Článek
Gaius Caesar Augustus Germanicus (12 – 41 n. l.)
Caligula pocházel z Julsko-klaudiánské dynastie a byl v pořadí třetím římským císařem. Narodil se ještě za vlády svého praděda Augusta, většinu života ale prožil za vlády prastrýce Tiberia. A právě Tiberius sehrál v Caligulově životě velmi významnou a ne zrovna pěknou roli.
Dětství pana „botičky“
Gaius/Caligula byl synem významného vojevůdce a miláčka Říma Germanica Julia Ceasara, bratr pozdějšího císaře Claudia a vnučky božského Augusta Agrippiny. Měli spolu šest dětí a kvůli Germanicovým vojenským povinnostem s ním rodina často cestovala.
Malý Gaius byl ze synů nejmladší a těšil se značné oblíbenosti u otcových vojáků. Ti si z něj udělali talisman pro štěstí a také to byli oni, kdo dal chlapci přezdívku Caligula (v překladu malá vojenská bota), pod kterou jej známe dodnes. Nutno dodat, že on sám začal během let toto označení nenávidět.
Když bylo Caligulovi pouhých sedm let, jeho otec zemřel. Dnes se spekuluje, že byl otráven. V knize Já, Claudius se můžeme dočíst, že jeho skon způsobil právě jeho nejmladší synek. Stejně tak v ní ale mohl mít prsty Tiberius. Germanicus, jak již bylo řečeno, byl u římského lidu ve značné oblibě, což se o tehdejším deviantním a nesympatickém císaři říct nedalo. Agrippina, vdova po Germanicovi, nepochybovala o manželově zavraždění a nakonec byl z jeho smrti obviněn konzul Gnaeus Calpurnius Piso, který po předvolání k soudu spáchal sebevraždu.
Císař Tiberius
Germanicův syn měl mnoho důvodů, proč stárnoucího vládce nenávidět. Jeho matka se nijak netajila svým despektem k císaři a zřejmě jej podezřívala ze smrti svého muže. Agrippinina neústupnost a zpupnost zapříčinily vyhnanství a smrt její i obou starších synů. Caligula se ale už v dětství vyznačoval skvělým hereckým talentem a velmi rychle se mu podařilo vetřít do císařovy přízně. Tím si pravděpodobně zachránil život svůj i svých sester. Po nějakou dobu byl pak v péči prababičky Livie (zmiňuji v článku Vraždy, intriky a smilstvo: Mocné femme fatale Římského impéria) a babičky Antonie.
Jak Tiberius stárnul, začal se stranit veřejnosti a časem se přesunul z Říma na Capri (italský ostrov poblíž Neapole), kde se mohl naplno oddávat svým nepřirozeným choutkám. Tam sebou vzal i pochlebovačného prasynovce, kterého později určil svým dědicem. Pravděpodobně si tak sám podepsal rozsudek smrti. Ačkoliv zemřel v 78 letech a žil velmi prostopášný život, byl v poměrně dobré fyzické kondici. Navíc přišla smrt jen pouhé dva roky po Caligulově adopci, takže se pravděpodobnost vraždy přímo nabízí. Dle některých pramenů byl udušen polštářem a Caligula měl dokonce přijímat gratulace ke svému císařství ještě před Tiberiovou smrtí. Na to byl Caligula prohlášen císařem. V pouhých 25 letech.
Nová naděje pro Řím
Z počátku se Caligula jevil jako skvělý vládce. Na rozdíl od úsporného Tiberia se držel hesla „dát lidu chléb a hry“. Zcela se distancoval od vlády svého předchůdce a více se klonil k způsobu řízení říše svého praděda Augusta. Působil skromně a choval úctu k senátu. Také bohatě odměňoval legie, aby si zajistil jejich věrnost. Omilostnil všechny, kteří byli za Tiberiovy vlády obviněni z velezrady. Také zefektivnil soudní jednání, aby se snížil počet nevyřešených sporů. Zkrátka idylický panovník. Jenomže…
Císař Caligula
Nemoc, která měla vše změnit
Už tu bylo řečeno, že Caligula byl skvělý herec a tedy i lhář. Těžko říci, nakolik šílený byl před tím, než jej postihla hrozivá nemoc, při které málem zemřel. Měsíc ležel v horečkách a mnoho lidí prosilo bohy o záchranu jeho života výměnou za ty jejich. Nakonec se ale milovaný císař uzdravil. Dnes se předpokládá, že se jednalo o encefalitidu, tehdy to ale lidé připisovali přetěžování se a nadměrnému holdování alkoholu. Buď jak buď se císař uzdravil. Už ale nebyl jako dřív.
Nemoc v něm cosi zlomila. To se projevilo velmi brzy, když si nechal svolat ty, kteří se modlili za jeho uzdravení. Nechal je všechny zabít aby splatili svůj slib bohům. Smrti neušel ani Tiberiův vnuk a Caligulův adoptivní syn Gemellus, který po dobu cisařovy indispozice převzal jeho funkce. Ceasar také začal dosazovat propuštěnce (bývalé otroky) do vysokých funkcí, což mělo velký vliv na vládu ještě mnoho let po jeho smrti.
Císařovy drahé sestry
Caligula měl tři sestry, které spolu s ním přežily Tiberiovu vládu. Agrippinu mladší, Julii Drusillu a Julii Livilu. Zahrnul je přepychem a nevýslovnými poctami. Dokonce dal jejich podobizny razit na mince. Zároveň se ale mluvilo o tom, že sestry prostituuje významným návštěvníkům a sám s nimi měl mít incestní poměr. Pravděpodobně se jedná o fámu, které napomohla jeho nepřirozená láska k Drusille. Ta zemřela v 28 letech na neznámou nemoc, která v té době sužovala Řím. Po celou dobu její nemoci byl u ní, a když zemřela, nechtěl nikomu dovolit odnést tělo. Při pohřbu se choval spíše jako vdovec nežli bratr, nechal vyhlásit období smutku a zesnulou prohlásil bohyní. To bylo v té době něco opravdu nevídaného. Zbožšťovat se mohli pouze muži. Také po ní později pojmenoval svoji jedinou dceru.
Julia Drusilla
Co se týče Agrippiny a Julie Livily, byly bratrem vyhnány po zjištění, že proti němu kují pikle. Paradoxně to dělaly ve spojení s manželem zemřelé Drussily a tak vyvěrá otázka, zda by se k nim Caligulova nejmilovanější sestra nepřidala, kdyby k tomu měla příležitost. Obě sestry měly být švagrovými milenkami.
Svolení vrátit se dostaly až za vlády císaře Claudia. Julie Livila se ale stala obětí intrik Claudiovy ženy Messaliny a na jeho příkaz byla popravena. Agrippina naopak zařídila Messalininu diskreditaci a rozsudek smrti, aby se později sama stala Claudiovou ženou. To jsme ale trochu přeskočili.
Pohrdání senátem a kůň Inicitatus
Caligula miloval umění a především hry, které pro lid pořádal s velkou vervou. Díky tomu taky stihl během své krátké vlády (pouhé čtyři roky, než byl zavražděn) rozfofrovat nemalé jmění, které do státní pokladny nastřádal Tiberius. Měl také svého oblíbeného koně jménem Inicitatus. A zřejmě to byl nejšťastnější kůň v celé říši. Okolo jeho stáje, která byla celá vystavena z mramoru, byl nařízený klid, aby nebyl před závody rušen. Jeho žlab byl celý ze slonoviny a později dostal dokonce dům a to i se služebnictvem. Prý si se zvířetem rád vykládal a za tímto účelem si ho nechal vodit k sobě domů, aby mohli společně povečeřet.
Inicitatus je ale znám především kvůli Caligulově výroku o tom, že z něj udělá senátora. Nicméně tady se pravděpodobně jednalo o špatný výklad, nebo zcela úmyslnou lež. Císař už byl v té době se senátem na kordy a výrok tak pravděpodobně byl spíše posměšnou poznámkou o tom, že by Inicitatus byl lepším senátorem než všichni přítomní. Ať tuto fámu rozšířil kdokoliv, Caligula už se v té době choval natolik šíleně, že se tomuto výroku nikdo nedivil.
Caligula bohem
Zbožštění jeho praděda Augusta a jeho vlastní deifikace mrtvé sestry asi malému botičkovi trochu pocuchala nervy. Císař se po prodělané nemoci často nechával vidět v převlecích za různé antické bohy (i bohyně). V několika svatyních nechal sochám uřezat hlavy a vyměnit je za ty s jeho tváří (nebo příbuzných, dost často zesnulé Drusilly). Velké pobouření pak vyvolal jeho příkaz, aby byla v jeruzalémském chrámu vztyčena jeho socha jako zpodobnění boha. Je vcelku pochopitelné, proč se to tamnímu židovskému obyvatelstvu příliš nezamlouvalo.
Císař Augustus
Válka proti bohu moří
Další událostí je Caligulova výprava do Británie. Těžko říci, z jakého důvodu se rozhodl tuto část světa dobývat, protože v jeho době se nezdála strategicky ani vládně nijak zvlášť významná. Podstatné je, že k žádné smysluplné invazi římských legií stejně nedošlo. Caligula je v tomto ohledu popisován jako zbabělec, který se ke skutečnému útoku na místní kmeny ani neodvážil. Navíc byla už jen cesta tam tak strastiplná, že hrozilo riziko vzpoury. Před návratem domů pak měl císař nařídit vojákům, aby začali do moře házet kamení v boji proti bohu Neptunovi a jako válečnou kořist posbírat mušle.
Nicméně ani tohle zřejmě není pravda. Caligula sice skutečně řídil neúspěšnou invazi do Británie, ale o válce s Neptunem nemůže být řeči. Co se pak týče sbírání mušlí, jsou dvě varianty. Buďto byl Caligula opravdu tak šílený, nebo došlo ke špatnému překladu slova musculli, což bylo označení pro obléhací stroje. To by dávalo rozhodně větší smysl.
Co se nezdařilo Caligulovi (protože vlastně žádná velká iniciativa nevznikla), tam uspěl Claudius. Ačkoliv byl celý život zesměšňován a podceňován, byl prvním císařem, který Británii konečně dobyl.
Císař Claudius
A to je vše přátelé. Pokud jste dočetli až sem, máte mé vřelé díky. Jestli se vám článek líbil, potěší palec nahoru, odběr nebo komentář, kam mi můžete napsat, o čem byste si chtěli počíst příště. Nebo prostě jen zahlasujete v anketě níže ;) Také můžete mrknout na mé předchozí články. Ještě jednou díky a páček slimáček.
Anketa
Zdroje informací (web):
Zdroje informací (knihy):
Robert Graves – Já Claudius (nakl. BB art, vydání 2006) a Claudius bůh a jeho žena Messalina (nakl. BB art, vydání 2006)
