Článek
Premiér jako příkladná absence
Představa je vlastně uklidňující. Jakmile se na vládním stole objeví téma, které by se mohlo otřít o Agrofert, premiér se zvedne, odejde a nechá kolegy rozhodovat bez sebe. Alena Schillerová říká, že to dělá i tehdy, když existuje jen stín pochybnosti. Člověk by skoro čekal, že za ním ve Strakově akademii zůstává jemná vůně institucionální hygieny.
Jenže odchod z jednání není hrdinský výkon. Je to základní princip, který má chránit stát před tím, aby veřejná funkce sloužila soukromému zájmu. Zákon o střetu zájmů nestojí na důvěře, že mocní budou slušní, když se na ně někdo podívá. Stojí na tom, že pravidla mají fungovat i tehdy, když se nikdo dívat nechce.
Schillerová navíc přiznala, že tvrzení o Babišových odchodech není snadno ověřitelné. To je na celé věci skoro nejpůvabnější. Veřejnost má uvěřit, že premiér je mimořádně přísný sám na sebe, protože to potvrzuje ministryně, která sedí poblíž. Takto se možná ověřuje, kdo komu podrží dveře. Ne to, zda je střet zájmů skutečně vyřešen.
Jednou ven ze sálu, podruhé dovnitř do zákona
Problém není v tom, že Babiš opustí místnost. Problém je, že jeho koalice zároveň projednává úpravu zákona, která by pravidla pro firmy napojené na členy vlády výrazně zúžila. Podle Českých novin návrh obsahuje i zpětné zkrácení lhůty pro vymáhání neoprávněně vyplacených dotací ze deseti let na čtyři.
To už není debata o tom, kdo sedí u stolu. To je debata o tom, jak velký ten stůl vůbec bude a kdo se k němu ještě dostane. Vládní většina tvrdí, že jen narovnává dřívější nespravedlnosti. Kritici namítají, že se zákon mění přesně v okamžiku, kdy by z toho mohl těžit premiérův bývalý holding.
Čisté řešení by vypadalo jinak. Pravidla by se neměnila ve chvíli, kdy se řeší konkrétní premiérův případ. Nezkracovaly by se lhůty, které mohou rozhodovat o starých dotacích. A veřejnost by nemusela luštit, zda zákon chrání stát před mocí, nebo moc před státem.
Brusel nehodnotí dojem z jednání
Andrej Babiš tvrdí, že střet zájmů vyřešil vložením akcií Agrofertu do fondu RSVP Trust. Evropská komise však české úřady požádala o právní posouzení fondu i o vysvětlení, jak jsou ošetřeny další firmy spojené s Babišovým podnikáním. Jak uvedl iROZHLAS, české úřady odpověď do Bruselu odeslaly teprve v minulých dnech.
To není rozsudek nad premiérem. Je to ale důkaz, že otázka zdaleka není uzavřená jedním sebevědomým prohlášením. Evropské instituce nebudou zkoumat, zda Babiš při projednávání konkrétního bodu odešel na chodbu. Budou se ptát, zda je systém nastaven tak, aby premiér nemohl mít vliv na veřejné peníze, z nichž mohou těžit firmy spojené s jeho rodinou a minulým byznysem.
A právě v tom je rozdíl mezi etikou a divadlem. Etika nepotřebuje potlesk za každý odchod. Potřebuje pravidla, která vydrží i příchod další vlády, jiného premiéra a jiného holdingu.
Stín pochybnosti nestačí zamést pod koberec
Alena Schillerová může mluvit o Babišově mimořádné přísnosti. Vládní koalice může tvrdit, že novela se netýká jen premiéra. Novinky připomněly, že návrh má dopadat i na regionální a komunální politiky. Jenže podobná univerzálnost často funguje jako politický kabát: ušitý tak, aby vypadal použitelně pro každého, ale nejlépe seděl jednomu člověku.
Babiš nemusí být nadčlověk. Nemusí být ani symbol zla, jak jej někdy líčí jeho největší odpůrci. Je ale premiér, jehož minulost je s Agrofertem spojená natolik pevně, že nestačí říct: odešel jsem ze sálu, tedy je vše v pořádku.
Střet zájmů se nevyřeší tím, že člověk opustí jednání vlády. Vyřeší se až tehdy, když nebude mít důvod se do něj vracet jinými dveřmi.
