Článek
Manažerský tón narazil na kasárna
Andrej Babiš rád vstupuje do debat jako člověk, který právě našel chybu, zatímco ostatní kolem ní léta chodili po špičkách. Na ministerstvu obrany to zkusil znovu. Po jednání s ministrem Jaromírem Zůnou dal jasně najevo, že s představou rozvoje armády do roku 2040 spokojený není.
Podle Českých novin vláda v nové koncepci plánuje urychlit posilování protivzdušné obrany i nábor vojáků. Babiš zároveň připustil, že Česko letos nejspíš znovu nedosáhne aliančního závazku dvou procent HDP na obranu. To je pro premiéra, který rád mluví jazykem výkonu a kontroly, dost nepříjemná kulisa.
Největší výhradu měl k počtům vojáků. Podle Novinek mu vadilo, že armáda s nynějšími 25 750 vojáky počítá do roku 2040 jen s růstem na 32 tisíc. Premiér chce, aby stát nabíral minimálně dva tisíce lidí ročně, a žádá také vysvětlení, proč vojáci ze služby odcházejí.
Zní to rázně. Skoro jako kdyby stačilo bouchnout do stolu a fronta zájemců o uniformu se sama natáhla před náborové středisko. Armáda ale není holdingová pobočka, kde se přehodí tabulka, přidá se motivační video a šéf může čekat vyšší výkon. Když chybějí lidé, peníze, byty, výcvikové kapacity i důvěra v dlouhodobý směr, manažerská gesta rychle zestárnou.
Zůna nepřinesl problém. Přinesl účet
Babiš se může tvářit, že mu ministr Zůna pokazil náladu. Jenže Zůna ve skutečnosti přinesl na stůl účet za roky odkladů, slibů a politického handlování kolem obrany. A ten účet se neplatí tiskovou konferencí.
Česká armáda potřebuje jasný plán, ale hlavně předvídatelné peníze. V debatě na ČT24 zaznělo, že nová koncepce bude stát především na financování a že resort ji chce připravit ve variantách podle možností. Brigádní generál v záloze František Mičánek tam upozornil na dlouhodobě nepředvídatelný rozpočtový rámec, nedostatek lidí i zpoždění velkých projektů.
To je přesně ta část reality, která se v politických sloganech nevejde do jedné věty. Armáda potřebuje vědět, co si může dovolit za pět, deset a patnáct let. Ne pouze to, že premiér zrovna po schůzce působí nespokojeně. Generálové neplánují obranu země podle nálady u dveří ministerstva.
Zůna navíc sedí v nepohodlné pozici. Je ministrem za SPD, tedy za hnutí, které rádo mluví o suverenitě, ale bezpečnostní debata se mu často hodí spíš jako politická kulisa. Teď musí jeho člověk vysvětlovat, že bez peněz, lidí a jasných priorit se armáda nafouknout nedá. To je skoro krutá pointa: realita donutila populistickou sestavu mluvit jazykem, který sama roky zjednodušovala.
Dvě procenta nejsou účetní trik
Do toho přichází další studená sprcha. Zůna v rozhovoru pro ČT24 řekl, že NATO Česku jako obranné výdaje neuzná zhruba dvacet miliard korun na dopravní stavby. Podle aliančního hodnocení mají české výdaje letos činit 1,78 procenta HDP, nikoli dvě procenta.
Tady končí domácí účetní gymnastika. Silnice, železnice a různé související položky mohou mít bezpečnostní význam. Aliance ale stále ví, proč rozlišuje tvrdé obranné výdaje od věcí, které se k obraně přilepí až ve vládní tabulce. V době, kdy se spojenci baví o vyšších závazcích, působí dohadování o tom, co se ještě dá započítat, dost provinčně.
Babiš se tak dostal do situace, kterou nemá rád. Nemůže jen ukázat na ministra, předchůdce nebo metodiku NATO. Jako premiér má dodat výsledek. Pokud chce víc vojáků, musí říct, za jakých podmínek je stát získá. Pokud chce silnější protivzdušnou obranu, musí ukázat, z čeho ji zaplatí. Pokud chce v NATO působit sebevědomě, musí nejdřív doma přestat natahovat čísla jako gumu.
Zůnův plán premiéra nepotěšil. Možná proto, že v něm nebylo dost politického lesku. Možná proto, že připomněl něco mnohem horšího: obrana se nedá uřídit rozhořčením. A když Babiš chtěl mít v debatě navrch, armáda mu místo prostoru pro vítězné gesto předložila obyčejnou účtenku z reality.
