Článek
Temný šlechtic, jenž v noci roznáší smrt a před úsvitem uléhá do temného hrobu. Tak byl popsán světoznámým spisovatelem Bramem Stokerem. Dnes je tato kniha celosvětově známá. Vznešený, přesto děsivý nemrtvý byl inspirací pro nespočet knih, filmů i divadelních her. Tím to ale nekončí! Pojďme se společně podívat na ty, kteří mají k ďábelskému hraběti nejblíže a na svých bedrech nesou neméně šílený odkaz.
Vlad III. (1431 – 1476)
V Rumunsku a Bulharsku je Vlad III. ten, který svou zemi po desetiletí bránil proti Osmanské říši a pozvedl tehdejší ekonomiku. Jeho nenávist k Turkům byla vcelku pochopitelná. Vždyť byl po pět let v jejich zajetí. Díky tomu se ale naučil výborně turecky, čehož prý nejednou využil, aby se infiltroval do nepřátelských táborů. Ve většině světa jej ale známe spíše pro jeho až neskutečně brutální pověst.
Legendy a hrůzné zkazky o krutém napichovači
- Ve světě je všeobecně známo, že nelidsky trýznil své nepřátele a jako varování ostatním je dával zaživa narážet na kůly. Odtud si pak vysloužil přízvisko Țepeș - napichovač. Mehmed II. se při svém tažení prý tak zděsil pohledu na tisíce pomalu a bolestivě zmírajících mužů, že raději ukončil tažení a s celou armádou se vrátil do Konstantinopole.
- Traduje se, že nechával nejchudší poddané zavírat do budov, které následně zapaloval. Prý proto, aby ve své zemi vymýtil chudobu. No, asi by to mohlo být řešení, ale na jejich místě by rozhodně nikdo skončit nechtěl.
- Hrůzný příběh se vypráví i o jeho milence. Jednoho dne mu přišla oznámit, že spolu čekají dítě. V reakci na tuto zprávu jí měl rozříznout břicho, aby se o jejím tvrzení přesvědčil. Když v jejím lůně skutečně nalezl plod, údajně si ho vystavil v ložnici.
- Kdysi měl na svém dvoře uvítat posly z Turecka. Ačkoliv věděl, že je to proti jejich víře a zvykům, přikázal jim, na důkaz úcty k němu, smeknout turbany. Když toto vyzvání odmítli, turbany jim měl nechat k hlavám přitlouci hřebíky.
- V pozdějších německých pamfletech se o knížeti tradovalo, že pro zábavu nechal péct děti a poté nutil jejich matky, aby je jedly. Stejně tak měl ženám nechat řezat prsy, které zas museli pojídat jejich manželé.
To bychom tedy měly Drákulovu předlohu. Vcelku nic moc pěkného. Jestli si ale myslíte, že tím krev a násilí skončilo, jste na omylu!
Bela Lugosi (1882 – 1956)
Maďarský rodák, původním jménem Bela Ferenc Dezső Blaskó, je znám především pro svou roli Drákuly (1931). Tedy především pro jeho osobité ztvárnění. Hororové postavy té doby mívaly podobu vřeštících bestií, postrádajících jakoukoliv inteligenci či šarm. Belův Drákula byl naopak elegantní, kultivovaný, záhadný a sexuálně přitažlivý. Lugosi sám měl u žen obrovský úspěch. Byl pětkrát ženatý a o počtu milenek se můžeme jen dohadovat.
Svou životní roli zahrál skutečně bravurně a dodnes je považován za jednoho z nejlepších upírů vůbec. Bohužel, po tomto úspěchu už to s ním šlo jen z kopce. V posledních letech života hrál v béčkových filmech, ty úplně poslední pak pod taktovkou Eda Wooda, údajně „nejhoršího režiséra všech dob“.
Sadista a narkoman, kterého pohltila temnota
- Za první světové války byl naverbován do armády. Během jedné akce byl doslova pohřben pod těly svých druhů, kde mu hrozilo umačkání a udušení se. Nakonec se z masového hrobu osvobodil, ale ihned poté se měl pokusit o sebevraždu. Tuto událost pak sám popisoval jako dobu, kdy do něj vstoupila „temnota“.
- V roce 1927 se mu, za nejasných okolností, podařilo z Florence Balcombe (vdově po Stokerovi) vymámit práva pro divadelní inscenaci Drákuly. Ta je do té doby nechtěla nikomu vydat, především pro dlouhodobé soudní spory s tvůrci původního Upíra Nosferatu (1922, v hlavní roli Max Shreck). Lugosi ji navštívil v jejím domě a, k překvapení všech, se vrátil s podepsanou smlouvou. Jak se mu to ale povedlo? Jediné, co víme s jistotou, bylo prohlášení samotné Florence. Ta odmítala jakékoliv další setkání s děsivým Maďarem a označila jej za „ne-člověka“.
- Hrůzyplnost jeho osoby pak doplnila událost s jistou Bridget Brighton. Ta jej doprovázela na filmové premiéře Drákuly a v průběhu večera zmizela. Policie později vypověděla, že byla nalezena mrtvá, v kaluži krve, bez oblečení a s rozdrásaným hrdlem. V průběhu Belova života několik žen vypovědělo, že ženám rád ubližoval, kousal je a bez toho že prý nebyl schopen dosáhnout rozkoše. To podporuje i událost s jeho třetí ženou, která se s ním rozvedla po pouhých třech dnech a při jednání s úřady jej obvinila ze sadismu.
- Ve stáří se u něj čím dál častěji probouzel zánět sedacího nervu. Tímto neduhem trpěl již v armádě a pro tehdejší nedostačující léčbu se s ním pak potýkal po zbytek života. Snažil se jej všelijak léčit, nakonec ale skončil u starých dobrých opiátů. Morfium a metadon z něj nakonec udělaly permanentně nadrogovanou trosku.
- Když ve věku 73 let zemřel, bylo splněno jeho přání, aby byl pohřben v kostýmu slavného upíra a obřad se konal s otevřenou rakví. Přítomní ale byli natolik vyděšeni jeho zjevem, že musela být po chvíli zavřena. Temný herec měl vypadat o třicet let mladší a působit nepřirozeně živě.
Temné legendy o Lugosim se táhly ještě několik let po jeho smrti. Lidé chodili k jeho hrobu jako na nějaké poutní místo a doufali, že jeden z nejlepší Drákulových představitelů skutečně zase ožije.
Klaus Kinski (1926 – 1991)
Původním jménem Nikolaus Gunter Nakszynski se narodil v dnešním severním Polsku (tehdy ještě Německo). K herectví se sice probojoval obtížně, ne však pro nedostatek talentu. Spíše pro svůj panovačný a sebestředný přístup. Co se ale týkalo hraní, byl nepřekonatelný. I když měl sebemenší roli, vždycky nad ostatními vyčníval a pro svůj, ne zrovna pěkný, vzhled byl obsazován především do rolí padouchů.
Většina lidí jej ale zná z filmu Nosferatu – fantom noci (1979). Ten byl remakem již zmíněného němého filmu Upír Nosferatu. Nové role se ujal přímo excelentně. Napomáhaly tomu i jeho veliké, šílené oči, tvář s výrazaně ostrými rysy a hrubý hlas. V posledním filmu si pak zahrál v roce 1989 a jen o pouhé dva roky později zemřel na infarkt.
Nevyrovnaný psychopat a incestní pedofil
- Z později zveřejněné dokumentace vyplynulo na světlo světa zjištění, že Kinski se už v 50. letech léčil se schizofrenií a psychopatií. To pak dává k zamyšlení domněnku, nakolik své záporné role jenom hrál.
- Nijak se netajil svými úspěchy u žen. V pozdějších letech napsal dvě autobiografické knihy, kde za své milenky označil přes 4000 žen. Mnohé to však po zveřejnění knihy popřely. V knize též popisuje své první sexuální zkušenosti, které měl mít se svojí sestrou a dokonce matkou. Těžko ale říci, nakolik se to zakládalo na pravdě.
- Výše zmiňovaná psychiatrická léčba pravděpodobně nebyla tak docela z jeho iniciativy. Kinski se v průběhu života pokusil minimálně dvakrát o sebevraždu.
- Za celý svůj herecký život napsal pouze jeden scénář. Byl o šíleném vrahovi v dívčím internátu.
- Svou posedlost něžným pohlavím hnal až do krajností. Z výpovědi jedné z jeho dcer vyplynulo, že svou neústupností doháněl některé ženy k zoufalství. Takhle si prý oblíbil jednu lékárnici, kterou pronásledoval na každém kroku a dokonce přespával na jejím balkóně.
- Starší dcera Pola přišla několik let po jeho smrti s obviněním, že jím byla v dětství sexuálně zneužívána. Otec jí v době dospívání namluvil, že to tak chodí ve všech rodinách a je to tedy v naprostém pořádku. Pokud skutečně svůj sexuální život započal se svojí sestrou a matkou, nejspíš mu to opravdu tak mohlo připadat. Pravdou ale je, že si často realitu upravoval k obrazu svému.
Kinski byl narcista posedlý sexem. Rád své okolí terorizoval a parazitoval na lidech, kteří se k němu chovali hezky. Bylo mu jedno, jak se ostatní cítí a co všechno pro něj udělali, protože dokázal milovat jenom sám sebe. Jeho herecké výkony však byly nadčasové.
Závěrem
Hrabě Drákula děsí své čtenáře a diváky už celé dekády. Na rozdíl od výše jmenovaných však při vzpomínce na něj můžeme uléhat s klidem na duši. Jeho činy jsou přece jen pouhým výplodem fantasie Brama Stokera.