Článek
Habsburkové byli druhým nejdéle vládnoucím rodem na našem území. Dělili se na dvě větve – španělskou a rakouskou. A obě si libovaly v incestu. Měly k tomu hned dva důvody. Prvním byl majetek. Když si vezmete sestřenici nebo strýce, máte jistotu, že všechny movité i nemovité statky zůstanou v rodině. Druhým pak bylo zachování čisté linie. Paradoxně právě díky incestu španělská větev vymřela. Abychom ale byli spravedliví, v té době ještě nikdo neměl ani ponětí o nějaké genetice a incest tak byl zcela běžnou záležitostí. Když se pak narodil zdeformovaný či psychicky narušený potomek, přisuzovalo se to temným silám.
Jana I. Kastilská (1479 - 1555)
Kastilská a Aragonská infantka nepocházela z linie Habsburků (do té se pouze přivdala), nýbrž Trastamárů. Přesto je v tomto seznamu velmi důležitou osobou. Z jejích genů totiž vzešel téměř každý Habsburk na španělském trůně. V jejím případě došlo k incestu mezi prarodiči.
Jana byla od malička introvertní a prý dokázala celé hodiny jenom sedět a upřeně se dívat před sebe. Přesto byla učenlivá a inteligentní. Její duševní nevyrovnanost se začala nejvíce projevovat v době, kdy se provdala. Svého manžela (a zároveň bratrance) Filipa „Sličného“ prý milovala tak chorobně, že když zemřel, vlezla k němu do rakve, aby mu mohla líbat ruce a nohy. Před manželovým pohřbem strávila několik dní s jeho tělem a odmítala do místnosti kohokoliv vpustit. Vzhledem k tomu, že se v průběhu manželství stala na Filipovi závislou (a to i sexuálně), je až děsivé pomyslet, co tam s ním mohla celou tu dobu dělat. On sám do ní byl vášnivě zamilován, ale jen po velmi krátký čas. Brzy ji začal podvádět, a i přes to, že čím dál víc času trávil mimo domov, stihli spolu zplodit šest dětí (Filip se dožil pouhých 28 let).
Jana trpěla depresemi, melancholií, byla chronicky žárlivá a ke všemu trpěla fobií ze slunečního světla. Za své přízvisko „Šílená“ ale vděčila především mužům z úzkého rodinného kruhu, kteří usilovali o potlačení jejích mocenských práv. Nakonec byla odklizena do zámku Tordesillas, kde strávila téměř padesát let strašlivého zacházení, než konečně našla klid ve smrti.
Jana I. Kastilská
Rudolf II. (1552 - 1612)
Jeden z nejznámějších Habsburků u nás. Pocity, které dnes k Rudolfovi lidé chovají, jsou velmi rozporuplné. Na jednu stranu to byl on, kdo povznesl Prahu do funkce hlavního města říše. Také, pro svou lásku k umění, zakládal velké kulturní sbírky a rovněž podporoval rozvoj vědy. Na stranu druhou to byl člověk, který se obklopoval šarlatány, měl sklony k agresivitě, depresím a promiskuitě. Jeho rodiče, Maxmillián II. a Marie Španělská, byli (světe div se!) bratranec a sestřenice. Rudolf je dokonalou ukázkou degenerace čelisti, kdy brada nepřirozeně trčí dopředu a spodní ret tak působí nadměrně velký, kdežto horní čelist je zakrnělá.
Ke konci života byl, pro četná onemocnění, spíše karikaturou člověka. Dle všeho trpěl schizofrenií a měl pokročilý syfilis. V důsledku toho trpěl výkyvy nálad a postupem času vzrůstala i jeho výbušná povaha. Trpěl velkými bolestmi, propadal depresím a postupem času začal být paranoidní. Také je prokázáno, že se minimálně dvakrát pokusil o sebevraždu. Své špatné fyzické i duševní zdraví se pak snažil zahánět alkoholem, na kterém si vytvořil závislost. Do výčtu všech neduhů si tak nechtíc přidal i Nemoc králů – dnu.
Můžeme mu přičíst bod k dobru za to, že se nikdy neoženil, navzdory nátlaku ze strany rodiny. Pravda, měl hned několik dětí, žádné z nich se však nemohlo stát legitimním dědicem. Jeho nejstarším doloženým potomkem byl Julio Ceasar d'Austria (pozn. autora: zmiňuji v předchozím článku Hra o trůny v podobě českých historických osobností). I přes to, že jej měl s Kateřinou Stradovou, která s Rudolfem neměla žádné příbuzenské vazby, Julio byl dokonalý maniak. To jen dokazuje, jak moc špatný Rudolfův genofond byl.
Rudolf II.
Karel II. Španělský (1661 - 1700)
Pokud je někdo, kdo četné incesty mezi Habsburky odnesl nejvíce, je to právě Karel II.. Jeho otcem byl Filip IV. Španělský, který jej měl se svojí neteří Marií Annou Habsburskou. A aby to bylo dostatečně zamotané, Marie Anna byla dcerou jeho první manželky. Z osmi Karlových prarodičů bylo hned sedm v přímém příbuzenském spojení s již zmiňovanou Janou „Šílenou“.
Nebohý Karel celý život doslova protrpěl. Od narození byl rachitický, trpěl na záněty a střevní potíže, měl oslabenou imunitu a nadměrně velkou hlavu. Chodit se naučil až v šesti letech a kvůli zdeformované čelisti měl problém nejen mluvit, ale i se stravovat. K tomu všemu se u něj projevilo nadměrné vytváření ženského hormonu, příčinou čehož mu narostla prsa, a i tvář byla spíše dívčí.
Po fyzické stránce to tedy skutečně nevyhrál. Bohužel, o té duševní se to dá říci dvojnásob. Díky šlechtickému původu se mu sice dostalo patřičného vzdělání, ale myšlením i chováním zdaleka nedosahoval svého věku. Mimo psychickou labilitu a celkovou duševní zaostalost byl sužován depresemi, melancholií, obsesemi a úzkostmi. Španělský král tak nikdy nedospěl. Psychicky ani fyzicky.
Karel II.
V osmnácti letech uzavřel dohodnutý sňatek s francouzskou vévodkyní, Marií Luisou Orleánskou. Manželství bylo uzavřeno z politických důvodů, ale nutno podotknout, že díky Marii byl Karel, alespoň do jisté míry, šťasten. Chovala se k němu mateřsky a neměla politické ambice, kvůli kterým by jej využívala. Ze sňatku nevzešli žádní potomci a dnes se předpokládá, že král, s přízviskem El Hechizado (očarovaný), měl sexuální dysfunkci. Byl také posledním panovníkem španělské linie, která po jeho skonu vymřela po meči.
Zdroje informací:
Knihy: Habsburská šlechta; Jan Županič
Habsburkové – životopisná encyklopedie; Brigitte Hamann
https://www.youtube.com/watch?v=ppuKAUwg_yI
