nás dívat se na školství jako na celek. Ne jen na jeden předmět, jeden ročník nebo jednu rozpočtovou položku. Dítě neprochází tabulkou. Prochází roky života, které už mu nikdo nevrátí.
A právě proto by se nemělo řešit jen to, kdy začne angličtina. Mělo by se řešit, jak má česká škola vypadat za deset nebo dvacet let. Jestli má děti připravovat hlavně na testy, nebo na život. Jestli má rozdíly mezi nimi zmenšovat, nebo je nechat růst. A jestli máme odvahu udělat větší změnu, než jen přepsat pár řádků v pravidlech.
Protože možná nejde o to, jestli bude základní škola trvat osm, nebo devět let. Jde o to, aby roky strávené ve škole dávaly dětem větší smysl než dnes.
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/audio-podcast-ptam-se-ja-rezignujeme-opravdu-na-vyuku-anglictiny-poslankyne-odpovida-308400
https://msmt.gov.cz/ministerstvo/novinar/zmeny-v-rvp-zv-vetsi-srozumitelnost-a-upravy-u-cizich-jazyku
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/2836684
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/druhy-cizi-jazyk-bude-v-zs-povinne-volitelny-nikoliv-povinny-rozhodl-plaga-374405
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-anglictina-nebude-od-prvni-tridy-povinna-rozhodl-plaga-40582462
https://www.csicr.cz/CSICR/media/Prilohy/2023_přílohy/Dokumenty/TZ_Vyuka-dalsiho-ciziho-jazyka_231115.pdf
