Článek
V prvé řadě si pojďme udělat takový menší přehled. Císařů v julsko-klaudijské dynastii bylo dohromady pět. Rodinné vztahy fungovaly všelijak, a tak to vezmeme opravdu stručně od prvního vládnoucího, aby v tom byl trochu pořádek:
1. Augustus (doba vlády 27 př. n. l. - 14 n. l.) – synovec a adoptivní syn Julia Ceasara
2. Tiberius (doba vlády 14 - 37 n. l.)– syn Augustovy manželky Livie, který byl později Agustem adpotován
3. Caligula (doba vlády 37 - 41 n. l.)– prasynovec Tiberia
4. Claudius (doba vlády 41 - 54 n. l.) – synovec Tiberia, strýc Caliguli
5. Nero (doba vlády 54 - 68 n. l.) – synovec Caliguli, adoptivní syn Claudia
Vlajka římské říše
Claudius měl opravdu perný život. Nemocný, nevzhledný a podceňovaný. Fascinovala jej historie, filozofie a odjakživa toužil po znovunastolení republiky. A právě tomuto muži byl doslova vnucen císařský titul, jehož přijetím si vykoupil vlastní život. Ale zde paradoxy nekončí. I přes moc, které se mu dostalo, se vždycky v jeho okolí vyskytoval někdo, kdo jím manipuloval. Například manželky. Pojďme si ve stručnosti povědět jeho příběh.
Ani božský Augustus pro něho neměl pochopení
Císařským jménem Tiberius Claudius Caesar Augustus Germanicus se narodil vojenskému veliteli Drusovi a jeho manželce Antonii v galském Lugdunu (dnešní Lyon). V době jeho narození už měli dvě děti a Claudius byl jejich posledním potomkem. Když byl chlapci pouhý rok, Drusus se vážně zranil při pádu z koně a brzy poté zemřel. Antonie se po jeho smrti odmítla znovu vdát a zůstala až po zbytek života v pozici vdovy.
Claudiova matka, Antonia Minor
V brzkém věku se u Claudia projevila choroba (možná meningitida nebo dětská obrna), která jej vážně poznamenala. Koktal, kulhal a trpěl nekontrolovatelnými tiky hlavy. Díky tomu byl svým okolím zavrhován, nejvíce pak přímo svou matkou, která o něm nemluvila jinak než jako o hlupákovi či zrůdě. Později, zřejmě aby se na něj nemusela dívat, jej poslala na výchovu k babičce Livii (zmiňuji též v článku Vraždy, intriky a smilstvo: Mocné femme fatale Římského impéria). Ta k němu byla sice o něco vlídnější, přesto jej často plísnila a posílala mu hubující dopisy. Zastání nenašel ani u své sestry Livilly (neplést s Livií, to byla babička!). Augustus, který se s Claudiem vídal jen zřídka, jednou poznamenal, že je až překvapující, jak je ten mladý chlapec vlastně bystrý a znalý umění rétoriky. Do společenských kruhů jej ale nikdy nezapojil. Přece jen byl svým nepěkným zjevem a neustálým cukáním poskvrnou ceasarského rodu. A tak byl jediným jeho spojencem pouze bratr Germanikus. Ačkoliv měl Claudius opravdu nepěkné dětství plné ústrků a neexistujícího společenského uplatnění, paradoxně to byl nejspíš právě ten důvod, proč se - oproti jiným členům rodiny -dožil poměrně požehnaného věku.
Germanicus, Claudiův bratr
Hlupáci nejsou nebezpeční, aneb jak se Claudiovi podařilo přežít
Claudiovi se může vyčítat mnoho vlastnosti, určitě mezi ně ale nepatřila hloupost. Naopak. Byl jedním z největších učenců své doby. Ovládal řečtinu, latinu a etrusštinu, miloval historii, o které napsal několik svazků a byl zavilým republikánem. To byl další hřebíček do rakve jeho společenského postavení. Jakožto člen císařského rodu měl i přes různé handicapy nárok na úřednický post. O ten ale přišel ve chvíli, kdy se pustil do jednoho ze svých vůbec prvních spisů, ve kterém se zabýval vládou druhého triumvirátu (pro přehled: v prvním byl Ceasar, Pompeius a Crassus; v druhém Octavianus/Augustus, Markus Antonius a Markus Lepidus). Doby republiky sice minuly, nebyla to ale natolik vzdálená minulost, aby bylo žádoucí ji dávat veřejnosti všanc k zamyšlení. Už jen proto, že jeden z bývalých triumvirů byl aktuálním vládcem Říma. Proto byl Claudius z veřejného života odsunut do pozadí. To mu ale nejspíš vyhovovalo. O politiku se nezajímal a mohl se namísto nějakého úřadování oddávat svým milovaným neřestem: hře v kostky, přejídání se a nezměrnému pití. Díky kombinaci všech těchto faktorů - v čele s jeho postižením - se tak nikomu z rivalů bojujících o moc nezdál nebezpečný a necítili tak potřebu proti němu cokoliv osnovat.
Augustus v podobě Jupitera
Císařem proti své vůli
Než se Claudius dostal k moci, zažil hned tři císaře. Augustus ale zemřel, když mu bylo patnáct let a pak přišla dlouhá vláda strýce Tiberia. Ten synovcem opovrhoval stejně, jako všichni ostatní, ale jeho vládu prožil Claudius v relativním klidu. Teror pak nastal ve chvíli, kdy se své krátké vlády ujal syn Claudiuova bratra Germanica – Caligula (více v článku Dvě tváře Caligulova šílenství: Činy maniaka, nebo jen pomluvy a fámy?). Protože byl Germanicus veřejností milován, měl římský lid od jeho syna velká očekávání. A z počátku se zdálo, že mu i dostojí. Když jej ale pouhý rok po zvolení císařem zachvátila neznámá nemoc, cosi se v mladíku zlomilo a postupně se začal měnit v šílence. Jako jediný císař udělil svému strýci úřady, učinil z něj kněze, a dokonce z něj udělal senátora. Pravděpodobně ale jen proto, aby zesměšnil senát, kterým hluboce opovrhoval. Také Claudiovi několikrát usiloval o život, měl ho spíše jako dvorního šaška a pro nedostatek financí ve státní pokladně z něj vymámil velké množství peněz, čímž z něj ze dne na den udělal hotového žebráka.
Caligula
Po Caligulově zavraždění Claudiovi došlo, že jde do tuhého. Spiklenci se neštítili zavraždit ani císařovu dceru a manželku, tak proč by se zdráhali ukončit život zesměšňovaného strýce? Možná by to tak skutečně dopadlo, kdyby se věci vyvinuly jinak. Claudius se schovával za cípem okenního závěsu, když je objevila pretoriánská garda. Hrozilo, že dojde k vládnímu převratu a bude znovu nastolena republika, což nebylo pretoriánům po chuti. Ztratili by tím přeci své výsady. Claudia unesli a skryli ve vojenském táboře, kde jej sami provolali císařem. Senátoři usilovali o jeho vydání, vyhověno jim však nebylo, a nakonec museli Claudia chtě nechtě uznat novým vládcem. Jak se v tu chvíli velký učenec a zarytý republikán asi cítil, se můžeme jen domnívat.
Claudius, prosící pretoriány o život
Neznalý politik, skvělý ekonom a stavitel
Jak už bylo řečeno, Claudius se až do svého zvolení císařem o politiku nezajímal a měl v tomto ohledu co dohánět. Co se však týkalo rozvoje a ekonomiky, tam se dokázal pohybovat o poznání lépe. Nechal stavět a renovovat aquadukty, zavlažovací kanály, stavěl silnice napříč provinciemi a nechal vybudovat přístav v Ostii, který měl obyvatelstvu zajistit dostatečný přísun obilí z Egypta v zimních měsících. Poslední projekt nebyl tak úplně z jeho hlavy, protože nad stavbou přístavu uvažoval už dávno před ním Julius Ceasar. On byl ale první, který se jej rozhodl realizovat, a to navzdory nesouhlasícímu senátu.
Přístav v Ostii
Pokořitel Británie
V době Claudiova nástupu na císařský stolec byla Británie mimo kontrolu Říma. Pro Augusta s Tiberiem se nezdála strategicky významná a Caligula byl vše možné, jen ne rodilý válečník. Sice invazi do tamních končin uskutečnil, nakonec ale díky ní jen ještě více vyprázdnil státní pokladnu. Na jejím dobytí nejspíš neměl ani žádný valný zájem a s největší pravděpodobností ji uskutečnil pouze proto, aby obdržel doposud nezískaný titul imperator (vojenský vůdce, dobyvatel). Ten si po svém návratu skutečně udělil, ačkoliv na něj neměl nárok.
Vypodobnění Claudia s vítězným vavřívnovým věncem
Proč se tedy Claudius rozhodl dobýt Británii, když se jeho předchůdcům zdála bezvýznamná? Už na samém počátku vlády proti němu propukla vzpoura. Ta sice byla rychle zažehnána, nicméně Claudius žádal napravení reputace. Skvělou záminkou se pak stala žádost jednoho z vůdců britských klanů. V Británii vládla zuřivost, klany mezi sebou válčily a zmíněný vůdce byl ze svého území vypuzen. Invaze na nehostinný ostrov mohla započít. Trvala několik dlouhých let, Claudius však v nehostinné zemi strávil pouhých šestnáct dní. Aby získal úctu u vojska, musel být viděn. A aby to byla podívaná vskutku nezapomenutelná, nechal sebou dovézt po vzoru dobyvatele Hanibala i slony. Po oficiálním ukončení invaze musely některé legie zůstat, aby udržovaly mezi neklidným obyvatelstvem jakýs takýs pořádek. Nicméně Claudius dosáhl svého. Oprávněně získal titul imperator, nabyl potřebného respektu a povedlo se mu to, co nikomu před ním. Dobyl - a co víc - udržel Británii. Nepřestával být ale především učencem a historikem. Krom svých spisů se také pokusil rozšířit tehdejší abecedu o další tři znaky, leč to se mu prosadit nepodařilo.
Claudiova písmena
Ve spárech žen
Zatím se zdá, že byl Claudius docela dobrý vládce, že? Na někoho, kdo o vládu nestál a nikdy na ni nebyl připravován vlastně i dobrý vládce byl. Přesto dnes není mezi historiky zrovna dvakrát opěvován. A proč tomu tak je? Claudius, jak už bylo řečeno, měl těžký život. Vždy se ale snažil držet svých ideálů. Ale i ty se mu s přibývajícím věkem hroutily jako domečky z karet. Už jsme zmínili, že náš koktavý císař měl i jisté neřesti. Krom hazardu a pijanství měl též zálibu v ženách. A když k němu některá projevila náklonnost, byl ochoten pro ni udělat cokoliv. Vlastně se ani není čemu divit. Nebyl žádný krasavec a v jistém ohledu zde jistě zapracovala i psychika. Už jen pro celoživotní odpor jeho matky, která mu ani na její smrtelné posteli nedokázala projevit ždibec lásky. Navzdory tomu jí posmrtně věnoval titul Augusta (nejvyšší možný ženský titul) a svou babičku Livii nechal dokonce zbožštit.
Za život byl šestkrát zasnoubený a z toho čtyřikrát ženatý. První dvě manželky zapudil po obvinění z cizoložství. Děti, které z těchto dvou manželství vznikly, zemřeli v mladém věku krom jediné dcery, kterou ale odmítl uznat za vlastní právě pro podezření z bastardství. Třetí a asi nejznámější císařovou manželkou se pak stala Valeria Messalina. Krásná, mladá a chytrá dívka byla za Claudia provdána v době, kdy ještě vládl Caligula a byla tak nevěstou opovrhovaného, a především chudého muže. Zřejmě k němu alespoň ze začátku cítila jistou náklonnost nebo ji úspěšně hrála. Buď jak buď si svého o poznání staršího muže brzy omotala kolem prstu. Společně měli dceru a na začátku Claudiovi vlády se jim narodil ještě chlapec Britanicus. Obě děti zemřely v mladém věku, toho už se jejich otec ale nedožil. Ale zpět ke třetí manželce.
Neřestná Messalina
Messalina byla intrikánka, úspěšně ovlivňovala manželovu vládu a po svém neslavném konci obdržela nálepku nymfomanky. Ať už jsou řeči o ní pravdivé nebo ne, faktem zůstává, že jejím přičiněním zemřelo mnoho lidí, aby mohla lépe prosazovat své zájmy. Vrcholem všeho pak bylo, když se s císařem bez jeho vědomí rozvedla a jen o pár dní později se vdala za svého milence, s kterým společně naplánovali Claudiovu vraždu, aby se následně sami ujali vlády. Nejspíš byla skutečně náruživá a také impulsivní, což byl také důvod jejího nepěkného konce. O ten se jí dost možná postarala Claudiova čtvrtá a poslední maneželka – Agrippina (Claudiova neteř, Caligulova sestra).
Agrippina korunující svého syna Nera
Ta Claudia ovládala obdobně, jako její předchůdkyně. Přesto byl jejich sňatek pouze politická záležitost a tak vyvěrá otázka, proč se jí císař nechal ovládat. Možná už prostě jen příliš propadl alkoholu, možná byl jen zlomený Messalininou zradou a životem vůbec. Každopádně se Agrippina postarala o to, aby se po něm stal nástupcem její syn Neronamísto právoplatného Britanica. Také kolují fámy o tom, že jakmile dosáhla svého, nechala Claudia otrávit, aby si snad své rozhodnutí nerozmyslel.
Císař Claudius
Tak končí chudák Claudius
Doufám, že vás smutné osudy koktavého Claudia zaujaly. Budu moc ráda, pokud mi v horní části článku ťuknete na odběr či dole pod zdroji informací na palec nahoru. Pod textem najdete odkazy na články s podobnou tematikou. Určitě potěší i nějaký ten komentář, kde mi můžete hodit typ, o čem psát příště. Nebo si prostě jen zahlasujte v anketě ;) Moc děkuji za to, že jste dočetli až sem a zase někdy – páček slimáček :)
Články s podobnou tematikou:
Anketa
Zdroje informací (web):
Zdroje informací (knihy):
Robert Graves – Já Claudius (nakl. BB art, vydání 2006) a Claudius bůh a jeho žena Messalina (nakl. BB art, vydání 2006)
