Článek
Tragická událost v litoměřické porodnici
Událost, kdy na konci roku 2025 během pouhých 24 hodin bojovali v litoměřické porodnici o život čtyři novorozenci a dva z nich zemřeli, otřásla českou veřejností. Okamžitě se vyrojily spekulace o podání špatných léků, oxytocinu nebo o hazardování v rámci alternativních porodů. Interní vyšetřování nemocnice však tyto fámy vyvrátilo. Dosavadní informace naznačují, že šlo o standardně vedené porody a podání léků bylo pravděpodobně v souladu s běžnými postupy.
Skutečný problém, na který tato tragédie upozornila, je možná mnohem hlubší, systémový a běžnému člověku skrytý. Týká se toho, jak jsou v Česku organizovány noční služby a kdo vlastně v nemocnicích stojí u našich lůžek, když zhasnou světla.
Realita české noci: lékař na telefonu
Pro laika je to šokující představa. Přijdete do nemocnice s akutním problémem a na sále vás ošetřuje lékař, který dosud nezískal specializovanou způsobilost - atestaci, zatímco zkušený atestovaný kolega spí doma a je pouze „na telefonu“.
V českém zdravotnictví je to však zcela legální a bohužel běžná praxe. Dlouhodobý nedostatek lékařů byl jedním z hlavních důvodů legislativních změn přijatých v roce 2017, které umožnily lékařům po absolvování základního kmene sloužit i bez trvalé přítomnosti atestovaného lékaře. Zákon tehdy rozdělil lékaře bez atestace do dvou skupin. První tvoří lékaři před absolvováním základního kmene specializačního vzdělávání, kteří mohou pracovat pouze pod přímým odborným dozorem, tedy za fyzické přítomnosti zkušenějšího kolegy. Druhou skupinu představují lékaři po absolvování základního kmene. Ti sice atestaci dosud nezískali, ale mohou vykonávat službu s nepřímým dohledem atestovaného lékaře, který je k dispozici na telefonu s povinností dorazit do nemocnice v případě potřeby. Předpokládá se, že lékař bude schopen dorazit do nemocnice v přiměřené době, tedy do 30 minut.
A právě v tom spočívá největší úskalí. Rutinní porod nebo běžný zákrok mladý lékař zvládne perfektně. Porodnictví a akutní medicína jsou však obory, kde se situace z absolutního klidu do boje o život zvrtne během několika vteřin. Pokud se sejde více komplikací naráz, i čekání v řádu desítek minut na příjezd lékaře z domova může být pro pacienta osudné.
Pohled do minulosti, když se sejde více chyb
Abychom pochopili, jak fatální může tento systém být, nemusíme se dívat jen na novorozence. Podobný princip se v českých nemocnicích propisuje napříč obory už roky. Podívejme se na reálný případ z kardiologie starý přibližně 12 let, který dle znaleckého posudku a dalších lékařských informací ukazuje, jak nebezpečné je řetězení drobných přehlížení.
Tehdy byl pacientovi prováděn specializovaný cévní zákrok - angioplastika. Intervenční výkon prováděl neatestovaný lékař. Během zákroku však došlo k nešťastnému vnitřnímu krvácení. Mladý lékař na sále komplikaci neodhalil a nezjistil ji ani zkušený atestovaný garant zákroku.
Následně selhal monitoring, po operaci totiž nebyly dostatečně dlouho a důsledně sledovány základní životní funkce pacienta. Když se jeho stav kriticky zhoršil, zůstala tato skutečnost zdravotnímu personálu skryta. Standardně byl nařízen transport do jiné, pro pacienta „spádové“, nemocnice. Posádka sanitky, která neměla přesné informace, pak na samém konci převozu mylně vyhodnotila příznaky vnitřního krvácení jako srdeční infarkt. Místo toho, aby pacienta okamžitě vrátili na operační sál k zastavení krvácení, zahájili resuscitaci pro domnělý infarkt. Pacient v důsledku ztráty krve zemřel.
Tento dvanáct let starý případ ilustruje mechanismus, který se může za určitých okolností opakovat i dnes. Mladý lékař na sále sice technicky umí zákrok udělat, ale chybí mu zkušenost k okamžitému rozpoznání plíživé, nestandardní komplikace. Zatímco u plánovaných denních operací musí zkušený lékař na sále fyzicky dohlížet, u nočních pohotovostí, ať už jde o nečekaný operační zákrok, nebo běžný porod, spoléhá nastavení zdravotního systému na to, že „kdyby se cokoli zvrtlo, mladší kolega zavolá“ a atestovaný lékař stihne z domova dojet.
Současné nastavení systému přitom předpokládá, že mladý lékař dokáže ve vypjaté situaci nejen správně vyhodnotit stav pacienta, ale také včas rozpoznat okamžik, kdy potřebuje pomoc zkušenějšího kolegy.
Předpokládá tak značnou dávku profesní pokory. Mladý lékař totiž musí včas rozpoznat okamžik, kdy už nestačí jeho vlastní zkušenosti, bez obav přivolat kolegu „na telefonu“ a neztrácet svým váháním drahocenné minuty. Právě zde může někdy sehrát roli i lidské ego, snaha obstát za každou cenu nebo obava, aby člověk nevypadal před ostatními neschopně.
Kdo za to nese vinu?
V Litoměřicích po incidentu odešla sloužící neatestovaná lékařka pracovat do jiné nemocnice a uznávaný vedoucí lékař Petr Holba, který v noci v nemocnici vůbec nebyl, se po naléhání veřejnosti prostřednictvím petice do služby vrátil.
Když dojde k takovéto tragédii, justice stojí před složitým úkolem. Judikatura Nejvyššího soudu opakovaně zdůrazňuje, že odpovědnost může nést více subjektů současně – konkrétní lékař, jeho nadřízený i zdravotnické zařízení, vždy však záleží na okolnostech konkrétního případu. Mladý lékař neodpovídá za to, že neumí vyřešit extrémní komplikaci, ale odpovídá za to, že včas neodhadl své síly a nezavolal pomoc. Atestovaný lékař na telefonu odpovídá za to, zda mladšího kolegu správně instruoval a zda na místo dorazil včas. Nemocnice odpovídá za případné systémové selhání, tedy zda vůbec personálně zajistila bezpečný chod oddělení.
Dosavadní informace nenasvědčují tomu, že by byla litoměřická tragédie způsobena záměnou léků nebo vědomým porušením pravidel. Tento smutný případ zároveň otevřel otázku, zda k němu nemohlo přispět i nastavení systému nočních služeb, který v Česku kvůli nedostatku doktorů funguje už bezmála deset let.
Dokud budou české nemocnice lepit personální díry systémem služeb „na telefonu“, budeme i nadále svědky případů, v nichž o výsledku léčby budou rozhodovat minuty čekání na příjezd zkušeného lékaře.
Zdroje:
Poznámka autorky: článek kombinuje veřejně dostupné zdroje s poznatky získanými studiem konkrétních případů zdravotnických pochybení.
