Článek
Živý plot se většinou nevysazuje na jednu nebo dvě sezony. Když se povede, zůstane na zahradě desítky let, chrání soukromí, tlumí vítr a prach a během léta dokáže vytvořit příjemnější prostředí než vysoký pevný plot. Jenže právě proto se vyplatí jeho založení neuspěchat. Chyby při výsadbě se totiž často projeví až později. Jeden keř začne zaostávat, jiný uschne a někde zůstane mezera, kterou už není jednoduché zaplnit. Podzim přitom dává rostlinám velmi dobrou šanci začít správně.
Nejdříve je potřeba vědět, co vlastně od živého plotu očekáváme. Pokud má zakrýt zahradu před pohledy z ulice nebo od sousedů, budeme potřebovat vyšší a hustě rostoucí dřeviny. Pro pravidelně stříhaný plot se výborně hodí habr, který dobře obráží a snese opakovaný řez. Oblíbený je také ptačí zob. Z jehličnanů se stále používají túje, ale velmi pěkný je také tis. Roste pomaleji, zato se dá dobře tvarovat, snese polostín i hlubší řez a při správné péči vytvoří opravdu hustou zelenou stěnu. Je však potřeba počítat s tím, že tis je jedovatý.
Úplně jinak může vypadat plot na větší zahradě. Tam není nutné držet každou větvičku v jedné rovině. Volně rostoucí keře působí přirozeněji a během roku se mohou postupně měnit. Na jaře vykvete zlatice, později šeřík nebo pustoryl, v létě může navázat hortenzie a na podzim zahradu ozdobí plody dřínu, dřišťálu, růží nebo hlohu. Takový plot potřebuje více prostoru, ale odměnou je mnohem živější zahrada. Přitahuje ptáky, hmyz a poskytuje úkryt i dalším drobným živočichům.
Podzimní výsadba je zvlášť vhodná pro prostokořenné sazenice. Ty se prodávají bez květináče a bývají výrazně levnější, což je při výsadbě několika desítek metrů živého plotu znát. Nejvhodnější doba pro jejich výsadbu začíná po opadu listů, tedy zpravidla od října nebo listopadu, a pokračuje do zimy, pokud není půda zmrzlá či přemokřená. Kořeny mohou před zimou částečně obnovit svůj růst a na jaře má rostlina náskok.
Kontejnerované keře mají výhodu v tom, že jejich kořenový bal zůstává téměř neporušený. Sázet je lze prakticky během celé vegetační sezony, pokud není půda zmrzlá nebo vyschlá. Ani u nich bych ale podzim nepodceňovala. Září a říjen obvykle znamenají nižší teploty a menší odpar vody, takže nově vysazené keře nejsou vystaveny takovému stresu jako během horkých letních dnů.
Před nákupem sazenic se vyplatí podívat především na kořeny a celkovou kondici rostlin. Velikost není všechno. Menší zdravá sazenice s dobře vytvořeným kořenovým systémem často dožene velkou rostlinu, která byla dlouho namačkaná v malém kontejneru. Listy nebo jehlice by měly mít přirozenou barvu, větve nesmějí být výrazně zaschlé a kořenový bal by se neměl po vytažení z nádoby úplně rozpadat.
Samotnou výsadbu začínám přípravou půdy. Pro celý živý plot je praktičtější vykopat souvislou rýhu než desítky jednotlivých jam. Její velikost samozřejmě přizpůsobíme kořenům sazenic. Zeminu na dně nakypříme a těžkou jílovitou půdu můžeme zlepšit kvalitním kompostem. Naopak velmi lehká písčitá zem potřebuje přidat materiál, který lépe drží vláhu.
Jedna z častých chyb je sázení příliš hluboko. Keř by měl po výsadbě sedět přibližně ve stejné úrovni, v jaké rostl v kontejneru nebo ve školce. Příliš hluboko zasazené rostliny mohou špatně prospívat a jejich kořenový krček bývá zbytečně vystaven dlouhodobému vlhku.
Rozestupy mezi rostlinami nelze určit jedním číslem pro všechny druhy. U běžných živých plotů se často pohybují přibližně mezi 30 a 50 centimetry, ale rozhodující je konkrétní dřevina a velikost sazenic. Není dobré keře namačkat těsně k sobě jen proto, aby plot vypadal hustě hned první rok. Časem by si začaly konkurovat o světlo, vodu i živiny.
Po zasazení přichází krok, který je možná důležitější než samotné kopání – důkladná zálivka. Podzimní déšť ji nenahradí automaticky. Voda musí proniknout ke kořenům, ne pouze navlhčit několik centimetrů zeminy na povrchu. Dokud půda nezamrzne, kontroluji nové výsadby pravidelně. Zvlášť během suchého a větrného podzimu mohou rostliny ztrácet překvapivě mnoho vláhy.
Povrch půdy kolem nového plotu je dobré zakrýt mulčem. Vrstva kůry nebo štěpky omezuje vysychání zeminy a zároveň brání rychlému růstu plevelů, které by mladým keřům odebíraly vodu a živiny. Mulč ale nenahrnujeme přímo ke kmínkům.
Na podzim už není potřeba rostliny povzbuzovat hnojivem s vysokým obsahem dusíku. To by podporovalo vznik měkkých mladých výhonů, které by nemusely do zimy dostatečně vyzrát. Pokud chceme podzimní výsadbu podpořit, větší význam má dobrá příprava půdy. U starších živých plotů lze koncem léta a začátkem podzimu použít hnojivo s vyšším podílem draslíku, který podporuje vyzrávání pletiv před zimou.
A ještě jedna věc rozhoduje o tom, zda bude plot jednou hustý až k zemi. Mladé rostliny nenechávám několik let bez řezu jen proto, aby byly co nejrychleji vysoké. Právě lehkým zakracováním se podpoří větvení a postupně vznikne hustší základ. U tvarovaných živých plotů je dobré ponechávat spodní část o něco širší než horní. Světlo se potom dostane i k nejnižším větvím a plot nebude odspodu vyholovat.
Se stříháním starších živých plotů je ale dobré zacházet s rozvahou. Husté keře jsou oblíbeným místem pro hnízdění ptáků. Před každým výraznějším řezem proto větve nejdříve prohlédnu. Zahrada totiž nemusí být jen dokonale zastřižená. Mnohem hezčí je, když v ní zůstane také život.
Kdo chce mít nový živý plot příští rok co nejrychleji v dobré kondici, nemusí čekat na jaro. Právě podzim je období, kdy lze udělat velkou část práce s předstihem. Rostliny přes zimu zdánlivě stojí, pod zemí se ale připravují na další sezonu. A jakmile se na jaře oteplí, nemusí teprve bojovat s přesazením. Mohou rovnou začít růst.
Zdroje:
https://www.rhs.org.uk/plants/types/hedges/planting
https://www.rhs.org.uk/plants/types/trees/planting-trees-shrubs
https://www.rhs.org.uk/plants/types/hedges/how-to-trim-a-hedgeutm
https://www.rhs.org.uk/garden-inspiration/wildlife/plant-a-bare-root-mixed-wildlife-hedge
