Článek
Politický vývoj u našich nejbližších zahraničních sousedů, mě čím dál víc utvrzuje v přesvědčení, že rozdělení Československa nebylo jen výsadním výsledkem jednání Mečiar/Klaus. A ještě větší minela je domnívat se, že politika tehdejší republiky Československé byla tak moc, tak moc idylická, jak si ji dnes lidé často velmi povrchně představují.
Politickou situaci první republiky totiž ve velké míře a u široké veřejnosti stíní svou gloriolou Prezidenta Osvoboditele, jeden z hlavních iniciátorů jejího založení, T. G. Masaryk. Dějiny sice nezapomínají ani na multi-premiéra a ministra Beneše, jehož úloha v dějinách však dostala cekem na frak a zase naopak (možná i cíleně) přehlíží zakladatelskou úlohu dalšího klíčového muže první republiky, slovenského astronoma, generála francouzské armády a diplomata M. R. Štefánika.
Pouhým zevrubným pohledem na přehled vlád v historickém období Československa od roku 1918-1939 lze přitom navíc zjistit, že například první regulérní vláda, tedy vláda Karla Kramáře, čítala šest stran (jak jsou dnes kritizované mnohačetné koalice) spolu s nezávislými. I když nefungovala ani jeden rok. No, s dalšími koalicemi to nebylo o moc lepší a první, kdo si udržel vládu poněkud déle, byl Antonín Švehla. Jeho první vláda vydržela již plné tři roky a vedle nezávislých v ní bylo také šest stran.
Dnes však nežijeme ani ve válkou zdecimované Evropě a dějiny samostatného státu (České republiky) se nepočítají na pouhé měsíce, ani na roky, ale na desetiletí. Přesto se člověk mnohdy nestačí divit, s jakým úspěchem a kam se naše republika ubírá. Že se odvrací od hodnot, které Masaryk vyznával. Že demokracie je především diskuse, a neměla by chybět humanita a vlastenectví.
Jasně, mávat oním vlastenectvím dnes asi není na pořadu dne. Cože? Že se mýlím? Že jsou na náměstích celé zástupy vlastenců? V tom případě si asi každý vlastenectví představuje trošku jinak. I to je (však) demokracie.
No, nechávám stranou příklad jistého Asiata, rodilého Asiata, který na svém (až agresivním) pojetí (vlastního výkladu) „českého“ vlastenectví založil svou politickou kariéru. Nebo, jaké lidi „natáhl“ do sněmovny svým vůbec prvním prvním „Volným pokusem“ o tzv. přímou demokracii. V jeho případě jde totiž spíš o politiku anarchie, xenofobie a čistého rasismu.
Stabilní vláda je přitom základem dobrého fungování státu. ANO, vyzkoušeli jsme si i vládu jedné strany, zvolenou prvně v demokratických volbách, ale jak to dopadlo - víme. A, tady se opět sluší dodat, že vláda by měla být nikoli jen stabilní, ale také zodpovědná a kvalitní. I když, onu zodpovědnost a kvalitu si také každý představuje jinak. Podobně, jako dobrou knihu, film, hudbu.
Problém je v tom, že kniha, hudba a film neovlivňují zásadním způsobem naše životy. A navíc, když se mi nelíbí, tak je prostě zavřu a odložím, anebo vypnu.
Naprosto otevřeně – letos opravdu nevím, komu dám svůj hlas. Už při posledních volbách jsem volil nikoli s přesvědčením, ale tak, abych vybral nejlepší ze špatných variant. Ale, k volbám jsem šel.
Jak dopadnou volby? To uvidíme v říjnu, ale už nyní předpokládám, že se vítěz voleb bude také hlásit k odkazu T. G. Masaryka, ovšem bez ohledu na to, jak prázdná fráze to v jeho podání nejspíš bude a že vůbec nebude tušit, jaká byla podstata onoho odkazu.
Tak přemýšlím, jak by asi vypadal současný, moderní Masaryk…? A, tím nechci „říct“, že univerzitní profesor by měla být jeho hlavní kvalifikace. 😉
