Hlavní obsah
Lidé a společnost

Pití, žárlivost, promiskuita a zatvrzelost: Čeští spisovatelé, kteří se nedožili ani 40 let

Foto: Bruno Delzant; Creative Commons Attribution 2.0

Ačkoliv se díky svému umu stali nesmrtelnými, neměli lehký život a zemřeli záhy. Čtyři čeští mistři slova, které zasáhl blesk osudu.

Článek

Jaroslav Hašek (1883 - 1923)

Asi každý Čech může s klidem v srdci říci, že zná nejznámější dílo tohoto autora. Vždyť bylo přeloženo do více jak padesáti jazyků a dodnes svojí satirou a absurdními situacemi vykouzluje na našich tvářích úsměv. Ano, je to samozřejmě starý dobrý voják Švejk. Kdo byl ale ten, který mu vdechl život?

V mládí se Hašek vyznačoval poněkud laxním, bohémským způsobem života. Nejspíš tedy nikoho nepřekvapí, že byl velkým příznivcem anarchismu. V mladém věku se také zamiloval do jisté Jarmily Mayerové. Její rodiče ale zpočátku sňatku bránili, kvůli jeho pochybným výstřelkům. Jaroslav se proto rozhodl poněkud přehodnotit svůj způsob života a nechal se zaměstnat. Jeho kariéra sice neměla dlouhého trvání, nakonec ale ke sňatku přece jen došlo. Manželství ale nebylo příliš šťastné. Žena se od něj sotva po roce odstěhovala a sám Hašek se měl údajně pokusit o sebevraždu. Nějaký čas si sice pobyl v psychiatrické léčebně, ale ne na dlouho. V brzkém věku si také osvojil nepěkný zlozvyk - vysedávání po hospodách se štamgasty, které ke všemu s oblibou hostil. To mělo za příčinu jeho časté finanční potíže. Později se mu narodil syn Richard, o kterého ale přílišný zájem nejevil, což také dokládá případ, kdy jej přišel ukázat kamarádům do hospody, ve všeobecném veselí na něj zapomněl a začal se po něm shánět až okolo půlnoci. To už byl naštěstí synek dávno doma zásluhou zodpovědné hospodské.

Foto: neznámý autor, wikimedia commons, veřejná doména

Jaroslav Hašek společně s Alexandrou Lvovovou

Když bylo synkovi osm let, přidal se Hašek k rakousko-uherské legii a o nějaký čas později i k Rudé armádě. Tam byl paradoxně vychvalován pro svoji zodpovědnost a organizovanost. V Rusku se také seznámil se svojí „druhou“ ženou. Alexandra Gavrilovna Lvovová má své uvozovky záměrně. Sice si ji skutečně vzal, ale tak nějak se zapomněl rozvést s první manželkou. Soudu za mnohoženství unikl jen díky tomu, že tehdejší zmatené poměry neuznávaly mezinárodní smlouvy. Jako tehdejší člen bolševické strany byl později vyslán zpět do Čech, aby tento politický názor propagoval. K tomuto úkolu ale přistupoval velmi vlažně, díky nedostatku finančních prostředků, ale i proto, že původní nadšení z myšlenky komunismu už jej poněkud přešlo. Z muže vychvalovaného Rudou armádou se opět stal bohém a opilec, který už se ale mezi rodáky netěšil ani zdaleka takové popularitě, jako před tím, než vlast opustil.

O rok později se přestěhoval do Lipnice nad Sázavou. Jeho zdravotní stav byl špatný, mj. i díky značné obezitě, ale také kvůli vrozené plicní vadě. Zde také začal psát své životní dílo, díky kterému se stal „nesmrtelným“. Švejka bohužel nedopsal, ke konci už ani nebyl psaní schopen, takže poslední části své tvorby nadiktoval. Hašek zemřel v roce 1923 na ochrnutí srdce v nedožitých čtyřiceti letech. Nedokončené dílo později dopsal novinář Karel Vaněk. Švejk také získal krásné ilustrace z pera Haškova přítele Josefa Lady.

Každej nemůže bejt chytrej, pane obrlajtnant, ti hloupí musejí dělat výjimku, poněvadž kdyby byl každej chytrej, tak by bylo na světě tolik rozumu, že by z toho byl každej druhej člověk úplně blbej.
Citát z knihy Osudy dobrého vojáka Švejka

Karel Hynek Mácha (1810 - 1836)

Původním jménem Ignác Mácha (kvůli svému obrozeneckému smýšlení se nechal později přejmenovat na Karla Hynka) se narodil v Praze, ve které strávil většinu svého dospívání. Byl velmi nadaným žákem se smyslem pro jazyk, vystupoval jako ochotník a několikrát se pokusil i o dramatickou tvorbu. Mimo to také rád cestoval a kreslil.

Za života několikrát vzplanul láskou k různým ženám, což mělo nemalý vliv i na jeho tvorbu, jak dokazuje je nejslavnější lyrickoepické dílo - Máj. Jeho životní partnerkou (i když nutno podotknout, že to nebyla příliš dlouhá romance) se stala Eleonora Šomková. Byl to vztah velice nezdravý, jelikož Mácha byl žárlivec a Šomkové (s kterou měl spory i kvůli její nechuti naučit se český jazyk - sám ovládal vyjma mateřštiny i němčinu, latinu a polštinu) zakazoval vycházet z domu pokaždé, kdykoliv se musel sám z nějakého důvodu vzdálit. A to i v době, když už s spolu čekali dítě. Jak z jeho děl, tak i ze zachovalé korespondence se dá usuzovat, že to byl velice vášnivý muž. I když dopisy jaksi pozbývají s ním všeobecně spojovaný romantický nádech. Syn Karel Ludvík se narodil 2. října 1836, 8. listopadu se pak měla konat svatba, které už se ale Mácha nedožil. 16. října viděla „Lori“ svého snoubence naposledy.

Foto: František Václav Šír; wikimedia commons, veřejná doména

Karel Hynek Mácha

V roce 1836 získal Mácha absolutorium na právech. Během studia se seznámil a spřátelil s mnoha dalšími slavnými lidmi (např. Josef Kajetán Tyl, Karel Sabina, Josef Jungmann, …) Po studiích nějakou dobu cestoval a pak získal práci v Litoměřicích. Tam také došlo k událost, která měla za následek skon slavného barda. Při pobývání v přírodě a psaní básně Cesta z Čech si všiml, že hoří v nedalekém městě. Aktivně se účastnil zdolávání požáru a během toho se zřejmě napil vody, která byla určena k hašení. V následujících dnech se začal jeho stavit rapidně zhoršovat. Trpěl průjmy a chřadl, což mu ale až do poslední chvíle nezabránilo v tom, aby nejen nadále chodil do práce, ale ani nepřestal chronicky žárlit na budoucí nevěstu. Důkazem je dochovaný dopis zaslaný Šomkové. V ní jí vzkazoval, že pokud bude během jeho nepřítomnosti vycházet z domu, navždy ji opustí. Zdali ho poslechla nebo ne není jisté, ale protože pouhé dva dny před svatbou stejně zemřel, už na tom nezáleželo. Život Karla Hynka Máchy skončil v pouhých 25 letech. Příčinou smrti byla lehčí forma cholery a syn, kterého se Šomkovou zplodili, zemřel o pouhý rok později, když podlehl vrozené nemoci. Šomková samotná přežila svého milého o více než padesát let.

Mácha se ve své době přílišné slávy nedočkal. Jeho dílo ocenila až generace básníků a prozaiků, co přišla po něm.

…na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal…
Karel Hynek Mácha, Máj

Jiří Wolker (1900 - 1924)

Mezi Wolkerova nejznámější díla patří Host do domu či Těžká hodina. Jeho krátký život se dá ale rozhodně označit jako plodný. I když pocházel z poměrně bohatých poměrů a byl vychováván v křesťanském duchu, je řazen mezi jedny z nejznámějších proletářských poetů. Je potřeba zmínit, že v době, ve které žil, byla v Čechách vidina komunismu považována za utopistickou filozofii, která byla zejména po válce hojně podporována. Byl členem jak Literární skupiny, tak i později v Devětsilu, z obou ale nakonec vystoupil.

Foto: autor neznámý; wikimedia commons, veřejná doména

Jiří Wolker

Ač neprožil dlouhý život, rozhodně se nedá říci, že by si jej neužil. Pohledný muž s kaštanovými vlasy byl ženami doslova obletován. Ze zachovalé korespondence víme, že měl rád dívky chytré a temperamentní. Jednou takovou byla i dcera prostějovského starosty, Marie Horáková. Oproti naivním děvčatům, s kterými měl až doposud zkušenosti, byla Marie z úplně jiného soudku. Sama byla dosti přelétavá a neustále se s Wolkerem hádali. Jejich rodiče s tímto prapodivným vztahem nesouhlasili, proti čemuž se oba milenci horentně bránili. Nakonec ale Wolker zřejmě sám vztah ukončil kvůli jiné dívce. Za svůj krátký život jich měl ale tolik, že není zcela jasné, které z nich dal přednost před svou „divokou“ Marií. Také je o něm známo, že se nevyhýbal alkoholu a společně se svými přáteli (např. Jaroslavem Seifertem a Vítězslavem Nezvalem) rád po nocích hýřil a utrácel peníze své rodiny.

Ve věku třiadvaceti let se u něj začaly projevovat první příznaky tuberkulózy. Protože měl už od dětství slabé plíce a matka se o něj vždy až úzkostlivě starala, odjela spolu s ním do Tatranské Polianky, kde se jeho stav krátkodobě zlepšil. Později se ale k tuberkulóze přidal i zánět pohrudnice a zápal plic. Nakonec se Wolker nechal převézt zpět do rodného Prostějova (matka za tímto účelem zajistila izolované kupé ve vlaku), kde 3. ledna 1924 zemřel ve věku nedožitých 24 let.

Zde leží Jiří Wolker, básník, jenž miloval svět, a pro spravedlnost jenom šel se bít. Dřív než moh srdce k boji vytasit, zemřel mlád 24 let.
Jiří Wolker, epitaf

Karel Havlíček Borovský (1824 - 1856)

Je znám především jako jeden ze zakladatelů české žurnalistiky. Působil v Národních novinách či časopisu Slovan, ale ani beletrie mu nebyla cizí. Pro příklad můžeme zmínit Tyrolskou elegii či Krále Lávru.

Narodil se jako Karel Havlíček. Přídomek Borovský je odvozen od rodné Borové u Přibyslavi. Kvůli jeho tvrdým kritikám politického dění, ale i tvorby jiných spisovatelů, se mu přezdívalo „rozhněvaný muž“. V pouhých 19 letech byl vyloučen z pražského kněžského semináře, jelikož nesouhlasil s konzervativním a protinárodním smýšlením, které tam panovalo. Naopak, ještě si z něj utahoval skrze různé vtípky a epigramy. Také jeho prospěch nebyl z nejlepších a tak chlapec, který původně do semináře vstupoval jako velmi pobožný, ve víře vychovávaný člověk, musel odejít. Hlavní příčinou však bylo jeho tehdejších nadšení pro rusofilství. Po odchodu se stal ostrým kritikem jak římskokatolické církve, tak i celibátu, jelikož mu připadal nepřirozený a proti přírodě. Své nadšení pro Rusko a všeslovanskou vzájemnost však značně přehodnotil po té, co v carském Rusku strávil jeden rok.

Foto: Jan Vilímek; wikimedia commons; veřejná doména

Karel Havlíček Borovský

O jeho milostném životě toho příliš nevíme. Svého času byl zamilován do jisté Františky Weidenhoffrové, se kterou si hojně dopisoval. V roce 1848 si ale vzal za ženu Julii Sýkorovu, se kterou měl své jediné dítě, dceru Zdeňku.

Na přímluvu Františka Palackého se stal redaktorem v Pražských novinách. Z těch ale později odešel a přebral namísto toho vedení v Národních novinách. K těm následně přidal satirickou přílohu Šotek, ve kterém svým osobitým způsobem kritizoval Rakouso-Uhersko. Jeho následná politická i novinářská angažovanost ho dostala do hledáčku mocných. V roce 1848 byl poprvé zatčen a po dobu osmi dnů vězněn po potlačeném povstání v Praze. Borovský se svojí ostrou kritikou ale neustal, a tak byly Národní noviny v roce 1850 zakázány. Havlíček byl však příliš tvrdohlavý, odstěhoval se do Kutné Hory a začal publikovat nový časopis - Slovan. Tehdy začal být ostře sledován a docházelo i k domovním prohlídkám. Nakonec byl donucen od vydávání Slovanu ustoupit a stáhnul se do ústraní. S rodinou se odstěhoval do Německého Brodu, ale cejch nepohodlného už mu byl nenávratně vpálen. Roku 1851 dochází k deportaci do Tyrolského Brixenu, aby nemohl v Čechách nadále hlásat své protirakouské názory. O rok později za ním přijela Julie s dcerou. Od rakouského ministerstva vnitra sice dostávali rentu 400 zlatých ročně (po urgenci to bylo 500), ale to nepokrylo ani polovinu nákladů rodiny. O tři roky později se Borovského žena s dcerou nakonec musely kvůli neúnosné situaci odstěhovat do Čech. Tehdy ale Borovský netušil, že manželku vidí naposledy.

Jel zadarmo do Alp. Měl tam polopenzi!
Citát ze hry České nebe, Divadlo Járy Cimrmana

Nakonec se Borovský publikování vzdal za příslibu toho, že se bude moct vrátit domů. Během cesty do rodné vlasti se pak dozvěděl tragickou novinu. Manželka Julie zamřela na následky tuberkulózy. On i dcera Zdeňka (žijící u příbuzných v Praze) již byli v té době také nakaženi a situaci nijak nenapomáhal ani nedostatek finančních prostředků. Havlíček měl navíc přísný zákaz jezdit do Prahy, a pokud chtěl vidět dceru, musel na to mít zvláštní povolení. Nakonec se tam ale přestěhovat směl, avšak jen díky jeho rychle se zhoršujícímu zdravotnímu stavu. Silné pocity únavy, ke kterým se následně přidalo i chrlení krve, byly předzvěstí jeho konce . Dne 29.7.1856 zemřel v Praze ve věku nedožitých 35 let. A to na stejném lůžku, ve kterém zemřela i jeho žena. Pohřbu se mj. zúčastnil František Palacký, Božena Němcová či Karel Jaromír Erben. V období svého vyhnanství až do smrti byl Borovský společností odsuzován, po jeho pohřbu ale vznikl sentimentální kult, který jej naopak opěvoval. Dcera Zdeňka zemřela o šestnáct let později na TBC stejně, jako její rodiče.

Já jsem z kraje muzikantů, na pozoun jsem hrál, a ten pořád ty vídeňské pány ze sna burcoval.
Karel Havlíček Borovský, Tyrolská elegie

A to je pro dnešek vše, přátelé :)

Velice děkuji, že jste dočetli až sem a sdíleli tak se mnou tragické konce českých spisovatelů. Budu moc ráda, pokud mi v horní části článku ťuknete na odběr či dole pod zdroji informací na palec nahoru. Pod textem najdete odkazy na podobné články. Určitě potěší i nějaký ten komentář, kde mi můžete hodit typ, o čem psát příště. Nebo si prostě jen zahlasujte v anketě ;) Moc děkuji za to, že jste dočetli až sem a zase někdy – páček slimáček :)

Články s podobnou tematikou:

Anketa

O čem byste se chtěli dočíst příště?
Vzestup a pád Ptolemaiovců
12,1 %
Temné ženy evropské historie
76,9 %
Zajímavosti o císaři Tiberiovi
11 %
Celkem hlasovalo 247 čtenářů.

Zdroje informací:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Ha%C5%A1ek

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Hynek_M%C3%A1cha

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ji%C5%99%C3%AD_Wolker

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_Havl%C3%AD%C4%8Dek_Borovsk%C3%BD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Eleonora_%C5%A0omkov%C3%A1

https://www.novinky.cz/clanek/historie-basnik-jiri-wolker-si-umel-zivot-vychutnat-40441318

https://edu.ceskatelevize.cz/namet/jaroslav-hasek

https://www.youtube.com/c/Zivotyslavnych

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz