Článek
Od Alexandra dobyvatele k egyptskému faraonovi
Když Alexandr Veliký roku 332 př. n. l. dobyl Egypt, byl obyvateli přivítán jako osvoboditel od perské nadvlády. V oblasti delty Nilu založil město Alexandrii – budoucí centrum helénistické civilizace. Sám zde strávil jen několik měsíců, jeho přítomnost ale měla na dějiny země trvalý dopad.
Když v Babylonu roku 323 př. n. l. nečekaně zemřel, obrovská říše se brzy poté rozpadla a byla přerozdělena mezi jeho generály (tzv. diadochy). Byl mezi nimi i jistý Ptolemaios, syn Laga, známý též jako Ptolemaios I. Sótér („Spasitel“). Schopný vojevůdce a politik rychle pochopil potenciál, který v sobě jeho nově získaná země nesla. Egypt byl bohatý, měl úrodnou půdu i rozsáhlé hospodářské zázemí a také skvělé strategické umístění. Před útoky nepřátel jej totiž efektivně chránila rozprostírající se poušť.
Ptolemaios I. Sótér
Ptolemaios tam zpočátku zastával funkci tzv. sátrapy (místodržícího). Postupně ale začal svou moc upevňovat. V roce 321 př. n. l. si jako geniální politický tah nechal přivézt tělo Alexandra Velikého, čímž si symbolicky přivlastnil dobyvatelův odkaz. Tělo bylo následně uloženo v Alexandrii a místo s ostatky se stalo vyhledávaným poutním místem.
Nejvyššího postavení ale dosáhl až o mnoho let později. Byly to roky plné bojů a svárů s ostatními diadochy. Svého dosáhl až roku 305 př. n. l., kdy se prohlásil králem Egypta a založil tak Ptolemaiovskou dynastii, která v zemi vládla více než tři století. Tím ale jeho práce neskončila.
Konsolidace moci a první rozkvět
Ptolemaios I. se ukázal jako výborný státník. Zavedl efektivní správu, která kombinovala egyptské byrokratické tradice s řeckým administrativním systémem. Díky jeho pevné ruce se Egypt brzy stal nejbohatším státem helénistického světa, mj. díky vývozu obilí, papyru a luxusního zboží.
Maják na ostrově Faros
Aby si získal loajalitu obyvatel, nechal se Ptolemaios zobrazovat jako faraon, ale se záměrným zachováním stylu řeckého dvora. Město Alexandrie se za jeho vlády rozrostlo do jednoho z největších středomořských přístavů, kde později nechal položit základy pro tak slavné budovy, jakými byly maják na Faru (jeden ze sedmi divů světa) nebo alexandrijská knihovna.
Vrchol moci: Ptolemaios II. a III.
Vrchol prosperity ale nastal až za vlády jeho syna, Ptolemaia II. Filadelfa (285–246 př. n. l.). Během své vlády aktivně rozvíjel egyptskou námořní sílu, díky které později ovládl velkou část východního Středomoří. Tím se Egypt stal hlavním obchodním a kulturním centrem tehdejšího světa.
Ptolemaios II.
Ptolemaios II. ale rovněž podporoval vědu a umění. Alexandrijská knihovna se stala sídlem učenců jako Eukleidés, autor Základů geometrie, nebo Kallimachos, tvůrce prvních katalogů literatury. Za jeho vlády byl také přeložen Starý zákon do řečtiny, což značně přispělo k propojení židovské a řecké kultury.
Jeho syn a Sotérův vnuk Ptolemaios III. Euergetés (246–222 př. n. l.) zase úspěšně vedl válku se Sýrií a rozšířil egyptský vliv až k řece Eufrat. Podle dobových záznamů dokonce nařídil návrat svatých soch, které kdysi odnesli Peršané, čímž si měl získat lásku i respekt egyptského obyvatelstva.
Postupný úpadek: intriky, krize a římský vliv
Od 2. století př. n. l. začala ptolemaiovská moc upadat. V dynastii se rozmohly incestní sňatky, intriky, vraždy a s tím spojená politická nestabilita. Egypt byl stále více závislým na římské ochraně a zhoršovala se i hospodářská situace.
Za vlády Ptolemaia VI. Filométora (180–145 př. n. l.) se Egypt dostal do konfliktu se Sýrií. Do sporu zasáhl Řím, a to dost neortodoxním způsobem. Římský vyslanec údajně nakreslil okolo syrského krále Antiocha IV. Epifana kruh v písku a dovolil mu z něj vystoupit až po kladném vyjádření se k jeho požadavkům. Tehdy už Řím dělil jen krůček od toho stát se svrchovanou mocností.
Pozdější vládci, např. Ptolemaios XII. Auletes, se udrželi na trůnu už jen díky úplatkům a protekci právě ze strany Říma. Když Auletes zemřel, na trůn usedla jeho dcera – žena, která se stala legendou.
Kleopatra VII.: poslední faraonka
Kleopatra VII. Filopatór (51–30 př. n. l.) byla poslední panovnicí dynastie a jedna z nejvýznamnějších žen antiky. Ovládala několik jazyků a byla nejen sečtělá a vysoce inteligentní, ale i svůdná, charismatická a politicky schopná. Před usednutím na trůn ale musela čelit četným intrikám ze strany svého bratra Ptolemaia XIII.
Busta Kleopatry VII.
Krizi zažehnal až Julius Caesar, který se následně stal nejen Kleopatřiným spojencem, ale též milencem. Společně zplodili syna Caesariona a po jistý čas zajistili Egyptu opět prosperitu. Když byl ale Caesar v roce 44 př. n. l. zavražděn, Kleopatře došlo, že její postavení, rodina i život jsou v ohrožení. Využila tedy jedné z mnoha jejích předností, aby svedla jiného mocného muže Říma – Marka Antonia. S tím zplodila další tři děti (Alexandrose Hélia, Kleopatru Seléné II. a Ptolemaia Filadelfa). Společnými silami se pokusili o vytvoření nezávislé východní moci a možná by se jim to i podařilo. Nestalo se tak především kvůli Markově švagrovi Octavianovi, který je známější jako císař Augustus. Ten nejen že nestál o osamostatnění Egypta, ale také jej sžírala osobní zášť z toho, jak hanebně se Marcus Antonius zachoval ke své manželce a jeho sestře, Octavii Minor.
V roce 31 př. n. l. byli poraženi Octavianovými vojsky v bitvě u Actia. O pouhý rok později (tehdy už Řím plně ovládl Egypt) po obdržení mylné zprávy, že je Kleopatra po smrti, se Marcus ze zoufalství probodl mečem. Ona sama spáchala sebevraždu jen pár dní po něm. Tradičně se mluví o tom, že se nechala uštknout kobrou, pravděpodobnější je ale verze, že se sama otrávila za pomoci šperpiny (duté jehly).
Později byl Octavianem vydán příkaz i k popravě jejího syna, který byl jakožto Caesarův potomek pro budoucího římského císaře mocenskou hrozbu. Jediné z Kleopatřiných dětí, které se dožilo dospělosti, byla Kleopatra Seléné, která se pět let po matčině smrti stala královnou Mauretánie(dnešní Alžírsko). Nicméně to byla právě Kleopatra VII., se kterou skončil rod slavných egyptských panovníků.
Bitva u Actia
Pokud jste dočetli až sem, moc děkuji. Snad byl článek alespoň trochu zajímavý. Pokud ano, můžete níže kliknout na paleček nahoru, případně dát v horní části článku odběr. Dole pak máte odkazy na články s podobnou tematikou. Samozřejmě budu ráda za návrhy k novým článkům v komentářích a jestli se vám nechce přemýšlet, stačí kliknout na jeden z návrhů v anketě.
Ještě jednou díky a páček slimáček.
Podobné články:
Anketa
Zdroje informací:
https://www.odmaturuj.cz/dejepis/octavianus-augustus/
