Článek
Generál v roli politického nárazníku
Jaromír Zůna je pro Andreje Babiše v jedné věci mimořádně užitečný ministr. Má vojenskou minulost, rozumí armádnímu provozu a navenek působí technicky, nikoli ideologicky. To je v resortu obrany výhoda. Zároveň je ale ideálním nárazníkem pro vládu, která chce mluvit o bezpečnosti tvrdě, ale u peněz už tak pevně nevypadá.
Po jednání na ministerstvu obrany Babiš oznámil, že kabinet plánuje v nové koncepci urychlit posilování protivzdušné obrany i nábor nových vojáků. Současně podle Českých novin připustil, že Česko letos nejspíš znovu nedosáhne aliančního závazku dvou procent HDP na obranu. To je zvláštní kombinace: víc schopností, víc lidí, víc ambicí, ale pořád nejistý účet.
Premiér navíc vystoupil jako přísný kontrolor. Nelíbí se mu, že armáda s nynějšími zhruba 25 750 vojáky počítá do roku 2040 jen s růstem na 32 tisíc. Stát by podle něj měl nabírat minimálně dva tisíce vojáků ročně a má zjistit, proč lidé ze služby odcházejí. Hezké zadání. Téměř manažerské. Jen trochu připomíná člověka, který stojí před stavbou domu a rozčiluje se, že zedníci ještě nepostavili patro, ačkoli jim zatím nedovezl cihly.
Koncepce bez peněz je jen slušně napsané přání
Zůna v debatě na ČT24 řekl, že koncepce musí být provázaná s přípravou státního rozpočtu na rok 2027 a s výhledem na další roky. Zní to suše, ale je to jádro celé věci. Armáda se neplánuje podle tiskové nálady. Potřebuje vědět, kolik peněz bude mít, kdy je dostane a zda se na ně může spolehnout.
Brigádní generál v záloze František Mičánek v téže debatě upozornil, že armádě dlouhodobě chybí předvídatelný rozpočtový rámec i lidé a že velké projekty mají zpoždění. Předseda sněmovního výboru pro obranu Josef Flek připomněl, že už při sestavování rozpočtu varoval před chybějícími 20 až 21 miliardami korun. To není drobná účetní nepřesnost. To je díra, do níž se vejde kus protivzdušné obrany, výcviku i modernizace.
Zůna proto nemá před sebou jen armádní dokument. Má před sebou politickou rovnici, která zatím nevychází. Babiš chce rychlejší nábory, silnější obranu proti dronům, další systémy SPYDER, pokračování velkých zakázek a zároveň vláda musí vysvětlovat, proč obranné výdaje zůstávají sporné vůči aliančnímu měřítku. NATO přitom už nemluví jen o starých dvou procentech. Spojenci řeší vyšší závazky, schopnosti a dlouhodobé plány.
Ministr, který nehlasoval pro vlastního šéfa armády
Do toho přišla personální rána. Vláda navrhla Miroslava Hlaváče na nového náčelníka generálního štábu, ale ministr obrany pro něj jako jediný nehlasoval. Podle ČT24 ostatní ministři byli pro a návrh má ještě projednat sněmovní výbor pro obranu, poté jmenuje náčelníka prezident.
Tohle je politicky velmi výmluvné. Ministr obrany má řídit resort, připravovat koncepci armády a nést odpovědnost za vztah s generálním štábem. Přitom u nejvyšší personální volby v armádě skončil v menšině ve vlastní vládě. Babiš si mohl pochvalovat přirozenou volbu a kariérní řád. Zůna zůstal v pozici člověka, který rozhodnutí respektuje, ale neprosadil ho.
Tady se ukazuje, jak pohodlný štít premiér na obraně má. Když se mluví o odbornosti, pošle dopředu Zůnu. Když je potřeba politické gesto, vstoupí do scény sám Babiš. Když se bude dařit, vláda si připíše silnější armádu. Když se rozpočet, nábory nebo zakázky zadrhnou, bude se ukazovat na ministra, který měl koncepci dopracovat.
Zůna přitom na oficiálním webu ministerstva obrany zdůraznil, že procentuální měřítko je až druhé a hlavní je vybudovat moderní technologicky vyspělé armády. V principu má pravdu. Jenže schopnosti se bez peněz nestaví. A procenta se v alianci sledují právě proto, že oddělují sliby od skutečné ochoty platit.
Babiš tak může hrát dvojí hru jen omezenou dobu. Doma vystupovat jako šéf, který žene obranu k výkonu. V alianci vysvětlovat, proč čísla nesedí. A před veřejností nechat Zůnu řešit koncepci, nábory i chybějící miliardy.
Armáda nepotřebuje další politické divadlo s přísným premiérem a ministrem v defenzivě. Potřebuje stabilní peníze, jasné priority a vládu, která nebude obranu řídit jako sérii tiskových překvapení. Zůna může kreslit koncepci do roku 2040. Bez krytí v rozpočtu to ale bude jen pěkně svázaný sešit plný přání, která premiér jednou pochválí a podruhé hodí ministrovi na stůl jako důkaz, že pořád není hotovo.
