Článek
„Zašiju vás hezky, aby byl manžel spokojený.“ Tuhle větu možná v porodnici slyšely i jiné ženy než já. Třeba v nějaké podobě zazněla právě i k vám. Možná jste se tehdy pousmála, protože „se to tak říká“. Možná jste byla příliš vyčerpaná, natolik zaskočená, že jste se stejně jako já nedokázala ozvat. A možná vám, opět jako mně, došlo až s odstupem let, jak hluboko tahle věta zasáhla nejen vaše tělo, ale i pocit sebeúcty a ženské hodnoty.
Téma tzv. „husband stitch“ (česky často „steh pro tatínka“) se v posledních letech probírá stále častěji i mimo feministické kruhy. Není divu. Jde o nevyžádaný steh navíc, který někteří lékaři přidávají při sešívání hráze po porodu , údajně „pro větší potěšení muže“. Steh navíc však nemá žádný zdravotní důvod; nejde o lékařský výkon, ale o zcela neindikovaný zásah (viz např. ACOG – American College of Obstetricians and Gynecologists). Někdy proběhne tiše, jindy s úsměvným komentářem, jenž se tváří jako projev přátelského zájmu o partnerské štěstí. Za tím úsměvem se však skrývá bolestná realita: žena, která právě přivedla na svět nový život, je v tu chvíli redukována na sexuální objekt.
Zrození a porod: iniciační moment i ženská zranitelnost
Porod je fyzicky, emočně i existenciálně hluboký zážitek a současně chvíle největší zranitelnosti. Žena je nahá, otevřená, bolavá, často ztrácí kontrolu nad vlastním tělem. Její vnitřní svět se láme – na svět přichází malý človíček a s ním i pocit úlevy, štěstí a lásky, ale také odpovědnost, strach či šok. Právě v této chvíli někdo pronese poznámku o „šikovném šití“ či „manželově potěšení“. Drobná věta, která řeže jako střep v čerstvé ráně.
Proč nám to tehdy nepřišlo divné?
Možná jste, stejně jako já, nevnímala tu poznámku jako ponižující. Dokonce jste mohla být ráda, že se lékař „snaží“ a myslí i na partnera. V tom však spočívá jeden z největších problémů – normalizace sexistických postojů zakořeněných hluboko pod kůží. Jako ženy jsme po generace vychovávané k tomu, abychom byly milé, vstřícné, chápající, abychom si „nevšímaly blbých řečí“ a „nedělaly scény“. V mládí často chybí síla, odvaha či slovník, jak se ozvat, a okolí nám naznačuje, že „dělat z toho problém“ je trapné. Přitom jakýkoli zákrok bez souhlasu je potenciálním porušením práv pacientky, práva na informovaný souhlas i na tělesnou autonomii. Kdo tedy rozhoduje o tom, co je dobré pro naše tělo? My, nebo někdo jiný?
Když „steh navíc“ bolí celý život
Pojem „husband stitch“, kritizovaný už od 60. let, označuje zásah, který není lékařsky nezbytný. Některým ženám, včetně mě, lékař tenhle steh skutečně přidal bez vysvětlení i bez souhlasu. Následky mohou být závažné: bolest při sexu, dlouhodobý diskomfort, pocity selhání. Žena často netuší, proč se „něco změnilo“, a někdy až po letech zjistí, že příčinou bylo právě ono „šití navíc“. I bez něj se přitom mnohé ženy po porodu cítí sexuálně nejisté; o to důležitější je empatická partnerská podpora, nikoli chirurgický „upgrade“.
A vy, muži, pokud se s tím setkáváte poprvé, vězte, že vaše partnerky si zaslouží uznání, úctu a přijetí, nikoli zlehčování jejich zkušeností. Kde tedy leží hranice mezi péčí a porušením tělesné autonomie?
Lékař jako autorita – a respekt k rodičce
České porodnictví stále nese silně autoritativní rysy: lékař ví, co je nejlepší, žena má důvěřovat. Přitom právě porod je moment, kdy by žena měla mít plnou kontrolu a okolí by mělo respektovat její přání – včetně drobných komentářů, jež formují její sebevnímání. Vtip o tom, že bude „jako nová“, není jen trapný, je toxický. Ukazuje, že ženské tělo je v očích některých stále primárně pro někoho jiného.
Co s tím? Mluvit, sdílet, ozývat se
Dnes už vím, co bych tehdy chtěla říct. A i když to tehdy nešlo, mohu to říct teď: Moje tělo není pro manželovu radost. Je moje – a jen já o něm rozhoduji. Porod si zaslouží nejen mou informovanost, ale i úctu všech, kteří jsou u něj přítomni.
Sdílejme tyto zkušenosti. Mluvme o nich – s kamarádkami, dcerami, muži i s lékaři. Ne proto, abychom obviňovaly, ale abychom otevíraly oči. Respekt k ženskému tělu nezačíná zákony, nýbrž slovy, jež zazní, když jsme rozbolavělé a zranitelné a potřebujeme podporu, ne zlehčování.
Milé ženy, pokud vás při porodu něco zranilo a plně jste si to uvědomily až po letech, nejste v tom samy. Máte právo cítit ponížení, bolest, hněv i touhu po změně. Nejste sexuálním nástrojem a vaše tělo není terčem vtipů. Je místem, kde vznikl život, a zaslouží si úctu.
