Článek
Tak si to tak šinu dolů tou naší Třešňovkou a kolem výkopu, který nám tu nedávno dělníci vytvořili, se válí plastové lahve, krabičky od cigaret a jiný drobný odpad. Nelíbí se mi to a ruce mi taky neupadnou, když alespoň to nejhorší posbírám. Třeba po mně půjde někdo další a vezme zase něco … Tak seberu igelitku, co ji dělňasové narvali obaly od rychlého občerstvení a plechem od piva. A pak ještě jednu naplním prázdnými plastovými lahvemi a jiným drobným bordelem. Jen pár metrů pode mnou je stanoviště tříděného odpadu, tam vyhodím čisté plasty a kov a špinavý zbytek prostě do nejbližších popelnic.
Jenže to jsem si naběhla. Popelnice totiž stráží plesnivý dědek! Nechápejte mě špatně. Plesnivým dědkem není každý starý muž ani se jím nerodíme. Plesnivým dědkem se stáváme časem, když zmorousovatíme a libujeme si v přesném dodržování všech možných pravidel, vyhlášek a v pruzení okolí, potažmo mladší generace. Jako kdybychom se jim mstili za běh času, za věčné zdražování a za možnosti, které my už nemáme.
Vidím, že u popelnic někdo je, štrachá, bezďák, pomyslím si. Ne, při bližším pohledu starší slušně oblečený pán. Slušně pozdravím a vyhodím ty dvě igelitky. V tu ránu to začne… Odkud jste, kde bydlíte ? Pomyslím si, co je mu do toho a šinu si to dolů z kopce pryč … Nereaguji. Jenže dědka se nezbavím … Tak mu říkám, že je to odpad z blízkého lesa, že jsem ho trošku uklidila …
Dědek kvituje, že on také rád uklízí, že jsme stejná krevní skupina, ale ať si ty igelitky jdu z popelnic vyndat a odnesu si je jinam… To odmítám a s dědkem se dál nebavím, ač mám samozřejmě chuť je opravdu vyndat a vysypat mu je minimálně pod nohy … Odcházím. Děda se ale nedá, pronásleduje mě, vyzývá k zastavení, že zavolá policii a budeme to řešit… Říkám si v duchu, chudáci policajti, kteří se nezastaví, věčně zavalení nesmyslnou byrokracií a právy zadržených a do toho plesnivý dědek otravuje s bordelem vysypaným do popelnice … Kdyby tak tušil, jak moc kriminalita stoupla od dob, kdy vstoupil do ROH.
Dědek se nevzdává, asi býval zvyklý, že ho dřív poslouchali… A protože se své moci nedokáže vzdát, tak alespoň dělá předsedu družstva. Pronásleduje mě až na křižovatku, kde už toho začínám mít tak akorát dost a vygraduje vulgární slovní přestřelka … Jestlipak by stejně pronásledoval skupinu Ukrajinců, namakaného týpka, rodinu chráněnou velkým taťkou (doplňte si dle svého mindrákového zatížení :-) ? Nebo si dovolí jen na ženu? Nebo má s nimi nějaký problém? Spíš je prostě zbabělec …
Vzpomenu si na pravidlo uteč a bojuj a vyklízím pole útěkem (výhoda mladých nohou). Plesnivý dědek se vrací na své stanoviště ke kontejnerům a po cestě si ulevuje vyprávěním svého zážitku s mladým smradem všem kolemjdoucím, co jsou ochotni mu naslouchat. Chápu, že družstvo nebo SVJ si za své popelnice platí, ale já přece nevyhazovala stavební materiál nebo věci, co patří do sběrného dvora… Prostě jen dvě igelitky z jejich lesa… Abychom to měli všichni tady o něco hezčí… Ale děda by měl radši bordel v lese než bordel v placené popelnici. Tak Třešňovku příště s úklidem vynechám … Je dobře hlídaná. Ať si tam dědeček-hříbeček při procházkách shnije v odpadcích.
