Článek
Od dob druhé světové války a následné studené války jsme jako národ naučeni hledět dvěma směry - je to Rusko, nebo USA. Náš názor na světovou i domácí politiku je tedy silně ovlivněn tím, kam se zrovna upíná náš zrak. Tento pohled postrádající jakékoli periferní vidění je ovlivněn mnoha faktory, které zde nebudu rozvádět. Brání nám ale také v tom, aby se naše pozornost zaměřila na tichou a šedou eminenci světové ekonomiky i politiky, tedy Čínu.
Čínu lze jednoznačně označit jako ekonomického giganta 21. století. Ačkoli je stále největší ekonomikou světa USA, Čína se stala nejrychleji rostoucí a během desítek let dosáhla úctyhodného druhého postavení v tomto žebříčku. V roce 1978 prošla rozsáhlou reformou trhu a od té doby dosáhla významného mezinárodního postavení v mnoha směrech. Zásadním faktorem je také obrovská pracovní síla, neustálé investice do infrastruktury a reformy hospodářské politiky, které do země přivádějí investory. Samozřejmě existuje řada kontroverzí kolem výrobků (respektive způsobů výroby), které Čína produkuje, jako jsou udržitelnost, sociální nerovnost v zemi a environmentální problémy, nicméně pozice, kterou si Čína během několika desítek let vydobyla, neumožňuje žádné zemi, aby se bez Číny zcela obešla.
Celebrita bez skandálů
Čínu lze označit za šedou eminenci hned z několika důvodů. Je to právě její hospodářská síla, která má zásadní vliv na světovou ekonomiku, ale i politická moc. Čína ve světě figuruje jako jednotná a vzhledem k charakteru režimu, který v zemi panuje (tedy komunistický režim), má kontrolu nad každým aspektem společenského i ekonomického života. Vlivem charakteru národa, režimu, politické strategie je Čína velmi tichým, nicméně velmi silným hráčem ve světě, ačkoli se neobjevuje na předních stranách největších zpravodajských titulů.
Dalo by se říci, že Čína nepotřebuje prázdný potlesk vnějšího světa, nechce ale zároveň upozorňovat na interní problémy. Čím méně se o Číně mluví jako o ekonomickém gigantu, tím méně se také mluví o kontroverzích, které kolem ní panují. Mezi nejčastější takové patří její porušování lidských práv a chování k vlastnímu obyvatelstvu. Čína je dlouhodobě kritizovaná za omezování svobody projevu a shromažďování, zneužívání vězňů a nucenou práci. V roce 2019 vyvolaly kontroverze snahy Číny přijmout nový zákon o vydávání osob do Číny, což by vedlo ke ztrátě autonomie Hongkongu. To vedlo k protestům a střetům mezi policií a demonstranty. Čína má také velmi špatné vztahy se sousedními zeměmi, neboť si dělá nárok na některá území, jako je například Jihočínské moře. Nezávislost Taiwanu a postavení Číny k této problematice je poté kapitolou samo o sobě, stejně jako její postoje k Tibetu. S ohledem na obchodní politiku je to poté její kopírování duševního vlastnictví, dumpingové ceny a jiné nekalé obchodní praktiky.
Čína jako přítel
Zásadní postavení na ekonomickém žebříčku Čína získala také tím, jakým způsobem udržuje svá „strategická partnerství“. Stojí za tím tradiční doktrína, která zamezuje vměšování se do vnitřních záležitostí ostatních zemí a zpravidla nehodnotí režimy jiných zemí z hlediska dodržování lidských práv. Je ale nutné zmínit, že tato doktrína je dodržovaná pouze, jedná-li se o autoritářské režimy, s nimž Čína aktivně spolupracuje, tato tradiční doktrína j tak poskytuje argument. Na druhou stranu se Čína často vměšuje do zahraničních záležitostí a kritizuje politické a ekonomické kroky, které považuje za nepřátelské vůči svým zájmům. Mezi tyto kroky patří i kritika prozápadních zemí bývalého východního bloku, jako jsou Polsko, Maďarsko, Česko nebo Slovensko.
Čína je tedy partnerem několika autoritářských režimů, což je samo o sobě amorální, pakliže se ovšem jedná o čistý obchod, je na pováženou, zda je možné to Číně vyčítat. Pokud by tedy neexistovala řada kontroverzí o tom, že Čína neparticipuje přímo na autoritářském režimu v partnerských zemích jako takovém a nepovzbuzovala konflikty v zemi. Díky výše uvedené doktríně udržuje Čína velmi dobré vztahy se Severní Koreou, Saúdskou Arábií, Pákistánem nebo Ruskem. Čína mimo jiné poskytuje těmto zemím ekonomickou podporu, investice a obchodní příležitosti, čímž získává vliv a podporu těchto režimů.
Jedním z nejlepších příkladů je vztah mezi Čínou a Demokratickou republikou Kongo, mezi kterými funguje výše zmiňované strategické přátelství. Kongo leží na rozsáhlých ložiskách nerostných surovin, mezi které patří převážně kobalt. Kongo vyprodukuje zhruba 90 % veškerého kobaltu na světě, největší těžařskou společností ležící v Kongu je poté Čínská China Molybdenum Co., Ltd. Čína podporuje Kongo od 60.let minulého století, kdy Demokratická republika Kongo získala nezávislost na belgické vládě, od té doby provedla Čína nemalé investice především do Kongské infrastruktury. Tato země je ale známá především neustálými konflikty, které na území panují. Ty se z velké části odehrávají na místech největších ložisek kobaltu v Kongu, nelegální těžba poté slouží povstaleckým skupinám jako jediný zdroj obživy a zároveň mají finance na podporu dalších bojů. Čína údajně podporuje jednotlivé povstalecké skupiny financováním konfliktů, díky čemuž posléze získává nelegálně vytěžený kobalt za podstatně levnější cenu a získává tak konkurenční výhodu na trhu. Čína je zároveň největším odběratelem kobaltu na světě.
Čína samozřejmě neparticipuje na partnerských zemích pouze v otázce ekonomické, ale také v otázce politické. Je to právě Rusko, které je jeho strategickým partnerem především v otázce politické a bezpečnostní. Tohle přátelství začalo již v roce 1940, kdy Sovětský svaz poskytl Číně značnou pomoc a významně tak přispěl k vítězství komunistické strany v roce 1949. Zásadní pro tyto země bylo období studené války, důvodem neustálého posilňování vztahů byla snaha obou zemí vypořádat se s vlivem Spojených států a Evropy a usilovat o vybudování multipolárního světa, kde by nebyla žádná jediná supervelmoc. V dnešní době je tedy Rusko důležité pro Čínu, která se díky němu snaží udržovat určitý vliv v zemích bývalého východního bloku. Ale ani tohle přátelství není bez mráčku, v roce 2018 vypukly protesty v ruském Chabarovsku kvůli plánované výstavbě Čínou financovaného mostu přes řeku Amur, což by vedlo ke ztrátě ruského území. Tento problém v minulosti vyvolal nepříjemný střet mezi Ruskem a Čínou v okolí hranice v oblasti Amurské nížiny. Čína je také největším odběratelem ruského dřeva a Rusko se dlouhodobě potýká s nelegálním kácením a pašováním dřeva. Mnohé z Čínských transakcí jsou velmi podezřelé a existují obavy, že za tímto nelegálním kácením stojí právě ony. Ekonomický vztah mezi těmito zeměmi je také na pováženou, Čína do země exportuje ve velmi velkém měřítku, Rusko do Číny ale podstatně méně. Jejich vzájemné spojenectví se ovšem i nadále vyplatí především v politicko-bezpečnostních otázkách, obzvláště v situaci, v níž se Rusko nachází. Otázkou je, do jaké míry tento vztah poškozuje především obyvatele Ruska, nikoli jeho postavení ve světě.
Navzdory všem výše uvedeným kontroverzím i skutečnostem, které jsou více či méně známé, je největším obchodním partnerem Číny Evropská Unie následovaná Spojenými státy. V roce 2020 byl bilaterální obchod mezi Čínou a Evropskou unií v hodnotě přibližně 709 miliard dolarů. Je tedy výhodné pro více stran, že je Čína spíše šedou eminencí než mediální celebritou.
Do té doby, dokud Evropská Unie poskytuje největší obchodní příležitosti Číně, stojí jako morální maják na velmi pochybných základech.
Zdroje:
https://www.reflex.cz/clanek/komentare/115632/cina-je-pro-zapad-vetsi-hrozbou-nez-rusko-staronovy-vudce-si-tin-pching-je-silnejsi-nez-draci-z-hry-o-truny.html
https://www.youtube.com/watch?v=Fhp9dwN5Xy8 https://www.youtube.com/watch?v=jvMcVCna0Yc
https://www.youtube.com/watch?v=St3ebyZJ228
