Článek
Druhý římský císař vládl v letech 14–37 n. l. a byl adoptovaným synem císaře Augusta. Do dějin vstoupil jako výborný vojevůdce a zdrženlivý politik, zároveň ale jako člověk chladný a nesympatický, obestřený mlhavou clonou pomluv a klevet.
Jeho vláda nezačala snadno. Augustus měl ve svém výběru hned několik vhodných kandidátů, ti ale během let umírali, dokud výsledná volba nepadla na Tiberia.
I přes své výjimečné schopnosti coby voják a organizátor nebyl nikterak populární. Dostal nálepku chladného a uzavřeného despoty, který opovrhoval lidem. Zásluhu na tom mimo jiné mělo i věčné srovnávání s předchozím císařem Augustem a později i synovcem Germanikem (rovněž skvělým vojevůdcem, který byl lidem přímo zbožňován). Tiberius byl střídmý a nespolečenský, což tehdejší šlechta -libující si v přepychu a exhibicionismu - nechápala a snad to i vnímala jako gesto opovržení.
Pozdější historikové (např. Suetonius a Tacitus) pak obestřeli jeho památku řadou nepěkných klevet, z nichž se dnes jen s obtíží dá usoudit, co bylo pravdou a co jen pouhé nactiutrhání. Ať tak či onak, Tiberiův život byl v obou případech plný tragédií a nečekaných paradoxů.
Císařský stolec? Ne, děkuji.
Když měl Tiberius po Augustově smrti převzít vládu, údajně se zdráhal svou novou roli přijmout. Údajně měl prohlásit, že říše je příliš velké břemeno pro jediného člověka, senátoři ale měli zato, že jeho odmítavý postoj je jen špatně hrané divadlo. Ve skutečnosti je možné, že o císařský úřad opravdu nestál – věděl totiž, jak nebezpečný tento post je.
Bojovník tělem i duší
Před usednutím na císařský stolec strávil léta v armádě. Bojoval v Germánii, Panonii i na Balkáně a nutno říci, že s ohromným úspěchem. Někteří historikové dokonce tvrdí, že byl lepší stratég než jeho, v tomto směru o poznání slavnější, synovec Germanicus. Jak ale již bylo řečeno, Tiberius postrádal potřebné charisma a tím i oblibu, která by jej v análiích vyobrazovala v lepší světle.
Tiberius_enamelled_terracotta_bust
Láska, která musela skončit
Za jedno z největších osobních neštěstí svého života považoval rozvod s manželkou Vipsanií. Svou první ženu prý skutečně miloval a nebýt tlaku ze strany Augusta, nikdy by ji neopustil. Nakonec byl ale donucen k rozvodu, aby pojmul za manželku císařovu dceru Julii.
Asi nikoho nepřekvapí, že manželství s Julií nebylo zrovna šťastné. Vlastně bylo přímo katastrofální. Julia se proslavila svým zhýralým způsobem života a Tiberius ji dle všeho skutečně nenáviděl. Sňatek byl později Augustem anulován poté, co jeho pohár trpělivosti k prostopášné dceři přetekl a nechal ji vyhnat na ostrov Pandateria.
Tiberius a Vipsania
V moci astrologie
Tiberius byl přímo posedlý hvězdami, věštbami a vším, co se jakkoliv týkalo osudu. Na tom tehdy nebylo nic tak zvláštního, jelikož se tímto „vědním“ odvětvím zabýval takřka celý Řím. U Tiberia to ale byla vášeň či přímo posedlost. Během pobytu na Rhodu se spřátelil s astrologem Thrasyllou, který se později stal jeho věrným důvěrníkem. Nicméně i přes svou zálibu nebyl Tiberius hlupák. Věštby, které se nakonec ukázaly být mylné, se často stávaly pro jejich vykladače osudnými.
Dobrovolný odchod do vyhnanství
V průběhu manželství s Julií strávil Tiberius část života na ostrově Rhodos. Důvodů přitom mohlo být hned několik: hašteřivá a výstřední manželka, zákaz styku s Vipsanií, útěk před politickými povinnostmi či jen jako pomsta muži, který za to všechno mohl. Svým odchodem totiž Augusta připravil o jediného dospělého dědice, což by mohlo mít v případě císařova skonu neblahé následky pro říši.
Na Rhodu žil několik let, dalo by se říci, až poustevnickým životem, kdy se zabýval studiem astrologie, filozofie a řečnictví. Přesto když se chtěl později vrátit, bral Augustus jeho předchozí vzdor jako urážku a dlouho mu v návratu sám bránil. A jen souhra různých okolností jej nakonec donutila svůj názor změnit.
Tiberiův exil
Není pokrytec? Není normální!
Ačkoli je Tiberius v mnoha pamětech označován jako tyran, honosil se jednou velmi sympatickou vlastností – nesnášel teatrálnost. Senátoři, kteří jej často oblažovali poctami a lichotkami, jej prý znechucovali na nejvyšší míru. Dle historika Tacituse je měl jednoho dne počastovat větou:
„Ó lidé stvoření pro otroctví.“
„O homines ad servitutem paratos!“
Capri jako místo plné pomluv
Tiberius se ve stáří stáhl z veřejnosti a přestěhoval se na ostrov Capri. A právě tehdy o něm začaly kolovat ty nejpikantnější a nejděsivější historky. Podle Suetonia se tamní palác stal místem nezřízených orgií, kde Tiberius mučil mladé otroky a oddával se úchylkám všeho druhu.
To zní rozhodně zajímavě, zda tomu tak ale skutečně bylo, se můžeme jen dohadovat. Když ale přihlédneme k tomu, že většina těchto „pravd“ vznikla až po Tiberiově smrti (navíc z pera lidí, kteří jej nenáviděli), pravděpodobně byla většina z nich notně přibarvená, pokud ne zcela smyšlená.
Tiberius vládne a Ježíš visí na kříži
Tiberius byl velice významnou osobností své doby. Přesto se během jeho vlády odehrála (tehdy zdánlivě bezvýznamná) událost, která jej dnes zcela zastiňuje. Bylo to totiž právě za jeho vlády, kdy v Judeji působil jistý Pilát Pontský, v jehož rukou spočinul osud Ježíše Nazaretského.
Takže zatímco se jako císař zabýval funkcí a prosperitou své obrovské říše, v jedné zapadlé provincii proběhla událost, která později ovlivnila (a stále ovlivňuje) běh samotných dějin.
Pilát Pontský a odsouzený Ježíš Nazaretský
Nenáviděný, ale s plnou pokladnicí
Přestože Tiberius nebyl populární, z ekonomického hlediska byl vládcem skutečně úspěšným. Neutrácel za zbytečné stavby ani velkolepé hry a v rámci možností držel státní finance pod kontrolou.
Když zemřel, státní pokladna doslova přetékala penězi a dala tak jeho nástupci (Germanikovu synovi Caligulovi – blíže v článku: Dvě tváře Caligulova šílenství: Činy maniaka, nebo jen pomluvy a fámy?) možnost si z nashromážděného bohatství koupit na počátku své vlády to, co Tiberius nikdy neměl: popularitu a lásku lidu. Kdyby jen Tiberius tušil, že mladý „Botička“ všechny peníze zvládne rozfofrovat během jen několika let.
Tajemství smrtelného lože
Tiberius zemřel roku 37 n. l. ve věku sedmdesáti sedmi let. Okolnosti ohledně jeho smrti jsou ale obestřeny záhadou. Měl se tehdy dostat do stavu, kdy velká část lidí (včetně budoucího císaře) předpokládala, že je mrtvýNikdo neví, zda se jednalo o mrtvici či něco jiného, údajně se měl ale nakonec probrat a dokonce se domáhat jídla. Caligula už ale údajně přijímal gratulace a pocty, což Tiberiovo náhlé zmrtvýchvstání poněkud komplikovalo. Zde pak koluje fáma o tom, že byl udušen přikrýkami prefektem Macrou či přímo Caligulou. Pravdou ale je, že se Tiberius dožil na tu dobu opravdu úctyhodného věku a smrt tak mohla být zcela přirozená.
Stejně tak jako jeho život, je i jeho smrt tak obestřena tajemnem, směsicí legend a pomluv.
Tiberius, udušený na Macronův příkaz
Tiberius měl zkrátka smůlu. Nebyl sympatický, neuměl si získat davy, nedopřával lidu jeho oblíbený chléb a hry a po smrti se stal terčem historiků milujících senzace. A to navzdory tomu, že byl skvělý vojevůdce, dokázal po Augustově smrti udržet říši stabilní a byl zřejmě jedním z mála římských vládců, který uměl rozumně hospodařit. Přesto má dodnes nálepku násilnického tyrana a neukojitelného chlípníka.
Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji. Snad byl článek alespoň trochu zajímavý. Pokud ano, můžete níže kliknout na paleček nahoru, případně dát v horní části článku odběr a pro opravdu spokojené je tu možnost i podpory autora. Dole pak máte odkazy na články s podobnou tematikou. Samozřejmě budu ráda za návrhy k novým článkům v komentářích a jestli se vám nechce přemýšlet, stačí dát hlas jedné z možností v anketě.
Ještě jednou díky a páček slimáček.
Podobné články:
Anketa
Zdroje informací:
https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Suetonius/12Caesars/Tiberius
https://www.britannica.com/biography/Tiberius
https://www.worldhistory.org/Tiberius/
