Vraždící dům, doktor smrt a černá vdova: Tři netradiční vrazi 19. století

Herman Webster Mudgett neboli Henry Howard Holmes získal za život hned několik přezdívek: Bestie z Chicaga, Ďábel v bílém městě nebo Doktor mučení. Během svého krátkého života toho stihl opravdu hodně. Krádeže, nelegální sňatky, padělání, pojišťovací podvody a to vše završeno profilem sériového vraha.

Narodil se do rodiny zbožných metodistů. Otec alkoholik jej prý údajně často bil a inteligentní chlapec se také stal obětí šikany ve škole. Později se u něj objevila nová záliba – začal být fascinován smrtí a našel si nový koníček v podobě pitvání zvířat. Později, po přijetí na lékařskou a medicínskou fakultu, se stal asistentem v anatomické laboratoři, kde se, spolu se svým profesorem, měli účastnit krádeží mrtvých těl pro studijní účely fakulty. Později došlo z Holmesovy strany k přiznání, že několika mrtvol využil při svých promyšlených pojišťovacích podvodech.

V roce 1886 se přestěhoval do Chicaga, kde si postavil dům, který vešel do dějin pod přezdívkou „Murder Castle“. Jednalo se o luxusní, třípatrový hotel. Když je ale Holmes o pár let později obviněn z vraždy, začnou se o budově šířit děsuplné zkazky. Dle nich se měl v jeho útrobách skrývat labyrint chodeb, místnosti bez oken, spousty tajných dveří, plynových komor a šachet, které vedly přímo do sklepa. Prostory mu pak měly sloužit namísto vražedné zbraně a k mučení jeho obětí. V budově se skutečně měly nacházet tajné komory, dle důkazů do nich ale schovával nábytek, za který byl dlužen u věřitelů. V několika částech hotelu se také skutečně nalezly lidské ostatky a osobní věci těch, k jejichž vraždám se přiznal. Dům sám o sobě ale s největší pravděpodobností jako vraždící objekt nesloužil. Budova byla pouhý rok před Holmesovou popravou vypálena do základů rukou neznámých žhářů.

Ačkoliv je často spojován se slovním spojením „první sériový vrah USA“, ve skutečnosti byl doopravdy odsouzen pouze za vraždu svého partnera ve zločinu, jistého Benjamina Pitezela. Dle všeho byli s Pitezelem dohodnuti, že na něj uzavřou životní pojistku a poté nafingují jeho smrt. Holmes se ale nejspíš nechtěl s falešným úmrtím obtěžovat. Dost možná také proto, že už předtím jeden podobný plán uskutečnili a pojišťovna jim - skrze podezření z podvodu - částku odmítla vyplatit.

Holmes byl podezřelý i z několika dalších vražd. Přesto se nepředpokládá, že by jeho činy byly impulsivní a bez motivace. Jednalo se přeci jen o podvodníka se vším všudy a lidé, kteří jej obklopovali, pro něj tak mohli znamenat potencionální riziko odhalení. V tehdejších senzaci chtivých novinách se dokonce mělo uvádět, že má na svědomí přes 200 lidí. To se ale dnes považuje za přehnané. I tak je dost pravděpodobné, že jen u jedné vraždy nezůstalo.

Sám v počátcích tvrdil, že je nevinný, později se ale přiznal k dalším 27 vraždám s odůvodněním, že je v moci Satana. V té době již byl odsouzen k trestu smrti oběšením, takže to mohla být pouhá snaha se před smrtí zviditelnit. Což se mu nepochybně podařilo. Jeho příběh je tak bizarní, že se stal předlohou pro knihu Roberta Blocha Americká gotika, ale též různá filmová zpracování či počítačovou hru.

Thomas Neill Cream, známý pod přezdívkou „Lambethský travič“, se narodil roku 1850 ve Skotsku, vyrůstal však v Kanadě. Nadaný student medicíny se už na univerzitě v Montrealu proslavil především okázalostí. Nosil drahé šaty, rád utrácel a toužil po životě v luxusu. Když vystudoval, začal působit jako lékař, tehdy ale neměl ještě nikdo ponětí, že ve skutečnosti je lékařem smrti.

První oběť byla s jeho jménem spojována už v Kanadě. Těhotná Kate Gardenerová, která měla zemřít vinou otravy chloroformem, se ale Creamova obvinění nikdy nedočkala. Jeho následné působení v USA, během kterého se mj. podílel i na nelegálních interrupcích, zapříčinilo v roce 1881 smrt jistého Daniela Stotta, kterému do léků na epilepsii byl přidán strychnin. Tehdy byl Cream dopaden a odsouzen na doživotí, nakonec si ale odseděl pouhých deset let – pravděpodobně díky podplacení soudce.

Později se Cream odstěhoval do Londýna. Usadil se v Lambethu, chudinské čtvrti vyhlášené především prostitucí, kde začal znovu vraždit. Nabízel lehkým ženštinám „léky“ nebo nápoje, obohacené o slušnou dávku strychninu.

Jeho oběťmi se staly například devatenáctiletá Ellen Donworth, Matilda Clover, Alice Marsh a Emma Shrivell. Všechny zemřely v hrozných bolestech, nicméně jejich smrt byla zpočátku přičítána nemocem a alkoholu. Cream navíc psal anonymní dopisy, ve kterých obviňoval jiné lékaře – domníval se, že tím odvede pozornost od sebe, spíše tím ale vyvolal podezření vůči vlastní osobě.

K jeho vlastní škodě se Cream vyznačoval chvástavou povahou. V hospodách a klubech s oblibou probíral hrůznou smrt londýnských prostitutek a to až podezřele detailně. Zároveň neustával v psaní udavačských a vyděračských dopisů. Příčinou toho se o něj začala zajímat místní policie a v roce 1892 došlo k zatčení. Odsouzení pro čtyři vraždy přišlo záhy.

15. listopadu 1892 skončil na šibenici ve věznici Newgate. Podle legendy jeho poslední slova měla znít „I am Jack…“

Tímto údajným prohlášením se měl před smrtí přiznat k vraždám Jacka Rozparovače. Pokud tomu tak ale skutečně bylo, jednalo se jen o další chvástání. V době, kdy probíhaly vraždy v East Endu, si Cream totiž prokazatelně odpykával trest v americkém vězení. Nicméně se mohl v těchto případech inspirovat pro své budoucí hrůzné činy.

Creamův případ ukazuje, jak snadno může lékařské vzdělání nikoliv jako služba, ale jako zbraň. Nebyl impulzivní – oběti pomalu umíraly vlivem pečlivě odměřených chemikálií a motivem mu byla fascinace a zvrácený vědecký zájem.

Kromě několika filmových zpracování byl také hlavní zápornou postavou v rozhlasové hře Sherlock Holmes: Dobrodružství traviče z Pimlica.

Devatenácté století bylo obdobím prudkého rozvoje vědy a průmyslu. Také to ale bylo období mnoha chorob a zároveň čas, kdy se mohl člověk snadno ztratit v anonymitě. Přesně těchto faktorů využívala jistá Mary Ann Cotton, přezdívaná jako „Černá vdova“. Ta je dnes považována za první moderní sériovou vražedkyni v Británii. Dětství a dospívání prožila v nuzných poměrech, což je pravděpodobně jedním z důvodů jejích hrůzných činů.

Mary Ann využívala ke svým zločinům především arsen. Jednalo se o snadno dostupnou látku, která se prodávala jako prostředek na hubení škůdců. Otrava způsobovala průjem, zvracení, bolesti břicha a co je nejhorší, dlouhou a bolestivou smrt. Tyto příznaky bohužel lékaři 19. století často přisuzovali nemocem, jako byla cholera, tyfus a jiné různé obtíže tohoto typu. Postupně umírali její manželé, děti i příbuzní. Motivem pro ni bylo především získání peněz z životního pojištění.

První manžel, William Mowbray, zemřel v dlouhých bolestech roku 1865 (údajně na střevní poruchu) a spolu s ním i čtyři jejich děti, po jejichž smrti získala Mary Ann slušné finanční odškodnění.

Ještě téhož roku se provdala za George Warda, se kterým se seznámila, když pracovala jako ošetřovatelka. Byl jedním z jejích pacientů a nutno podotknout, že se jednalo o člověka s velice chatrným zdravím. Manželství trvalo něco málo přes rok a příčinou smrti měla být tyfus. I přes všechna tato fakta byl jeho osobní lékař takto rychlým skonem překvapen.

Třetím v pořadí se stal jistý James Robinson, ovdovělý stavitel lodí. Svou ženu začal podezřívat po záhadném úmrtí Maryiny ochořelé matky. Následně začaly umírat i jejich děti, ať již společné nebo z předchozích manželství. Všechny v souvislosti s bolením břicha. James Robinson svou ženu vyhnal v roce 1869 poté, co regulérně odmítl zřídit si na sebe životní pojistku a zároveň zjistil, že manželka má hromadu dluhů. Soužití trvalo dva roky a jediné přeživší dítě - společný syn George - zůstal v otcově péči.

Čtvrtým a posledním manželem v řadě byl další vdovec - Frederick Cotton - bratr jedné z Maryiných kamarádek (ta mimochodem po čase také záhadně umírá na žaludeční problémy). Zapuzena třetím manželem musela žít na ulici, takže se další manželství zdálo jako schůdné řešení. Bigamní sňatek proběhl roku 1870 (k rozvodu s Robinsonem totiž nedošlo). Brzy bylo sjednáno životní pojištění pro Fredericka i jeho dvě děti z prvního manželství. Cotton zemřel pouhý rok po jejich sňatku.

Zlom přišel v roce 1872, když Mary Ann svěřila nevlastního syna Charlese Edwarda Cottona do lékařské péče. Chlapec začal být nemocný a macecha měla mít nevhodné poznámky typu, „Už se s ním nebudu dlouho obtěžovat“, „Odejde jako všichni z rodiny Cottonů“ či „Chlapec už je teď zbytečný“. Malý Charles brzy na to skutečně zemřel a kam vedly Maryiny první kroky? Ano, byla to pojišťovna. Jenomže kvůli Maryininu podezřelému chování došlo u vydání úmrtního listu k pozdržení a bez něj jí pojišťovna odmítla cokoliv vyplatit. Charlesův ošetřující lékař začal mít podezření a nařídil rozbor vzorků, následovaný exhumací těla a pitvou. Ve vzorcích i v ostatcích bylo nalezeno velké množství arsenu.

Vyšetřovatelé se poté vrátili i k dalším úmrtím a zjistili, že se kolem Mary Ann hromadí až příliš mnoho mrtvých. Z jejích třinácti dětí zemřelo jedenáct a několik nevlastních, tři ze čtyř manželů, vlastní matka, Cottonova sestra a dva milenci.

Mary Ann byla zatčena a postavena před soud. Obžaloba se soustředila právě na smrt malého Charlese. Popravy žen nebyly příliš obvyklé a Mary zřejmě předpokládala, že dostane královskou milost. Přesto až do poslední chvíle tvrdila, že je nevinná. Musel pro ni být šok, když ji 20. března 1873 porota shledala vinnou a odsoudila k trestu smrti oběšením. Ačkoliv po odsouzení projevovala silné emoce, brzy se její chování změnilo v chladné a nezúčastněné. I přes sepsání několika petic se ale milosti nedočkala.

Poprava se konala 24. března 1873 ve věznici v Durhamu. V tomto případě však nedošlo ke zlomení vazu, ale pomalé smrti uškrcením, jelikož byl provaz na rychlé usmrcení příliš krátký. To mnozí vnímali jako ironickou spravedlnost vzhledem k tomu, jakým způsobem zabíjela své oběti.

Mary Ann Cotton se do historie zapsala jako žena, podezřelá z vraždy celkem 20 lidí. Stala se nejen symbolem „černé vdovy“, ale i varováním, že za fasádou obyčejné ženy se může skrývat chladnokrevný a vypočítavý vrah. Její příběh byl zpracován jak knižně, tak i filmově.

A to je pro dnešek vše, přátelé :)

Velice děkuji, že jste dočetli až sem a mohli jsme tak společně projít hrůznými skutky lidí z 19. století. Budu moc ráda, pokud mi v horní části článku ťuknete na odběr či dole pod zdroji informací na palec nahoru. Pod textem najdete odkazy na podobné články. Určitě potěší i nějaký ten komentář, kde mi můžete hodit tip, o čem psát příště. Nebo si prostě jen zahlasujte v anketě ;) Moc děkuji za to, že jste dočetli až sem a zase někdy – páček slimáček :)

Články s podobnou tematikou:

Skrytý jed, potoky krve i černá magie: Pětice temných evropských šlechtičen

Moc ruku v ruce se smrtí: Úspěšné atentáty na české vládce

Vraždy, intriky a smilstvo: Mocné femme fatale Římského impéria

Zdroje informací:

https://en.wikipedia.org/wiki/Mary_Ann_Cotton#Husband_3:_James_Robinson

https://en.wikipedia.org/wiki/Thomas_Neill_Cream

https://en.wikipedia.org/wiki/H._H._Holmes