Nekrofil, škrtič a vrah vlastní rodiny: Tři temné případy Československa

Příběhy Josefa Svobody, Ondreje Riga a Ladislava Hojera ukazují tři odlišné podoby násilí – rodinnou tragédii, organizovanou sérii útoků i sexuálně motivované vraždy. Každý z těchto případů zanechal výraznou stopu v dějinách československé kriminalistiky.

Narodil se do chudé rodiny. Od dětství trpěl silnou agresivitou a i jistým druhem stihomamu. Jak dospíval, čím dál více se u něj začínala projevovat i žárlivost, která byla jednou z hlavních příčin zrůdných činů, které později učinil.

V roce 1949 se oženil s jistou Drahomírou Furmánkovou, se kterou měl již v té době ročního synka a v průběhu soužití se jim narodilo ještě dalších pět dětí. Často manželku podezříval z nevěry a bezdůvodně ji bil. Za své násilnické činy se pak vždycky omlouval a doprošoval se odpuštění.

Konflikty nebyly výjimkou ani na pracovišti či mezi sousedy. V pouhých 27 letech byl poprvé trestně stíhán za to, že napadl sekerou jednoho ze svých spolupracovníků. O deset let později pak přišlo i první obvinění ze znásilnění (bohužel ne však poslední). Pomyslnou poslední kapkou bylo, když po jednom z mnoha svých záchvatů vzteku skončila Drahomíra v nemocnici a brzy poté musel čelit dalšímu obvinění sexuálního napadení, kterého se měl dopustit na vlastní švagrové.

Během pobytu ve vězení se manželka konečně rozhodla podat žádost o rozvod. Po propuštění se Svoboda rozhodl vyřešil své zoufalství po svém – znovu ji zbil. Nakonec už to Drahomíra nevydržela a utekla k rodičům. Paradoxně mu ale nechala děti s tím, že až se situace uklidní, vezme si je k sobě. Starost o ně pak přenesla na prvorozeného syna Josefa.

28. února 1967 se mělo konat rozvodové stání. Den předtím se Svoboda rozhodl, i se dvěma dcerami, přijet za manželkou, aby ji přesvědčil k návratu. Ta si ale jen vzala holčičky k sobě a zabouchla mu před nosem. Když ještě další hodinu stál za dveřmi a pak zdánlivě klidně odešel, věděla, že je něco špatně. Po půlnoci se vrátil do svého domu, kde sekerou zabil všechny čtyři spící syny, v práci ukradl traktor - a vydal se znovu za manželkou.

Spící Furmánkovi probral zvuk přijíždějícího traktoru. Drahomířina matka chtěla z důvodných obav dát na dveře závoru – už to ale nestihla. Vtrhnuvší Svoboda ji udeřil sekerou do hlavy, ještě ale stihla varovně vykřiknout (jako zázrakem útok přežila a mohla tak později o událostech vypovídat). Obdobně dopadl i Drahomířin otec, který přispěchal manželce na pomoc, zraněním ale o týden později podlehl.

Drahomíra se pokusila utéct, manžel ji ale dostihl, donutil ji se dívat na to, co jejím rodičům způsobil, a křičel, že ji čeká stejný osud. Nestalo se tak jenom proto, že do místnosti na poslední chvíli vběhly dcerky, které se rozhodly matku bránit. Nejmladší Libušku během potyčky smrtelně zranil. Drahomíře se jako zázrakem podařilo manželovi sekeru sebrat, zahodit ji a utéct na půdu, zatímco dcera Elena běžela pro pomoc k sousedům. To se stalo osudným jisté Anně Cuhrové, která se šla k Furmánkovým podívat. I v její hlavě nakonec uvízlo ostří sekery. Na následky zranění zemřela ve stejný den, jako malá Libuška - 4. března.

Svoboda se naposledy pokusil manželku pronásledovat. Ta se rozhodla před ním schovat na střeše, kde po několika marných pokusech uvážil, že jej staré tašky neunesou. Několik jich alespoň ze vzteku hodil po sousedovi, který okolo nich projížděl na motorce a křičel na Svobodu, ať toho nechá. Duchapřítomný soused se nakonec rozhodl dojet pro veřejnou bezpečnost.

V celkovém součtu má Svoboda na svědomí sedm obětí: syny Josefa (18 let), Karla (15 let), Zdeňka (13 let), Luďka (11 let), dceru Libuši (9 let), sousedku Cuhrovou a tchána Jindřicha Furmánka. Dvanáctiletá Elena tak zůstala jejich jediným přeživším potomkem. Přeživší Drahomíra musela být hospitalizována na psychiatrii.

Sám Svoboda nikdy nebyl vydán světské spravedlnosti – ještě téhož dne se různými způsoby pokusil o sebevraždu, ale až při skoku do lomu Hudberg (Skorošice, Olomoucký kraj) byl konečně úspěšný. Stal se tak svou vlastní (v součtu osmou) obětí a svůj život ukončil ve věku 43 let.

Až do případu Olgy Hepnarové se jednalo o největší masovou vraždu Československa.

Ondrej, narozený v podhůří Malých Karpat na tehdejší slovenské části státu, měl nízké IQ a dělala mu problém komunikace. To pak mohlo mít za následek frustraci a počátek jeho krvavé cesty započaté v Německu, jelikož mu i mateřský jazyk činil nemalé problémy. Když mu bylo 14 let, byl se svými sourozenci umístěn do nápravného zařízení poté, co byl jeho vlastní otec uvězněn za vloupání a byli odebráni matce. Přesto na oba rodiče vzpomínal v dobrém a nejspíš by nikdo neřekl, že z jinak tichého chlapce se jednoho dne stane nekrofil a sériový vrah. Za svůj život byl dvakrát ženatý a není známo, že by se na kterékoliv ze svých partnerek dopustil násilí. A přesto…

Jeho oběti se pohybovaly ve věku od 22 do 88 let a jednalo se o ženy. Pouze v jediném případě došlo k zabití muže, resp. čtrnáctiletého chlapce. Z celkem deseti prokázaných vražd bylo sedm spácháno na území Československa, dvě pak v Německu a jedna v Nizozemsku.

Ještě před svou první vraždou byl jedenáctkrát trestán, většinou za vloupání. Poté, co v roce 1990 utekl z německého vězení, ke kterému byl odsouzen za padělání cestovních dokladů, odcestoval do Mnichova – a právě zde spáchal svůj první mord.

V prvním případě ale nebylo násilné zabití v plánu. Mělo jít jen o další vykradení bytu, během kterého jej vyrušila majitelka bytu. Ze strachu ji uhodil kovovou trubkou do hlavy a zabil. Dosud nepoznaný druh násilí jej k jeho vlastnímu překvapení vzrušil. Tělo oběti pak zabalil do prostěradla, aby nebyla vidět zohavená část hlavy. Pak se na ní ukojil. Vražedný předmět pouze vyhodil z okna a byt opustil. V Mnichově mu padla za oběť ještě jedna (doložená) žena, u níž byl postup takřka totožný. Jediným rozdílem bylo, že zde byl proveden i anální styk a během aktu došlo k posmrtnému zohavení šroubovákem.

Ještě téhož roku se vrátil na Slovensko, kde pokračoval v krvavém řádění až do března roku 1992. Do spárů mu za tu dobu padly mj. tři důchodkyně, matka se synem, který byl ale zabit neplánovaně, protože o jeho přítomnosti z počátku Rigo nevěděl. Další pak byla dvaadvacetiletá dívka, která později podlehla následkům zranění a poslední obětí na jeho seznamu byla třicetiletá žena, která jako jediná přežila a mohla tak dopomoci k jeho identifikaci.

Zatčen byl několik hodin po poslední vraždě a na vyšetřování se podílely všechny tři země, v nichž byly zločiny spáchány. Svou vinu sveřepě zapíral (např. tvrdil, že ulpělá krev na jeho těle je jen sirup) a nikdy se k žádné z vražd nepřiznal. U soudu neprojevoval emoce a díky důkazům DNA a četným svědectvím byl nakonec odsouzen k doživotnímu trestu. Pokoušel se o odvolání, které ale bylo pro neexistující podklady ze strany obhajoby zamítnuto.

U svých zločinů jednal takřka konzistentně: vloupání do bytu vesměs osaměle žijících žen pod rouškou noci. Zabití pomocí úderu tupým předmětem do hlavy. Na ruce si natahoval ponožky, aby po sobě nezanechal otisky, čímž si vysloužil přezdívku Ponožkový vrah.

Byl odsouzen na doživotí a zemřel v roce 2022 ve věku 66 let.

Hojer se narodil v Praze. Oba rodiče mu zemřeli na rakovinu a zbyl mu jen bratr Jaroslav. Uzavřený, zamlklý chlapec s podprůměrnou inteligencí, ale prospíval v mezích normálu a nevzbuzoval tak ve svém okolí příliš zájmu. Už během dospívání u něj byla znatelná nervozita v přítomnosti žen, která se později přelila až do skutečného pohrdání. Nedokázal s nimi navázat vážnější vztah i pouhá komunikace s nimi pro něj znamenala velké psychické napětí. V dospělosti mu dokonce měli jeho kamarádi domluvit pohlavní styk. Jakmile se dotyčná začala svlékat, rozrušený Hojer ji bez varování prohodil prosklenými dveřmi a utekl.

Své oběti si vybíral náhodně a na různých místech (Praha, Brno, Košice…). Většinou se nejprve pokusil o navázání rozhovoru, který nakonec skončil pokusem dotyčné ženy o útěk a uškrcením. Oběti mu sloužily především k sexuálnímu ukájení. S jídlem ale roste chuť a s každou další obětí se potřeba násilí i chtíče stupňovala.

U prvních dvou obětí se po jejich zabití zmohl pouze k onanii. Později už se ale neštítil přímé nekrofilie a časem se dopracoval ke znásilnění a až následné vraždě. Většina těchto žen zemřela důsledkem uškrcení, ať již rukama, šálou nebo jiným druhem ošacení. U jedné se dokonce dopustil kanibalismu, zřejmě se ale z jeho strany jednalo o pouhý experiment. Sám později vypověděl, že z toho neměl žádné uspokojení a nedojedené „zbytky“ vyhodil.

S muži naopak vycházel velice dobře. Paradoxně to platilo i ve chvílích, kdy se dostal do rukou vyšetřovatelů. Rád s nimi probíral své hrůzné činy, i když některá doznání podal pouze písemně, pravděpodobně ze studu. Před vyšetřovateli se často o ženách vyjadřoval vulgárně a nevyhýbal se ani černému humoru. Jednou prý s kriminalisty absolvoval jízdu v autě, když je náhle vybídl k tomu, aby mu zastavili u dvou stopařek. Prý že když je „vošuká a zabije“, budou mít hned vyřešený případ.

Když během vyšetřování docházelo k rekonstrukcím jeho zločinů, často se do své role vžil až příliš. Figurantky se jej bály a nakonec musely být nahrazeny figurínami. Po dopadení se průběžně přiznal k pěti vraždám, i když mu byly přisuzovány minimálně další dvě. Jeho potřeba patologické kontroly v kombinaci s absolutním nedostatkem empatie jej nakonec v roce 1981 dovedla až do rukou spravedlnosti. Byl obviněn ze zabití pěti žen a jednoho pokusu o vraždu. Nebyla mu diagnostikována žádná duševní porucha, která by jakkoliv ospravedlňovala jeho činy. O pět let později byl popraven v Praze na Pankráci. Svou blížící se smrt si až do posledních okamžiků nepřipouštěl. Popraven byl ve věku 28 let.

Tyto případy nejsou jen soupisem brutalit a statistik. Ukazují limity lidské psychiky, selhání vztahů i to, jak složité je předvídat extrémní násilí. Připomínat si je má smysl nejen z historického hlediska, ale i proto, že podobné tragédie často nevznikají náhle. Předchází jim varovné signály, které bývají přehlíženy, dokud není příliš pozdě.

Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji. Snad byl článek alespoň trochu zajímavý. Pokud ano, můžete níže kliknout na paleček nahoru, případně dát v horní části článku odběr. Dole pak máte odkazy na články s podobnou tematikou. Samozřejmě budu ráda za návrhy k novým článkům v komentářích a jestli se vám nechce přemýšlet, stačí kliknout na jeden z návrhů v anketě ;)

Ještě jednou díky a páček slimáček.

Podobné články:

Pět tajemných míst Česka, kde se hrůza snoubí s historií

Vraždící dům, doktor smrt a černá vdova: Tři netradiční vrazi 19. století

Hrůzná ztělesnění Drákuly: Když je skutečnost horší než fantazie

Zdroje informací:

https://www.seznamzpravy.cz/tag/ladislav-hojer-125104

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ladislav_Hojer

https://en.wikipedia.org/wiki/Ondrej_Rigo

https://www.kriminalistika.eu/muzeumzla/rigo/rigo.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Svoboda_(vrah)

https://www.denik.cz/z_domova/josef-svoboda-masovy-vrah-nocni-horor-vyvrazdeni-rodiny-sekerou-1967-vyroci.html