Článek
Předseda Sněmovny si spletl dveře
Tomio Okamura si znovu oblékl kostým vyjednavače, který v Bruselu zařizuje tvrdší postup proti Ukrajincům. Mluvil o tom, že se jedná o zrušení dočasné ochrany pro ukrajinské muže v produktivním věku. Jenže Andrej Babiš ho rychle srazil zpátky na zem. Podle CNN Prima NEWS premiér prohlásil, že Okamura není ve vládě a neví, co vyjednává s Evropskou unií.
To nebyla jen technická poznámka k zasedacímu pořádku. To byl mocenský vzkaz.
Babiš tím Okamurovi připomněl, že předseda Sněmovny může burcovat své voliče, pořádat tiskové výstupy a tvářit se jako hybatel vládní politiky. Ale vládní pozici drží kabinet. A kabinet řídí Babiš. Ne Okamura.
Předseda SPD pak podle dalšího vyjádření pro CNN Prima NEWS tvrdil, že šlo o nedorozumění a že si věc s premiérem vyjasnili na koaliční radě. Jenže i tahle snaha uhasit spor působila výmluvně. Kdyby šlo jen o drobný komunikační šum, Babiš by nemusel koaličního partnera veřejně školit větou, že „není ve vládě“.
Schillerová a realita, která se Okamurovi nehodí
Do sporu zapadá starší výrok Aleny Schillerové, který teď zní skoro jako nechtěné vysvětlení celé potíže. Ministryně financí podle Novinek řekla o pracujících Ukrajincích v Česku: „Zaplaťpánbůh za ně.“ Dodala, že kdyby odešli, byl by to velký problém.
A tady se koalice láme.
Okamura potřebuje svým voličům ukazovat, že proti Ukrajincům přitvrzuje. Schillerová jako ministryně financí vidí pracovní trh, daně, odvody a rozpočet. Babiš mezitím musí držet pohromadě vládu, která na jedné straně živí protiukrajinské emoce a na druhé straně ví, že část ukrajinských uprchlíků normálně pracuje a české ekonomice pomáhá.
Data ministerstva práce jsou pro SPD nepříjemná. MPSV loni uvedlo, že modelované příjmy státního rozpočtu spojené s uprchlíky byly v prvním čtvrtletí téměř dvojnásobné oproti výdajům a rozpočet byl v plusu zhruba o 3,1 miliardy korun. To neznamená, že s integrací nejsou problémy. Jsou. Bydlení, školy, zdravotnictví i sociální napětí jsou reálné. Jenže slogan „nepotřebujeme je“ se s těmito čísly pere dost nešikovně.
Babiš proto nemůže Okamurovi pustit volant. Kdyby SPD začala veřejně určovat českou pozici k dočasné ochraně, vláda by se rychle dostala do pasti mezi populistickým slibem a praktickou realitou.
Tvrdost má své evropské meze
Dočasná ochrana navíc není vypínač na zdi Strakovy akademie. Ministerstvo vnitra připomnělo, že Evropská unie prodloužila ochranu uprchlíků z Ukrajiny do 4. března 2027 a že členské státy mají hledat koordinovaný přechod k jiným typům pobytu. Vyplývá to z informací ministerstva vnitra.
Česká vláda může zpřísňovat podmínky pro dávky, kontrolovat pobyt, hledat cestu k dlouhodobým režimům a tlačit na férovější pravidla. Ostatně podle ČT24 už kabinet poslal do Sněmovny změny, podle nichž budou muset držitelé dočasné ochrany žádající o humanitární dávku pracovat, podnikat nebo být vedeni na úřadu práce a zdržovat se v Česku aspoň 16 dní v měsíci.
To je politika, kterou Babiš dokáže prodat jako pořádek. Okamura ale potřebuje víc. Potřebuje konflikt, radikální gesto, dojem, že SPD tlačí dál než ANO. A tam začíná premiérův problém. Když Okamuru brzdí, riskuje nespokojenost části koaličního publika. Když ho pustí, riskuje mezinárodní ostudu, právní zmatek a ekonomickou škodu.
Schillerová tím nepřímo poodkryla podstatu sporu. Nejde jen o jednu ostrou větu mezi Babišem a Okamurou. Jde o střet dvou potřeb. ANO chce vládnout pragmaticky, i když tvrdě. SPD potřebuje dál působit jako protestní síla, přestože sedí u moci.
Babiš s Okamurou si tedy nevjeli do vlasů náhodou. Narazily na sebe dvě role, které se špatně slučují: premiér, který chce mít koalici pod kontrolou, a partner, který chce pořád vypadat jako rebel. Jenže rebel ve vládní sestavě smí řvát jen tak dlouho, dokud šéf nerozhodne, že hluk začíná škodit řízení.
