Článek
Já jsem spíš typ, který čtyřikrát přeměří mouku a stejně se něco pokazí. Jenže velikonoční mazanec, to je něco, co prostě k svátkům patří, a tak jsem se před lety rozhodla překonat svůj strach a naučit se ho péct.
Ještě si pamatuji, jak jsem poprvé ochutnala opravdu dobrý domácí mazanec od mojí tchyně. Bylo to u nás na návštěvě a já jsem byla naprosto okouzlená tou vůní, která se linula celým bytem. Křupavá zlatavá kůrka, nadýchané těsto plné rozinek a mandlí - prostě dokonalost sama. Když jsem poprosila o recept, dostala jsem ho i s podrobným návodem a několika tipy, které se v žádné kuchařce nedočtete.
„Ten mazanec musíš nechat kynout pomalu a s láskou,“ řekla mi a usmála se. „A hlavně do něj dávej máslo, žádný margarín. To je základ úspěchu.“
První roky to byly spíš pokusy než úspěchy. Jednou byl mazanec tak tuhý, že by se s ním dalo vytlouct okno, podruhé zase tak mokrý, že připomínal nevydařený pudink. Ale nevzdala jsem to. Každé Velikonoce jsem vytáhla mouku, droždí a odhodlání, že tentokrát to bude ono.
A víte co? Po pěti letech pokusů a omylů jsem konečně přišla na to, jak upéct mazanec, který je křupavý zvenku, vláčný uvnitř, a hlavně - chutná jako od té nejlepší cukrářky z okolí. Teď ho peču každý rok a dokonce jsem začala dostávat „objednávky“ od známých, kteří ho chtějí mít na svém velikonočním stole.
Takže pokud chcete recept na mazanec, který se prostě povede, jste na správném místě. A slibuji, že to zvládnete, i když jste stejný kuchyňský antitalent, jako jsem byla já.
Tady je recept od mojí tchyně
Na těsto budete potřebovat 500 gramů hladké mouky, kostku droždí, 100 gramů másla, 80 gramů cukru, 3 žloutky, špetku soli, 250 ml vlažného mléka, citronovou kůru a podle chuti rozinky, sekané mandle a vanilkový cukr. To je základ, ale pak jsou tu ty malé finty, které dělají velké rozdíly.
Začnu tím, že droždí rozdrobím do misky s trochou vlažného mléka a lžičkou cukru. To je moje pojistka - když vidím, jak droždí začne pracovat a dělat bubliny, vím, že je aktivní a těsto vykyne. Mezitím rozpustím máslo, ale pozor - nesmí být horké! Jen tak příjemně teplé, aby se spojilo s ostatními ingrediencemi.
V míse pak smíchám mouku, cukr, špetku soli a citronovou kůru (používám bio citrony, protože nechci v mazanci chemii z postřiků). Přidám žloutky, mléko s droždím a rozpuštěné máslo. A pak nastává moje oblíbená část - hnětení. Někdo používá robota, ale já to dělám ručně. Je to taková moje meditace, cítit, jak se těsto postupně spojuje, a jak se z lepkavé hmoty stává hladké a pružné těsto.
Když mám těsto správně vymíchané, přidám rozinky a nasekané mandle. Rozinky vždycky předem namočím v rumu - tohle je tip, který mi poradila a který dělá mazanec tak výjimečným. Těsto pak nechám kynout na teplém místě. Tohle je klíčový moment - neuspěchejte to! Těsto potřebuje čas, aby zdvojnásobilo svůj objem, a to chce někdy i dvě hodiny.
Z vykynutého těsta vytvaruji bochník, položím ho na plech s pečicím papírem, a než ho dám do trouby, udělám na povrchu nožem kříž. To není jen tradiční symbol, ale má to i praktický důvod - těsto pak rovnoměrně praská tam, kde potřebujeme. Potřu ho rozšlehaným vejcem a posypu plátky mandlí.
Peču ho při 180 stupních asi 40 minut. Tady je další tajemství - prvních 10 minut dávám do trouby misku s vodou, aby se vytvořila pára, která pomůže mazanci krásně narůst. Po upečení ho nechám vychladnout zabalený v čisté utěrce, aby kůrka zůstala měkká.
Když pak o svátečním ránu krájím zlatavé plátky, které voní vanilkou a citronem, cítím takovou zvláštní hrdost. Z holky, která neuměla upéct ani piškot, se stala žena, jejíž mazanec si všichni o Velikonocích pochvalují. A není to nějaké kouzlo nebo tajná ingredience - jen čas, trpělivost a touha potěšit své blízké něčím dobrým.
Tak šťastné a voňavé Velikonoce! A pokud se do pečení mazance pustíte, dejte mi vědět, jak se vám povedl. Já budu držet palce.
