Článek
Je to trend, který nelze přehlédnout. Starší lidé čím dál častěji vyrážejí na výlety na elektrokolech. Dává to smysl – pohyb na čerstvém vzduchu, možnost projet delší trasy, snadnější šlapání do kopce. Oproti dřívějšímu trendu posedávání na lavičkách v parku je to rozhodně pozitivní změna.
Ale každá mince má dvě strany. A druhá stránka téhle záliby už tak pozitivně nevypadá. Elektrokola totiž nejsou jen o radosti z jízdy. Jsou to stroje, které mají svá omezení, a jejich užívání s sebou nese i určitou odpovědnost. A právě to si někteří senioři neuvědomují – a může to mít vážné následky.
Na výletě, daleko od domova, bez síly a bez pomoci
Představte si situaci: skupinka nadšených seniorů vyráží na celodenní výlet. Trasa je dlouhá, ale přece mají elektrokola, takže žádný problém! Jedou krajinou, obdivují výhledy, povídají si. Je to krásné odpoledne, všechno jde skvěle.
Ale pak přichází zlom.
Jeden z nich, pan Josef, si začíná všímat, že jeho kolo nějak těžkne. Nechápavě se podívá na displej – baterie je téměř vybitá. „No co, ještě kousek vydrží,“ uklidňuje se. Jenže za chvíli přijde prudký kopec a elektropohon se vypne úplně. Josef se zastaví. Chce kolo rozjet jen vlastní silou, ale nejde to. Elektrokola jsou těžká, mnohem těžší než klasická kola. Na rovině by to ještě šlo, ale do kopce?
Kamarádi si toho všimnou. „Josefe, co je?“ volají na něj. „Došla mi baterka,“ odpoví bezmocně.
„Tak pojď, nějak to dáš!“ povzbuzují ho. Jenže Josef sotva popadá dech. Na jízdu na běžném kole už dávno nemá sílu, natož aby teď tlačil skoro třicetikilové elektrokolo do prudkého svahu. Ostatní mu nabídnou, že pojedou napřed a zavolají pomoc.
Josef přikývne, ale v hlavě mu začne klíčit nepříjemný pocit. Oni jedou dál, on zůstává sám. Bez pomoci, bez telefonu, bez sil. Začíná být horko, slunce pálí a Josef cítí, jak se mu podlamují nohy. Tohle není jen o vybití baterie – tohle je situace, kdy jde o zdraví. A možná i o život.
Bez rozmyslu do nebezpečí?
Blíží se sezóna kdy budou silnice i stezky plné a tyto situace se budou reálně odehrávat. Elektrokola dávají seniorům možnost pohybovat se snadněji, ale zároveň jim mohou dodat falešný pocit, že zvládnou víc, než na co opravdu stačí.
Když jim baterie vypoví službu, ocitají se ve stejném bodě jako člověk na běžném kole – jen s mnohem těžším strojem a často bez dostatečné fyzické kondice.
A co je ještě horší? Mnozí senioři podceňují bezpečnostní opatření. Nevozí si s sebou mobil, nevěnují pozornost stavu baterie, neplánují trasu s ohledem na svůj věk a možnosti.
Kde je hranice?
Jízda na elektrokole je určitě lepší volba než jen sedět doma a stěžovat si na stáří. Ale kde je hranice mezi zdravým pohybem a riskováním vlastního zdraví?
Senioři by si měli položit několik zásadních otázek:
- Jsem opravdu v takové kondici, že bych v případě potřeby zvládl trasu i bez elektropohonu?
- Mám plán B pro případ, že se mi vybije baterie nebo že se mi něco stane?
- Mám u sebe mobilní telefon a vím, kam volat?
- Jezdím s lidmi, kteří by mi v případě potíží skutečně pomohli?
A co by měli udělat jejich blízcí? Možná by stálo za to s nimi probrat, že elektrokolo není kouzelný dopravní prostředek, který je zbaví veškeré námahy. Že je důležité plánovat, mít rezervní možnosti, být připravený.
Jak předejít nebezpečným situacím?
- Kontrola baterie před výjezdem – Nikdy by neměli vyjíždět s poloprázdnou baterií. A měli by vědět, jaké mají kolo dojezdové možnosti.
- Vždy mít u sebe mobilní telefon – A ideálně s uloženými čísly na záchrannou službu, rodinu, kamarády.
- Plánovat trasu s ohledem na možnosti – Ne každý výlet je vhodný pro každého. Lépe kratší a bezpečná trasa než velké ambice a vyčerpání.
- Nejezdit sami – A pokud ano, alespoň někomu říct, kam jedou a kdy se plánují vrátit.
- Přemýšlet realisticky – Pokud už nemají fyzickou kondici, je lepší si přiznat, že některé trasy prostě nejsou vhodné.
Není hanba říct si „tohle už pro mě není“
Elektrokola mohou být pro seniory skvělou možností, jak zůstat aktivní a užívat si přírody. Ale jen pokud k tomu přistoupí s rozumem.
Představa, že starší člověk někde kolabuje, zatímco jeho kamarádi už dávno zmizeli v dálce, není nijak přehnaná. Stalo se to už mnohokrát.
Není nic špatného na tom, když si senioři uvědomí, že některé věci už nejsou pro ně. Je lepší jezdit kratší trasy, plánovat výlety bezpečně a hlavně – mít vždy záložní plán. Protože žádný výlet nestojí za to, aby skončil v nemocnici.
