Článek
Důvěra se nevyhlašuje tiskovou větou
Andreji Babišovi se vrací téma, které nikdy skutečně nezmizelo. Do Česka dorazil další dopis Evropské komise kvůli možnému střetu zájmů premiéra, jak shrnul Deník N. Není známý celý obsah dopisu, jisté ale je, že Brusel v kauze dál vede oficiální komunikaci s českými úřady.
To je pro Babiše nepříjemné hlavně proto, že svůj problém už veřejně prohlásil za vyřešený. V únoru oznámil, že vložil akcie Agrofertu do soukromého svěřenského fondu RSVP Trust. „Na společnost Agrofert, a. s., nemám žádný vliv ani z ní nemám a nebudu mít žádný prospěch,“ napsal tehdy premiér podle ČT24. Dodal, že tím dostál českému i evropskému právu v oblasti prevence střetu zájmů.
Jenže politika není notářský zápis. Nestačí říct „hotovo“ a čekat, že všichni salutují. U premiéra, který vybudoval jeden z největších tuzemských holdingů a zároveň rozhoduje o státu, je laťka logicky výš. Nejde jen o to, co je napsáno ve statutu fondu. Jde o důvěru, zda veřejné peníze neputují do prostoru, který může mít pro šéfa vlády přímý nebo nepřímý význam.
Agrofert není běžná firma v běžném sporu
Český zákon o střetu zájmů je v základní logice tvrdý. Podle zákona o střetu zájmů nelze poskytnout dotaci obchodní společnosti, v níž má vybraný veřejný funkcionář nebo jím ovládaná osoba alespoň čtvrtinový podíl. Smysl je jednoduchý: stát nemá rozdávat peníze firmám politiků, kteří mohou mít vliv na pravidla hry.
U Babiše se spor posouvá o patro výš. Agrofert je formálně vložený do trustu, Babiš tvrdí, že na něj nemá vliv, část úřadů a posudků mu dává za pravdu. Současně ale zůstává otázka evropského práva, které pracuje i s tím, co může být objektivně vnímáno jako střet zájmů. A právě tady začíná nekomfortní část příběhu.
Podle Seznam Zpráv chtěla Evropská komise už po únorovém převodu akcií garance, že Česko má Babišův střet ošetřený a že Agrofertu po jeho nástupu do funkce premiéra neodešly evropské platby. Česká strana tvrdila, že systém prevence funguje. Vzápětí ale začaly úřady odblokovávat dotační tok.
To je přesně okamžik, kdy papírová jistota přestává stačit. Kdyby šlo o neznámou firmu z okresu, nikdo by v Bruselu nečetl každý řádek s lupou. Jenže Agrofert není běžný žadatel. Je to podnikatelské dědictví premiéra. A evropské peníze nejsou domácí kasička, u které si vláda sama rozhodne, že už je všechno čisté.
Český stát vysvětluje Babišův problém
Na celé věci je politicky nejcitlivější role českých úřadů. Ty mají Komisi vysvětlovat, že systém funguje, i když se vysvětlení týká člověka, který stojí v čele vlády. To je elegantní jen v tabulce. Ve skutečnosti stát obhajuje nastavení pravidel u premiéra, jehož jméno je s kauzou spojeno od začátku.
Babiš může mít pravdu v tom, že právní řešení je propracovanější než starší svěřenské fondy. Může mít i pravdu v tom, že část českých institucí jeho postup považuje za dostačující. Jenže pravda v této kauze nebude určena pouze domácím ujištěním. Rozhodující bude, zda Brusel přijme, že riziko střetu je opravdu odstraněné, nikoli jen elegantně přepsané.
A právě proto je další dopis z Bruselu víc než úřední korespondence. Je to připomínka, že Babišův návrat do Strakovy akademie se nedá oddělit od Agrofertu pouhou větou o nulovém vlivu. Premiér nese politickou odpovědnost za vládu, která rozhoduje o dotačním systému. Současně je historicky spojený s holdingem, který z veřejných peněz dlouhodobě čerpal. To je fakt, který nezmizí přesunem akcií do nové právní konstrukce.
Kdyby vláda chtěla veřejnost uklidnit, musela by vsadit na maximální otevřenost. Místo toho se z kauzy znovu stává známý labyrint posudků, dopisů, odpovědí a formulací, v nichž se běžný člověk ztratí dřív, než dočte druhý odstavec. A v takovém prostoru se důvěra nerodí. Tam roste podezření.
Babiš může dál opakovat, že střet zájmů vyřešil. Brusel mu zatím vzkazuje něco jiného: ukažte to na papíře, v pravidlech a v praxi. To není drobná nepříjemnost z pošty. To je test, zda český stát umí u premiéra měřit stejným metrem jako u kohokoli jiného.
