Článek
Dne 4. srpna 2025 vydal Ústavní soud nález sp. zn. II. ÚS 470/25, který se týká práva otce jedné z obětí střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze na účinné vyšetřování. Stěžovatel se domáhal nahlédnutí do spisu Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), která prověřovala postup policie při zásahu 21. prosince 2023. GIBS žádost odmítla s odůvodněním, že šlo o interní šetření mimo režim trestního řízení a že je neveřejné. Stěžovatel neuspěl ani u městského, ani u vrchního státního zastupitelství.
Podstata rozhodnutí
Ústavní soud uznal, že i mimo rámec trestního řízení může na stát dopadat povinnost vést tzv. dodatečné účinné vyšetřování, pokud existuje možnost, že k úmrtí došlo i v důsledku pochybení či opomenutí orgánů veřejné moci. Opřel se přitom o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zejména o rozsudek Ribcheva a ostatní proti Bulharsku z roku 2021. Ten stanoví, že vyšetřování musí být nejen nezávislé, důkladné a rychlé, ale i transparentní a s dostatečným zapojením příbuzných obětí – typicky formou přístupu do spisu.
Soud konstatoval, že nezpřístupněním spisu GIBS došlo k porušení stěžovatelova práva na účinné vyšetřování podle čl. 6 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. GIBS proto zakázal v porušování pokračovat a přikázal spis zpřístupnit, s možností vyjmout z něj utajované informace nebo čistě interní pracovní materiály.
Ve vztahu k postupu státních zastupitelství ústavní stížnost odmítl, neboť jejich rozhodnutí vycházela z platného procesního rámce, který jim nedává pravomoc nařídit GIBS zpřístupnění spisu v předprocesní fázi, fázi interního šetření.
Bod 23 a „neobvyklá“ anti-formalistická pozice
Zvláštní pozornost si zaslouží bod 23 nálezu. Ústavní soud zde přiznal, že podle své ustálené judikatury by měl zásah GIBS považovat za „zkonzumovaný“ rozhodnutími státních zastupitelství a samostatně ho nepřezkoumávat. Tentokrát ale tuto zásadu odložil stranou s odůvodněním, že by šlo o „nepřípustný formalismus“, který by stěžovatele připravil o jediný účinný prostředek ochrany jeho práv.
Takový odklon od vlastní procesní doktríny je u Ústavního soudu vzácný, protože často s ohledem na zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci ústavní stížnosti často nepřipouští. Mnozí stěžovatelé tak v jiných věcech narážejí na tvrdý formalismus, jejich stížnosti jsou odmítány pro nepřípustnost či procesní vady, a to i v případech, kdy namítají zásahy do ústavních práv, avšak bez dramatického kontextu ztráty života.
Proč právě tady Ústavní soud „ustoupil“
Tento posun lze vysvětlit několika faktory. Jednak je to judikatura ESLP, rozsudek Ribcheva, který poskytl jasný mezinárodní standard, jež by v případě ignorování vedl k velké pravděpodobnosti úspěchu stěžovatele ve Štrasburku. Dále je to závažnost případu, neboť úmrtí mladé studentky při mimořádně sledovaném útoku vyvolává silný veřejný zájem a tlak na transparentnost. A pak reputační rozměr, neboť odmítnutí stížnosti pro formalistické důvody by v takto citlivé kauze znamenalo reputační riziko pro samotný Ústavní soud.
Spravedlnost s otazníkem
Rozhodnutí v této konkrétní věci je z hlediska ústavního práva a ochrany práv pozůstalých správné a vítané. Problém však spočívá v tom, že obdobnou „velkorysost“ Ústavní soud běžně neprojevuje. Tam, kde nejde o tak závažné téma nebo medializovaný případ, zůstává nekompromisně formalistický a odmítá přezkum pro procesní překážky. Často si pak v jeho rozhodnutích přečteme, že ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost nebo její zjevnou neopodstatněnost.
Taková selektivnost může oslabovat pocit spravedlnosti mezi občany. Právo na účinné vyšetřování a ochranu ústavních práv by nemělo záviset na tom, zda případ vzbudí mediální pozornost nebo zda existuje čerstvá opora v judikatuře ESLP.
Pokud by Ústavní soud dokázal stejný princip – odmítnutí nepřiměřeného formalismu ve prospěch ochrany základních práv – uplatňovat systematicky, posílilo by to důvěru občanů v to, že ústavní práva platí pro všechny stejně, bez ohledu na to, zda jejich kauza rezonuje ve společnosti.
