Článek
Moč jako pomocník v domácnosti
Moč jako univerzální čistidlo bychom si dnes asi představili jen těžko, Římané ale chápali její všestrannost. Byla nepostradatelnou surovinou v prádelnách, kde se využívala coby prací prostředek a bělidlo. V Říme byla dokonce natolik ceněnou, že se za její prodej vybírala speciální daň.
Některé prameny navíc uvádějí, že kromě prádelen měla být moč využívána i k osobní hygieně – konkrétně k čištění zubů. Nakolik ale byl tento zvyk rozšířen, se můžeme jen dohadovat. Dost možná se jednalo o pouhou výstřednost několika jedinců než o běžně zavedený zvyk.
fullonica (prádelna) v Pompejích
Gladiátoři: otroci i celebrity v jednom
O gladiátorech je známo, že to byli speciálně cvičení otroci pro boj v arénách. Pro mnoho Římanů ale zároveň představovali největší hvězdy své doby. Ti nejpopulárnější byli známí po celé říši a nejedna bohatá žena měla mezi nimi svého „favorita“.
A obdiv k urostlým bojovníkům zacházel ještě dál. Po boji jim byl z těla seškrabáván pot, který se následně smíchal s olejem. Takto připravená směs se poté prodávala jako kosmetický přípravek či afrodiziakum. A jednalo se o velice vyhledávané zboží.
Námořní bitvy bez moře
Římané si libovali ve výstřední velkoleposti. Kromě soubojů s gladiátory a šelmami se tak za některých císařů pořádaly tzv. naumachie– inscenované námořní bitvy.
Za tímto účelem byly budovány speciální nádrže či přímo arény, které se poté zaplavily vodou, na níž byly vypuštěny bojové lodě. Na palubách se nacházely desítky až stovky bojovníků, nucených vést krvavé rekonstrukce skutečných historických bitev.
Naumachie
Otroci jako audiokniha
Otroci nebyli v Římě ničím výjimečným a nezřídka měli i velmi specifické funkce – od žen starajících se pouze o komplikované účesy svých paní až po mladíky sloužící k sexuálnímu uspokojení. Ne vždy ale stačilo jen být šikovný a ochotný. V některých odvětvích se po otrokovi požadovalo i vzdělání.
Římané se do historie zapsali svými extravagantními hostinami a lázeňskými koupelemi. A aby se během jídla či očisty nenudili, nechávali si předčítat dopisy, filozofické spisy či historická díla. Jelikož v tehdejší době nebyla gramotnost nic samozřejmého, sečtělý otrok byl zároveň demonstrací bohatství a společenského postavení.
Mosaique_de_matrone_à_sa_toilette_thermes_de_Sidi_Ghrib
Pompeje: Předchůdce sociálních sítí
Když v roce 79 n. l. vybuchl Vesuv, svým popelem doslova zakonzervoval Pompeje a zachoval tak město v mimořádně zachovalém stavu až do dnešních dní. Díky tomu archeologové objevili na místních zdech tisíce nápisů. Zajímavé je, co ale tyto „vzkazy“ sdělují. Najdeme mezi nimi milostná vyznání, politickou propagandu, vulgarity, ale třeba i prodejní reklamy. Lidé zřejmě měli potřebu vše veřejně komentovat už od počátku časů.
Via dell´Abbondanza - Pompeje
Veřejné záchody bez soukromí
Moderní člověk si toaletu spojuje především s klidem a soukromím. Římané na to ale měli odlišný názor. Už ve starověku existovaly veřejné toalety, na rozdíl ale od těch našich byly o něco „veřejnější“. Nejednalo se totiž o jednu samostatnou budku, ale o menší budovu bez příček, kterou podél stěn lemovala lavice s otvory. Lidé zde seděli vedle sebe, diskutovali o politice, uzavírali obchody nebo si prostě jen přišli popovídat.
K „očistě“ pak sloužila speciální houba připevněná k tyči, která se využívala OPAKOVANĚ! A ačkoliv byla římská kultura v mnoha ohledech fascinující, zrovna tento aspekt by si dnes asi každý raději odpustil.
Římské toalety
Neobvyklá kosmetika a posedlost hladkou pokožkou
Římané věnovali svému vzhledu obrovskou pozornost. Ideálem krásy byla světlá a hladká pleť bez chloupků v kombinaci s dokonale upravenými vlasy.
Za tímto účelem se používaly nejrůznější kosmetické přípravky, které většinou obsahovaly oslí mléko, tuk ze zvířat, ale i pudry s obsahem jedovatého olova. Do péče o vzhled spadalo i odstraňování tělesného ochlupení (u obou pohlaví, s důrazem na oholenou tvář u mužů) pomocí pinzet, vosků nebo depilačních směsí. V některých pramenech se dokonce uvádí, že výjimkou nebyly ani ty nejchoulostivější partie.
Takže to, co mnozí považují za výdobytek moderní doby, bylo vlastně v tehdejší době běžnou součástí života.
Římská pinzeta
Olovo jako nositel kletby
Navzdory své vyspělosti a ohromující expanzi byla tato civilizace ale i velmi pověrčivá. Římané uctívali bohy a přinášeli jim oběti, astrologii brali jako nepopiratelný fakt a nechávali si věštit ze zvířecích vnitřností. Za zmínku ale stojí též tzv. katadesmy – kletby, které lidé zapisovali na tenké olověné destičky. Na takový „list“ se napsalo jméno osoby, kterou měla kletba postihnout, a žádost k bohům či duchům podsvětí o její vyplnění. Následně se destičky vhazovaly do studní, hrobů nebo chrámů a do dnešních dní se jich dochovaly tisíce. Tímto způsobem jste si mohli zažádat o zničení obchodního konkurenta, vítězství oblíbeného gladiátora či odstranění soka v lásce.
Katadesmos
Starověcí Římané vytvořili jednu z nejmocnějších civilizací historie. Některé jejich zvyky nám mohou připadat absurdní až nechutné, jiné zase překvapivě pokrokové a až nezvykle podobné těm dnešním. V obou případech ale byla jejich kultura fascinující, a proto se k ní rádi vracíme dodnes.
Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji. Určitě velmi potěší palec nahoru či odběr a pro opravdu spokojené je tu možnost i podpory autora. Níže máte odkazy na články s podobnou tematikou a anketu, kde si můžete zahlasovat o tom, co bude v příštím článku. A pokud vám ani jedna z možností nesedí, neváhejte hodit návrh do komentáře ;)
Ještě jednou díky a páček slimáček.
Podobné články:
Anketa
Zdroje:
