Pět tajemných míst Česka, kde se hrůza snoubí s historií

Na odlehlém a jen těžko dostupném místě, v samotném středu Kokořínských lesů, stojí tajemný hrad s neblahou pověstí. Houska, postavená ve 13. století, stojí na skalním výběžku a údajně ukrývá bezednou propast.

Z té se - dle pověsti - měly v dávných dobách linout děsuplné a nelidské skřeky. Na základě strachu z prapodivných výkřiků zdejší lid umluvil místního knížete, aby nad propastí nechal vystavět pevnost, která by „zadržela zlo, skrývající se pod zemí“.

Před samotnou stavbou měl být do propasti spuštěn vězeň, aby zjistil, co se v trhlině ukrývá. Když jej ale vytáhli nazpět, tvář měl mít znetvořenou děsem, vlasy šedivé jako stařec a jen pár dní na to zemřel. Odtud pak pochází pověst, že Houska uzavírá cestu do pekla.

Někteří dnešní návštěvníci tvrdí, že je v prostorách hradu svírá tíživý pocit, ztrácejí rovnováhu nebo slyší nevysvětlitelný šepot. Správci hradu zas s oblibou vyprávějí o temných stínech, které nikomu nepatří a jež se pohybují vně nádvoří. Když pak v chladných nocích sviští temnými chodbami meluzína, má s sebou přinášet bolestný a strastiplný nářek.

Hrad v šumavských lesích, založený roku 1356 Karlem IV., se tyčí nad korytem řeky Otavy. Tajemné zdi po nocích halí mlžný opar, který jako by byl předzvěstí přicházející tajuplné postavy, jež se nazývá Šplhavec.

Legenda praví, že se kdysi po zdech hradu snažil vyšplhat zloděj, aby se obohatil zdejšími klenoty. Však jeho temný skutek byl záhy potrestán, když se během svého nekalého počínání zřítil z hradeb a zmizel v útrobách hradního příkopu. Tělo se ale nikdy nenašlo a od těch dob se mají po nocích prostorem rozléhat škrábavé zvuky, jako by se i nadále snažil dokončit svůj hanebný čin.

Dalším úkazem, z kterého přebíhá pověstný mráz po zádech, jsou svědectví o zjevujících se siluetách v oknech, které však zmizí ve chvíli, kdy se k nim člověk pokusí přiblížit.

Jiná legenda zase vypráví o vlčí bohyni Swize, ochránkyni šumavských hvozdů. Ta se má zjevovat ve chvílích, kdy hrozí znesvěcení některému z posvátných míst. , která se zjevuje, když hrozí znesvěcení místa. Za bouřlivých dní se pak její hlas rozléhá údolím v podobě hromového vlčího vytí. Pokud na její volání někdo odpoví, zabloudí a už nikdy nenalezne cestu zpět.

Za zdmi bývalé psychiatrické léčebny se nachází místo, které se odváží navštívit jen ti nejotrlejší. Bohnický hřbitov, zřízený na konci 19. století, je depresivní už jen tím, komu jeho pozemky sloužily. Pacienti ústavu často neměli rodinu nebo se k nim zkrátka jen žádná nehlásila, nedostávalo se jim posledního pomazání a na jejich náhrobcích mnohdy chyběla jména.

Ve stovkách zdejších neoznačených hrobů jsou pochovány pozůstatky vrahů, sebevrahů, ale i nevinných, kteří jen měli tu smůlu, že byli „jiní“. Kombinace ústavu s hřbitovem navozuje tak ponurou atmosféru, že zde měl dokonce spáchat sebevraždu samotný místní kaplan a od těch dob se má v černém rouchu zjevovat mezi hroby.

Lidé, kteří se přesto odváží vstoupit, někdy popisují nepochopitelný tlak na hrudi, náhlý pocit chladu a děsivé představy o tom, že jsou sledováni. Zvířata se obloukem vyhýbají zdejší bráně a psi odmítají do prostor krchova vůbec vstoupit.

Nad vstupem do areálu kdysi visel kříž. Ten byl ale během let několikrát zasažen bleskem, což mnozí považovali za znamení toho, že zdejší duše jsou v těchto místech uvězněny a nemohou nalézti klidu.

Nedaleko Českých Budějovic se rozkládá les s pověstí jednoho z nejstrašidelnějších míst v republice. Místní mu říkají Branišovský bor. Na první pohled obyčejný, za soumraku se ale má měnit v území přeludů a hrůzných stínů.

Mnohokrát zde měla být spatřena postava v černém plášti bez obličeje, která se náhle zjeví na kraji cesty, aby stejně rychle zase mlčky zmizela. Podle jiné pověsti tu kdysi stál „strom oběšenců“, kde byly ukončovány životy největších vyvrhelů společnosti. V místech, kde se strom údajně nalézal, jsou prý za temných nocí slyšet zvuky praskajícího lana a hluk, připomínající rdoušení.

Po druhé světové válce zde mělo spáchat sebevraždu několik německých vojáků a pověst též mluví o muži, který se zjevuje v mlze a nabízí procházejícím doprovod. Po té se zase rozplyne.

Badatelé tvrdí, že les má neobvykle silné elektromagnetické pole, což může vyvolávat halucinace. Jenže ti, kteří v Branišově strávili noc, mluví spíš o neviditelných rukách, které jim v temnotě sevřely rameno, či rudých očích, které je upřeně sledovaly z temnoty.

Pod povrchem Jihlavy se skrývá přes 25 kilometrů chodeb, z nichž některé vznikly již ve středověku. Těžilo se tu mj. stříbro a podzemní bludiště sloužilo zdejším horníkům, dnes by se ale do tajuplných šachet odvážil sám jen málokdo.

Mezi nejznámější části patří tzv. Svítivka – chodba, z jejíchž stěn vychází slabá, nazelenalá záře. Podivuhodný jev byl objeven v roce 1978 a dodnes není plně vysvětlen. Někteří vědci tvrdí, že jde o zbytky fosforeskující barvy z válečných časů, jiní se přiklánějí k přírodním chemickým reakcím.

Jenže místní říkají, že světlo pochází z něčeho jiného. Prý se má jednat o energii, vycházející z duší těch, kteří zde zemřeli a zůstali tu uvězněni po věčné časy. Zdejší průvodci vyprávějí o případech, kdy návštěvníci upadli do transu nebo úplně ztratili pojem o čase. Ti, kteří se odvážili zůstat v podzemí o samotě, slyšeli ozvěny hlasů, cinkání řetězů a kroky v místech, kde ale nikdo nestál.

Zdejší temná tajemství jsou spojována i s druhou světovou válkou. Temné prostory prý využívali nacisté k tajným výzkumům a experimentům. Mnozí dokonce tvrdí, že v některých místech jsou příležitostně slyšet tlumené rány a podivný šramot, jakoby se snad za zdmi někdo hýbal. Mnohé z chodeb jsou zazděné a tudíž doposud neprobádané, což v lidech umocňuje pocit úzkosti, kterou úzké chodby už tak samy o sobě vyvolávají.

Pokud jste dočetli až sem, velice vám děkuji. Snad vám článek nahnal alespoň trochu strach, a pokud ne, alespoň máte zajímavé tipy na výlet. Pokud se vám dnešní povídání líbilo, můžete níže kliknout na paleček nahoru, případně dát v horní části článku odběr. Dole pak máte případně odkazy na články s podobnou tematikou. Samozřejmě budu ráda za návrhy k novým článkům v komentářích a jestli se vám nechce přemýšlet, stačí kliknout na jeden z návrhů v anketě ;)

Ještě jednou díky a páček slimáček

Podobné články:

Věštci napříč historií: Nadaní od boha, nebo jen banda šarlatánů?

Vraždící dům, doktor smrt a černá vdova: Tři netradiční vrazi 19. století

Duše zemřelých přicházejí! Kam se ale vracejí, jakmile odezní svátky?

Hrůzná ztělesnění Drákuly: Když je skutečnost horší než fantazie

Zdroje informací:

https://www.vysocina.eu/turisticke-cile/1100-jihlavske-podzemi?utm_source

https://www.poznatsvet.cz/cestovani/jihlava-svitivka-valka-nemci/?utm_source

https://cesky.radio.cz/nejstrasidelnejsim-lesem-je-branisovsky-8751554

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/tajemny-les-bor-u-ceskych-budejovic

https://www.dotyk.cz/magazin/bohnicky-hrbitov-blaznu-30191122.html?utm_source

https://www.denik.cz/cestujeme-doma/bohnicky-hrbitov-je-legenda-spojena-s-neprijemnymi-pocity-21221003.html?

https://turistickamapa.cz/hrad-kasperk/povesti/?utm_source

https://www.stream.cz/tajemne-hrady/hrad-kasperk-a-vrazdici-duch-splhavec-64148517

https://en.wikipedia.org/wiki/Houska_Castle?utm_source

https://hradhouska.cz/tajemne-sily/?utm_source