Článek
William Shakespeare byl pokřtěn 26. dubna 1564. Není ale jisté, kdy přesně se narodil. Z jeho osobního života se dochovalo jen velice málo informací. Po pracovní a umělecké stránce je zmapován podstatně lépe. Tedy, krom na období mezi lety 1585 až 1592. Ta dnes nazýváme Shakespearova ztracená léta. Z tohoto časového rozmezí neexistují žádné záznamy o jeho tvorbě. Dokonce ani to, kde se tou dobou nacházel. Když ale v roce 1616 zemřel, začalo o tom vznikat mnoho zajímavých, mnohdy až neuvěřitelných spekulací.
Nesnesitelnost rodinného krbu
K jeho zmizení došlo poté, co se mu narodila dvojčata, Juditha a Hamnet. Se svojí ženou, Annou Hathawayovou, už jednoho potomka měl a nabízí se tedy možnost, že jednoduše prchl od rodinného krbu, aby měl klid na práci. Hamnet z velké míry ovlivnil Shakespearovu pozdější tvorbu poté, co v pouhých 11 letech zemřel. Slavný dramatik se do té doby zaměřoval spíše na komedii, po synově smrti se ale čím dál častěji uchyloval k tragédiím. Skutečně by se někdo, kdo záměrně utekl od rodiny, nechal touto ztrátou natolik ovlivnit?
Dům Williama Shakespeara
Útěk před zákonem
Shakespearův první doložený životopisec, Nicholas Rowe, přišel v roce 1709 s vlastní teorií. Dle ní měl umělec prchnout ze Stratfordu do Londýna kvůli údajnému stíhání za pytláctví. Těžko však říci, jestli by si člověk, který za život stihl napsat téměř 40 (dochovaných) divadelních her, přes 150 sonetů a nespočet básní, našel ještě čas chodit pytlačit. Navíc, když uvážíme, že pocházel z poměrně dobře situované rodiny.
Od psaní k pedagogice
V 17. století přišel jistý John Aubrey s domněnkou, že Shakespeare během ztracených let působil na venkově jako učitel. Tato teorie pak byla ve 20. století rozšířena. Konkrétně měl vyučovat v Lancesteru u jistého Alexandera Hoghtona. Sám pak měl vystupovat pod jménem William Shakeshafte a když Alexander zemřel, dokonce Shakeshafta uvedl ve své závěti. Této spekulaci však protiřečí hned dva faktory. V prvé řadě bylo jméno Shakeshafte v Lancasterském hrabství poměrně běžné, v řadě druhé můžeme zmínit všeobecně rozšířenou pochybnost o Shakespearově gramotnosti. Z vědeckých rozborů písma o tom koluje mnoho debat. Přinejmenším se ale předpokládá, že alespoň některá díla nenapsal mistr tak docela sám. Což by ale nebylo nic tak neobvyklého.
Tajný agent jejího veličenstva
Tohle asi působí trochu fantaskně. Nicméně z uvedených teorií se tato zdá nejpravděpodobnější. Jen kousek od Pražského hradu můžeme narazit na dům, ve kterém najdeme Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy. Tato budova však kdysi patřila samotnému Edwardu Kellymu - slavnému alchymistovi, působícímu na dvoře Rudolfa II. (pozn. autora článku: zmiňuji v článku Znetvoření Habsburkové: nešťastníci, zrození z krvesmilstva).
Edward Kelley
Edward pocházel z Británie, často se scházel s Johnem Deem (astrologem a taktéž alchymistou), ale i s jistým Francisem Garlandem. A právě ohledně Francise se vedou diskuze, zda ve skutečnosti nebyl Shakespearem. Napovídá tomu hned několik faktorů:
1. První záznamy o Garlandovi se objevují až poté, kdy Shakespeare mizí ze scény. Když pak William opětovně začíná působit v Londýně, Francis jakoby se propadl do země.
2. Shakespeare se Čechami a osobnostmi té doby zcela nepochybně inspiroval. Příkladem můžeme uvést českého krále Polyxena ze hry Zimní pohádka. Ke jménu Polyxen pak mohl dospět přes překrásnou Polyxenu z Pernštejna, tehdejší manželku nejvyššího purkrabího Viléma z Rožmberka. Ten byl, po jistý čas, dokonce patronem zmiňovaného Kelleyho a Deea. Jako další příklad se dá uvést jméno Kelleyho domu. Ten se nazýval “ U osla v kolébce", kteréžto označení dostal proto, že měl Kelley údajně proklít dítě své sousedky za to, že jej rušila při práci. Malý chlapec měl po zbytek života žít s oslí hlavou, místo té lidské. Tady se nám příběh krásně protíná s Shakespearovým Snem noci Svatojánské, kde vystupuje postava řemeslníka Klubka, kterému byla přičarována oslí hlava jedním z Oberonových elfů.
John Dee
3. Francis Garland se měl, společně s Kelleym, účastnit Vilémovy a Polyxeniny svatby. Zde pak mohl najít múzu pro svého Romea a Julii, ale taktéž se seznámit s neznámou „Černou dámou“, které věnoval hned několik sonetů. Tou mohla být Kateřina de Montford z Hradce, která by tajemné milence odpovídala. S Garlandem se setkali na maškarním plese a mělo se jednat o lásku na první pohled. Kateřina byla snědé pleti, uhrančivých očí a oděna měla být v černých barvách. Stejně jako Černá dáma i Kateřina byla již matkou a jakožto Polyxenina blízká přítelkyně se samozřejmě účastnila i její svatby s Rožmberkem.
Polyxena z Pernštejna/Rožumberka/Lobkowic
4. John Dee i Edward Kelley byli později obviněni ze špionáže. Údajně měli shromažďovat důležité informace z rakouského dvora pro její Veličenstvo, královnu Alžbětu I. (pozn. autora článku: zmiňuji v předchozím článku Manželky Jindřicha VIII.: Hrozné osudy anglických královen). Díky znalostem alchymie se měli vetřít do přízně Rudolfa II., známého svou posedlostí magií. Habsburk byl též milovníkem umění, a tak mohl šikovný dramatik a básník najít v tajné společnosti celkem významné uplatnění.
Alžběta I:
Samozřejmě se jedná pouze o spekulace. Záhadná ztracená léta tak pravděpodobně zůstanou navěky tajemstvím. Dnes je Shakespear považován za největšího dramatika všech dob a tajemné zmizení ho činí jen ještě zajímavějším.
Zdroje informací:
Muzeum alchymistů a mágů staré Prahy - informační kniha uvnitř muzea
