Článek
Teď, o více než dva a půl roku později, jsem si na něj vzpomněl, ač jeho jméno se mi už nevybaví. V mnohém byl prorokem a udělal nejspíš dobře, že vidinu víza dočasné ochrany v České republice vyměnil za letenku a práci v Kanadě. Lidem u nás totiž stále více vadí převážně mladí a bezprizorní Ukrajinci, kteří jen těžko hledají své uplatnění v cizí zemi.
Tím, že plnohodnotná invaze, jak je tak trochu neobratně překládán ukrajinský výraz повномасштабне вторгнення, tedy bezskrupulózní vpád vojsk Ruské federace na území suverénní Ukrajiny, trvá již poměrně dlouho, stihlo se nám zde v České republice vystřídat velké množství ukrajinských občanů hledajících útočiště a nový začátek. Mnozí uspěli, ale pro další pobyt zde představuje spíše zklamání. Je spravedlivé si říct, že uspěli především ti vzdělaní, mladšího až středního věku, práceschopní a také bohatší. Pokud se Ukrajinci podařilo se trefit do profese, která je u nás poptávaná a pro jejíž výkon není znalost českého jazyka klíčová, například sféra IT, měl vyhráno. Pokud byl v dostatečně produktivním věku, měl diplom lékaře, byl ochoten se naučit česky a svůj diplom nostrifikovat, také našel uplatnění. Zde však cesta k úspěchu byla nutně delší než cesta ajťáka, kterému k výkonu práce stačí anglický jazyk a odborné znalosti. Neztratil se ani střední zdravotnický personál, sanitáři a sanitářky, pokud se nebáli práce. Své uplatnění ale našli i pracovití Ukrajinci s průměrným vzděláním, kteří netrvali na Praze a byli ochotni se přestěhovat do regionů a obsadit místa operátorů apod. ve fabrikách. Zde je však nutno podotknout, že tato místa byla určena spíše pro muže. Pracovité ženy, jak už to tak bývá, velice rychle pochopily situaci a obsadily místa na pokladnách v supermarketech, místa prodavaček, pomocných kuchařek, uklízeček atd. Ty jazykově nadanější, které se rychle naučily základům češtiny, pak začaly fungovat jako asistentky pedagogů, různé koordinátorky práce s migranty, tlumočnice atd. Jako vždy a jako všechny ženy světa prostě zatnuly zuby a vydržely. Mnohé Ukrajinky si zde také našly české partnery, kterým připadají pohlednější a méně emancipované než české ženy a dívky. Kapitola sama o sobě jsou pak bohatší Ukrajinci, kteří měli dostatek kapitálu, aby mohli začít v Česku podnikat, nebo stále početná skupina ukrajinských občanů, kteří pracují z Česka online pro firmy sídlící na Ukrajině.
Nicméně čím déle trvá válka, tím méně zůstává na trhu práce volných a relativně slušných míst. Nově příchozí nemají již skoro z čeho vybírat, hodinové sazby jsou směšně nízké a ve velkých městech nestačí na důstojný život, natož pak na nákup iPhonu, který je pro mladou generaci, zdá se, nezbytný. Velmi mladí Ukrajinci, kteří opustili svou vlast ještě před dosažením věku 18 let, aby časem nemuseli narukovat a kteří tudíž nemají žádnou praxi, pracovní návyky ani životní zkušenosti, jsou na tom poměrně špatně. Bez znalosti jazyka pro ně zbývají jen špatně ohodnocené manuální práce, v nichž mohou na slušný výdělek dosáhnout jen odpracováním enormního počtu hodin. A to se jim samozřejmě nechce, jsou mladí, cítí svobodu, chtějí se předvést před vrstevníky, jsou konečně bez dozoru, na západě, chtějí všechno a hned. Ani my jsme nebyli jiní. Často tito lidé pracují pro různé agentury, které sami hanlivě nazývají jako mafiány. Opět zde ale platí, že za své problémy s agenturou si částečně mohou sami, když se nechávají zaměstnat bez smlouvy, případně si smlouvu vůbec nepřečtou a jen ji podepíší. Když jim pak není agenturou vyplacena mzda, a to ať už z důvodu nespolehlivosti agentury nebo porušení pracovní disciplíny ze strany zaměstnance, jejich frustrace roste. Ocitají se bez prostředků a snadno se nechají nalákat na různé nabídky slibující rychlý přivýdělek například za poskytnutí přístupu k jejich bankovnímu účtu, vybrání peněz z bankomatu atd. Stávají se tak bílými koňmi a paradoxně povětšinou svými vlastními krajany jsou zneužíváni k různým internetovým podvodům. Dopadnout organizátory těchto podvodů je velmi těžké a v rukou policejních orgánů se ocitají právě tito nastrčení mladí lidé. Protože neznalost přece neomlouvá. Velmi častým lákadlem mladých Ukrajinců je také internetové sázení a online automaty.
Pokud se mladému Ukrajinci podaří se těmto nástrahám vyhnout, může se bez praxe nechat ve větších městech zaměstnat třeba jako řidič různých alternativních taxislužeb nebo jako kurýr rozvážející jídlo. Toto jsou přesně ta zaměstnání, která nejsou Čechy vyhledávaná, protože při již poměrně velkém množství lidí, potažmo ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří se tímto zabývají, se jedná o poměrně tvrdý chléb.
Situace mladého muže z Ukrajiny se může ještě zhoršit tím, že se mu podaří ztratit své doklady, což přiznejme si, bývá v mladém a pařícím věku poměrně časté. Zatímco pro Čecha to není nepřekonatelný problém, Ukrajince to okamžitě diskvalifikuje. Z důvodu branné povinnosti bude mít velký problém s vydáním nového dokladu, aniž by se vrátil na Ukrajinu. A pokud nebude mít platný doklad totožnosti, tedy v případě cizince cestovní pas, nikdo ho v České republice oficiálně nezaměstná. Možnosti jeho pracovního uplatnění se tedy opět zúží a zbydou mu mezi Ukrajinci poměrně časté, tak zvané fušky, tedy stavební práce a různé práce na černo.
Tito lidé se ocitají v šedé zóně a jejich frustrace a agresivita roste, zatímco prostředky k jejich obživě se tenčí. Často mají také pocit, že jim Česká republika dluží. Že přece oni (rozuměj ukrajinští vojáci na frontě) brání i Evropskou unii. Tento argument je naprosto iracionální, člověk, který opustil svou vlast, se přece nemůže odvolávat na své statečnější spoluobčany, kteří před neobyčejně obtížnou výzvou necouvli a v napadené zemi zůstali. Takový člověk by měl v cizí zemi, která ho přijala, pracovat, podnikat, snažit se integrovat a své vlasti podle svých možností pomáhat. Pokud se s ní však již v srdci a mysli rozešel, a to ať už z důvodu, že nevěří své vládě či z jiného důvodu, nemá právo se na svou bývalou vlast odvolávat a jen na základě svého občanství požadovat po nové zemi privilegia, která jsou nad rámec zákonem schválené pomoci pro uprchlíky.
