Skrytý jed, potoky krve i černá magie: Pětice temných evropských šlechtičen

Uherská hraběnka s úžasným jazykovým nadáním byla v patnácti letech provdána za o deset let staršího Františka Nádasdyho. Ten zemřel v roce 1605, pravděpodobně na zánět v dolních končetinách. Brzy po smrti manžela se okolo Alžbětiny osoby začaly nést divné zvěsti. Spekulace obyvatel začaly brzy nabírat na obrátkách, když mělo údajně začít docházet k záhadným zmizením z řad mladých žen v hraběnčiných službách. Z podzemních kobek se údajně linul útrpný křik,  a to už byl jen krůček k obviněním, která následovala.

Svědecké výpovědi hovořily o mučení za pomocí jehlic, kdy měla Alžběta svým obětem zapichovat jejich špice pod nehty. Také je měla nutit chodit nahé a vyžívala se v jejich bití a bičování, též je ale nechávala hladovět. Dokonce prý dala nejednu dívku ve venkovním mrazu polévat vodou, dokud nešťastnice neumrzla. Některé prameny mluví až o šesti stech obětech. S Báthoryovou jsou nejčastěji spojovány koupele v panenské krvi pro zachování mládí. Minimálně ale tato zvěst je při nejmenším pochybná a pravděpodobně vznikla až po Alžbětině smrti.

Oficiální soud nikdy neproběhl. Její vznešený původ ji před touto potupou uchránil, nikoliv však před odsouzením jako takovým. Byla uvězněna na vlastním hradě v Čachticích, kde dožila zbytek svých dní. V legendách se mluví o tom, že byla dokonce zazděna bez světla a jídla, jelikož tam ale strávila více jak tři roky, je to přinejmenším nepravděpodobné. Schůdnější variantou je , že byla sice izolována, ale spíše formou domácího vězení, kde ale nadále mohla využívat výhod služebnictva a relativního komfortu. Zemřela ve věku 54 let. Možnou příčinou mohlo být selhání srdce.

Dnes se můžeme jen domnívat, co všechno z výše zmíněných tvrzení se opíralo o fakta. Pravdou je, že bohatá hraběnka byla trnem v oku Habsburskému rodu, který si činil zálusk na její majetek. Vzniklou temnou auru znásobuje též spřízněnost s Vladem Tepešem, který posloužil jako předloha Brama Stokera k napsání slavného Drákuly.

Narodila se jako nemanželské dítě dvorní dámy Vannozzi dei Cattanei a tehdejšího kardinála Rodriga Borgii. Tito dva měli spolu ještě tři syny a nebyli to jediní potomci, které prostopášný představitel církve zplodil. Skutečný skandál ale vznikl ve chvíli, kdy tento rodilý Španěl usedl na papežský stolec pod jménem Alexandr VI. a ke všem svým dětem se otevřeně hlásil. Kvůli upevňování borgiovské moci byla Lucrezia za život třikrát provdána. Stala se tedy pomyslnou figurkou politické a mocenské scény, nicméně se značně spekuluje o jejích vlastních ambicích a intrikách.

Lucrezia měla velmi dobrý vztah ke svým bratrům, především pak k Ceasarovi Borgiovi. Ten se měl původně ubírat církevní cestou stejně, jako jeho otec, ale když byl zavražděn jeho bratr Juan (pobodané tělo bylo nalezeno v řece Tibeřie a Ceasar sám byl z jeho vraždy podezříván), převzal jeho post vojenského velitele , který mu zcela jistě vyhovoval více, nežli církevní kariéra. S Lucrezií měl mít až nezdravě blízký vztah, takže není divu, že se společností začali brzy šířit klepy o incestu. A pomluv o incestu nebyl ušetřen ani její otec. Tuto fámu začal pravděpodobně jako první šířit Lucreziin první manžel Giovanni Sforza po té, co byl jejich sňatek anulován z důvodu neplodnosti. Šly totiž fámy o tom, že „neplodná“ dcera papeže je ve skutečnosti těhotná. Svého druhého manžela - Alfonse z Aragonie - dle všeho jako jediného skutečně milovala. Sňatek však trval pouhé tři roky a skončil jeho zavražděním (i přes spekulace o jejich lásce se mluvilo o tom, že kvůli manželově upadajícímu vlivu se měla na jeho vraždě podílet). V podezřením byl opět i Ceasar. Třetí a poslední manželství s Afonsem d'Este bylo co do potomků plodné (celkem čtyři , kteří se dožili dospělosti) a skončilo až Lucreziinou smrtí.

Jméno krásné femme fatale je velmi často spojováno také s travičstvím. Traduje se, že vlastnila prsten skrývající jed, pomocí kterého měla likvidovat nepřátele. V jejím životě se též objevuje záhadná postava dítěte Giovanniho. Papež Alexandr VI. ohledně něj nechal vydat dvě buly - v prví uvedl, že dítě je jeho, ve druhé že je syna Ceasara. Dost možná se ale jednalo o dítě samotné Lucrezie, které mohla mít buď se svým komorníkem Perottem (který byl nečekaně zavražděn a nečekaně v tom mohl mít prsty Ceasar) nebo dokonce s jedním ze svých bratrů. Ke konci života byla velice zbožná a vyznačovala se svou kultivovaností. Skonala ve věku 39 let na následky porodu. Novorozená dcerka nepřežila a Lucrezia ji po pár dnech následovala -pravděpodobně zemřela na otravu krve.

S její osobou byla spojována slova jako manipulátorka, travička a smilnice. Co všechno však byla pravda? To se můžeme jen dohadovat.

Medicejský rod byl znám svým bohatstvím a mocí. Mocí tak vlivnou, že si mohl dovolit kupovat i papeže. Kateřina přišla do Francie jako cizinka, aby se zde provdala za krále Jindřicha II. z dynastie Valois. Ten již v té době měl milenku, jistou Dianu de Poitiers, která měla na krále ohromný vliv a až do jeho smrti disponovala v podstatě stejným (či dokonce větším) vlivem, než královna samotná. To Kateřině z pochopitelných důvodů nebylo po chuti a po králově tragické smrti (při turnaji byl bodnut kopím do oka a zemřel o deset dní později na následky infekce) byla Diana zbavena velké části svých majetků a odsouzena k vyhnanství. Jako regentce už Kateřině nic nebránilo v naplnění svých ambicí.

S králem zplodila celkem deset dětí, z nichž tři se stali králi. Po celou dobu měla mít extrémní kontrolu nad jejich životy a to včetně toho intimního, kdy je údajně špehovala v jejich ložnicích. Synové byli vcelku slabí panovníci a tak byl chod Francie v podstatě v jejích rukou. Měla mít špionážní síť dvorních dam, které měly za úkol svádět a v případě potřeby i odstraňovat nepohodlné. K tomu jim měly sloužit prsteny, ukrývající jed. Jeden z nejhorších činů, kterého se měla Kateřina dopustit, se odehrál v roce 1572 - Bartolomějská noc. Už její manžel ostře bojoval proti protestantům a jeho žena v tom neméně odhodlaně pokračovala. Masakr, při kterém zemřely stovky hugenotů, byl přičítán právě jí, leč k tomto tvrzení neexistují přímé důkazy. Strašlivé události paradoxně předcházela svatba její dcery (Markéta z Valois) s hugenotským princem Jindřichem VI.

Temnou auru jí dodávala též její záliba v okultismu a astrologii. Dle zvěstí se měla obklopovat čaroději, alchymisty a věštci. Nejznámější personou v tomto směru byl světoznámý Nostradamus. Přidejme k tomu spekulace ohledně travičství, užívání černé magie a podivná úmrtí těch, kteří se jí protivili a hned každému dojde, že nominace na miss popularita asi neobdržela. Zmíněný Nostradamus měl dokonce předpovědět její smrt a tato věštba se (při poněkud překrouceném výkladu) vyplnila. Na její obhajobu pak můžeme zmínit, že byla velkou podporovatelkou kultury i vědy a skvěle ovládala umění diplomacie.

Kateřina Medicejská zemřela ve věku úctyhodných 69 let na zánět pohrudnice, pravděpodobně kvůli zanedbané léčbě zápalu plic. Před smrtí se na ní již projevovala značná únava a celkové vyčerpání, které měly na svědomí nejen vleklé náboženské války, ale také smrt většiny jejich dětí a politické neúspěchy. Poslední vládnoucí syn (Jindřich III.) byl zavražděn velmi brzy po matčině skonu. A jelikož neměl potomky, spolu s ním vymřel i celý rod Valois.

Spolu se svým manželem Ferdinandem Aragonským vytvořila Španělsko tak, jak ho známe dnes – ale za cenu, která byla zaplacena krví, vyhnanstvím a především strachem mnoha bezbranných lidí. Měli spolu celkem pět dětí, které se dožily dospělosti - 4 dcery a jediného syna Jana, který ale zemřel v pouhých 19 letech (pravděpodobně na tuberkulózu).

Její první krok vedl k založení inkvizice. Nešlo jen o ochranu víry – šlo o kontrolu, poslušnost a především sjednocení lidu pod střechou jediné víry. Ti, kdo nevyznávali správné dogma, byli považováni za hrozbu. Následovaly výslechy, mučení a pro ty nejméně šťastné hořící hranice. Následně vydala edikt, dle kterého dostali tamní židé na výběr - konvertovat nebo odejít ze země. Ve snaze uchránit si svou víru i život, většina z nich Španělsko opustila. Později byla tato přísná rekatolizace přenesena i na muslimské obyvatelstvo.

Paradoxně právě tato konzervativní žena oddaná Bohu otevřela cestu k novému světu. Byla to totiž ona, kdo podpořil Kryštofa Kolumba v jeho výpravě přes oceán. A ačkoliv nejistá mořeplavba přinesla ohromné bohatství, taktéž měla za příčinu zotročování a hromadné vyvražďování původních amerických obyvatel. Isabella sice později vydala nařízení, ve kterých byla takováto jednání s indiány přísně zakázána, nutno však dodat, že nebyla přílišně dodržována. Jak moc ale v tomto ohledu mohla či nemohla zasáhnout, nemůžeme s čistým svědomím posoudit. Stejně jako Lucrezie, i Isabelliny dcery byly provdány z politických důvodů. Zmínit můžeme např. Johanu I. Šílenou, provdanou za Filipa I. Sličného Habsburského či nejmladší Kateřinu Aragonskou, první manželku Jindřicha VIII. Tudora (jejichž dceru budeme probírat už za chvíli). A ani jedna ve svém manželství nedopadla zrovna dvakrát nejlépe. Isabella samotná zemřela ve věku 53 let. Příčinou pravděpodobně byla rakovina dělohy ve spojitosti s vyčerpáním.

Tato významná španělská královna je ale především známá pro svoji až přehnaně horlivou zbožnost (v roce 1974 byla církví blahoslavena), ale i, byť to byla cesta plná krve a hrůzy, jako sjednotitelka Španělska.

Marie byla dcerou Jindřicha VIII. z prvního manželství s Kateřinou Aragonskou. Už počátky jejího života nebyly dvakrát hezké. Když se Jindřich s Kateřinou rozvedl kvůli dvorní dámě Anně Boleynové, byla svým otcem označena za nemanželskou (stejně jako později dcera Boleynové, budoucí královna Alžběta I.). Žijící v osamění a s pocitem odvržení není divu, že se, po vzoru své babičky, často uchylovala k víře, která pro ni byla jedinou životní jistotou. Když v mladém věku (16 let) zemřel její nevlastní bratr Eduard VI., byla to ona, kdo po něm zaujal místo na trůně, a to jako vůbec první vládnoucí žena Anglie. A právě tehdy se rozhodla, že potlačí uměle vytvořenou protestanskou odnož církve, kterou její otec (navzdory papežovu rozhodnutí) založil jen proto, aby se mohl rozvést s její matkou.

Opětovně zavedla katolicismus a rozpoutala náboženský teror. A neznala slitování. Kvůli víře nechala přes 280 mužů a žen upálit na hranicích a vysloužila si přezdívku „Krvavá Marie“. Dokonce i její sestřenice a blízká přítelkyně, lady Jane Grey, skončila na popravišti. Mariin bratr ji totiž v závěti určil jako svou nástupnici z důvodu, že byla (stejně jako on) protestantkou a obě jeho nevlastní sestry měli cejch Jindřichových „nemanželských“ potomků. Lady Jane se tak na kratičký okamžik stala nekorunovanou anglickou královnou. Později vypuklo protestantské povstání vedené otcem Grayové, z jehož vzniku Marie podezřívala i nevlastní sestru Alžbětu. Ta se ale popravišti jako zázrakem vyhnula a namísto toho byla uvězněna v londýnském Toweru.

Co se týče jejího manželství, zrovna dvakrát šťastné nebylo. Provdala se za Filipa II. Španělského. Svazek s nenáviděným Španělskem jí na oblíbenosti zrovna nepřidal a o 11 let mladší manžel ji navíc brzy opustil. Důvodem bylo pohrdání její osobou a neschopnost přivést mu na svět dědice. Marie byla dvakrát „v očekávání“, kdy ji začalo růst břicho, žádné dítě ale ve skutečnosti nečekala. Zemřela ve věku 42 let, zřejmě ze stejných příčin, které měly na svědomí i tato falešná těhotenství. Dnes se předpokládá, že to mohly být cysty na vaječnících, nádor v děloze nebo psychická a hormonální nerovnováha.

Když zemřela, Anglie si oddychla. Trůn přešel na její nevlastní sestru, která obrátila kurz země zpět k protestantismu a uvolněnějšímu, prosperujícímu způsobu vlády. Rozhodně se dá bez nadsázky říci, že Marie byla velice nešťastný člověk, hledající úlevu i odpovědi ve víře, která ji zároveň motivovala ke strašlivým činům.

A to je pro dnešek vše, přátelé :)

Velice děkuji, že jste dočetli až sem a sdíleli tak se mnou hrůzné činy evropský šlechtičen. Budu moc ráda, pokud mi v horní části článku ťuknete na odběr či dole pod zdroji informací na palec nahoru. Pod textem najdete odkazy na podobné články. Určitě potěší i nějaký ten komentář, kde mi můžete hodit typ, o čem psát příště. Nebo si prostě jen zahlasujte v anketě ;) Moc děkuji za to, že jste dočetli až sem a zase někdy – páček slimáček :)

Články s podobnou tematikou:

Manželky Jindřicha VIII.: Hrozné osudy anglických královen

Znetvoření Habsburkové: Nešťastníci, zrození z krvesmilstva

Hrůzná ztělesnění Drákuly: Když je skutečnost horší než fantazie

Vraždy, intriky a smilstvo: Mocné femme fatale Římského impéria

Zdroje informací z webu:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_Medicejsk%C3%A1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C5%BEb%C4%9Bta_B%C3%A1thoryov%C3%A1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Lucrezia_Borgia

https://cs.wikipedia.org/wiki/Isabela_Kastilsk%C3%A1

https://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_I._Tudorovna

Zdroje informací z knih:

Čachtická paní - Jožo Nižnásky, nakladatelství Petrklíč, rok 1996

Lukrecia Borgia - Alfred Schirokauer, nakladatelství XYZ, rok 2011

Přísaha královny Isabely - C. W. Gortner, nakladatelství Slovart, rok 2021

Kateřina Medicejská: Životopis - Leonie Frieda, nakladatelství Academia, 2007

Krvavá Marie - Carolly Erickson, nakladatelství Domino, rok 2011