Článek
Když se střet zájmů vrací jako bumerang
Andrej Babiš rád mluví o občanech. O jejich peněženkách, drahotě, důchodech, energiích a údajných pastích, které na ně nastražili jeho političtí soupeři. Jenže pokaždé, když se debata stočí k Agrofertu, celý ten sociální slovník začne drhnout.
Europoslankyně Danuše Nerudová mu to připomněla bez obalu. Na síti X napsala, že jeho působení v politice je spojeno s Agrofertem a dotacemi, a přidala ostrou větu, že stát využívá pro sebe, ne pro občany.
Je to tvrdé. Ale politicky přesně mířené.
Babišův problém totiž není jen v tom, že má odpůrce. Každý premiér je má. Jeho problém je v tom, že kritika střetu zájmů nezmizela ani po letech vysvětlování, fondů, převodů a právních konstrukcí. Pořád se vrací. A pokaždé naráží na stejnou otázku: kde končí zájem státu a kde začíná zájem holdingu, který je s premiérem dlouhodobě spojený?
Post Danuše Nerudové na síti X
Agrofert znovu u dotací, pochybnosti zůstávají
Babiš tvrdí, že střet zájmů vyřešil převedením Agrofertu do svěřenského fondu RSVP Trust. Jenže klid tím nenastal. iROZHLAS popsal, že Státní zemědělský intervenční fond obnovil platby Agrofertu, ale experti dál upozorňují na možné rozpory s evropskými pravidly.
Evropská komise navíc dala najevo, že může přijmout opatření na ochranu finančních zájmů EU, pokud bude mít za to, že český postup neobstojí. To není maličkost ani opoziční folklor. To je riziko, které může dopadnout na veřejné peníze.
České noviny uvedly, že Komise českým úřadům poslala další dotazy k Babišovu střetu zájmů. Pokud s odpověďmi nebude spokojena, může následovat audit a případné vymáhání peněz. Takové řízení může trvat roky. Mezitím ale holding může čerpat.
A právě to vyvolává vztek.
Běžný občan při sporu se státem nečeká roky v pohodlí právních analýz. Dostane výzvu, lhůtu, pokutu, exekuci. U premiéra a Agrofertu se všechno mění v labyrint posudků, stanovisek a slov o složitosti.
Zadostiučinění má hořkou příchuť
Nerudové útok na Babiše proto funguje i u lidí, kteří běžně politické přestřelky nesledují. Nezní jako technická debata o evropském finančním nařízení. Zní jako pojmenování pocitu, že mocní mají měkčí dopad než ostatní.
Babiš se dlouho prezentoval jako člověk, který „maká“ pro lidi proti starým strukturám. Jenže kritici mu dnes vracejí jeho vlastní slovník. Jestli opravdu bojuje za občany, proč se kolem jeho podnikatelského impéria pořád točí veřejné peníze? Jestli je všechno čisté, proč se Brusel ptá dál? A jestli stát šetří, proč se zároveň otevírá cesta k miliardám pro holding spojený s premiérem?
Do téhle atmosféry zapadá i zpráva Novinek, podle níž vláda škrtá některé dotace na zateplování, výzkum či humanitární pomoc, zatímco u velkých zemědělských podniků se počítá s vyšší podporou. I kdyby šlo o rozpočtovou konstrukci s odborným vysvětlením, politický obraz je pro Babiše ničivý.
Občan slyší: tady se šetří, tam se přidává. A náhodou zrovna tam, kde je Agrofert silný.
Babišova slabina není křik opozice
Premiér může kritiku označit za nenávist, závist nebo starou kampaň. Může tvrdit, že vše probíhá podle zákona. Jenže právě v tom je jeho dlouhodobá slabina. U Babiše už nejde jen o paragrafy. Jde o důvěru.
A ta se neobnovuje tím, že se občanům řekne, aby se v právních konstrukcích nešťourali.
Politická nakládačka od Nerudové měla sílu proto, že vystihla širší náladu: unavené přesvědčení, že Babišův konflikt zájmů je nekonečný příběh, ze kterého nikdy neplyne skutečná odpovědnost. Vždycky se najde další výklad, další posudek, další fond, další vysvětlení.
Jen občan má pořád pocit, že pravidla platí hlavně pro něj.
A jestli v tomhle sporu někdo cítí zadostiučinění, není to proto, že by jedna europoslankyně napsala ostrý status. Je to proto, že Babiš po letech politické dominance znovu slyší nahlas větu, před kterou utíká nejhůř: že stát nemá být servisní organizace pro mocné.
