Článek
Reforma, která začala bouráním
Andrej Babiš prodává zásah na Úřadu vlády jako úklid. Méně duplicit, víc pořádku, jasnější odpovědnost. Na papíře to zní skoro nevinně. Jenže když stát sahá na lidská práva, menšiny, závislosti, duševní zdraví nebo ochranu dětí, nejde o přerovnání kancelářských židlí.
Po více než dvaceti letech má zaniknout Odbor pro lidská práva a ochranu menšin. Jak uvedl Radiožurnál, jeho agenda se má od července rozdělit mezi několik ministerstev: romské záležitosti pod ministerstvo práce, lidská práva pod spravedlnost a národnostní menšiny pod kulturu.
To je přesně ten typ kroku, u něhož vláda mluví jazykem efektivity a kritici slyší něco úplně jiného: rozpad nadresortního centra. Protože domácí násilí, práva dítěte, romská integrace nebo závislosti nejsou resortní šuplíky. Přelévají se přes hranice ministerstev. A pokud je rozdělíte podle cedulek na dveřích, možná získáte přehlednější organizační schéma. Jenže lidé nebudou žít přehledněji.
Babišův problém není v tom, že chce změny. Stát se měnit může a úřední aparát nemá být chráněný skanzen. Problém je, že vláda nejdřív řízla a teprve potom začala hasit. A když se reforma začne opravovat hned po oznámení, nevypadá jako promyšlený plán. Vypadá jako pokus, zda to projde.
Zkušenost se nedá nahradit loajalitou
Největší škoda nemusí být v tabulkách. Může být v lidech.
Podle Novinek řada odborníků z poradních sborů k lidskoprávní agendě kvůli přesunům končí nebo rezignaci zvažuje. Ředitelka centra Locika Petra Wünschová varovala, že děti ohrožené násilím nepotřebují roztříštěný systém mezi resorty, ale funkční koordinaci. Podobně reagovali lidé z oblasti prevence domácího a sexuálního násilí.
To je ten lidský účet, který se ve vládních materiálech špatně vyčísluje. Odborníci ve vládních radách často nepracují pro slávu, funkce ani politickou odměnu. Přinášejí znalost terénu, zkušenost s oběťmi, školami, službami, samosprávami, neziskovkami i úřady. Když odejdou, nezmizí jen jména ze seznamu. Zmizí paměť systému.
A nahradit paměť poslušností je nebezpečně snadné. Každá moc má ráda experty, kteří neruší. Kteří přijdou, přikývnou a nekladou otázky, proč se změna dělá bez analýzy dopadů. Jenže právě nepohodlní experti jsou často jedinou brzdou před rozhodnutím, které na tiskové konferenci zní razantně a v praxi rozbije deset let práce.
Vláda může tvrdit, že agendy přežijí na ministerstvech. Možná ano. Jenže přežití není totéž co síla. Jestli se z nadresortního hlasu stane prosebník u několika ministrů, ztratí tato témata váhu dřív, než si toho veřejnost všimne.
Kanceláře jako náplast na špatný řez
Po kritice přišel ústupek. Premiér oznámil vznik dvou kanceláří přímo pod sebou: jedné pro lidská práva a ochranu menšin, druhé pro duševní zdraví a závislosti. Podle ČT24 ale 62 expertek a expertů z vládních rad podepsalo otevřený dopis, v němž varují, že přesun vážně oslabí ochranu lidských práv v Česku. Navrhují místo toho vytvořit sekci lidských práv na Úřadu vlády.
Odborníci na závislosti zase podle Advokátního deníku prosazují vznik nezávislé agentury pro problematiku závislostí. Jejich argument je prostý: agendy, které zasahují do více resortů, potřebují nadresortní řízení. Ne dekorativní kancelář bez skutečné síly.
Tady je jádro sporu. Babiš tvrdí, že stát bude efektivnější. Kritici se ptají, kdo bude mít pravomoc přimět ministerstva ke spolupráci. Kancelář pod premiérem může znít silně. Ale bez lidí, odborného zázemí a jasných kompetencí bude jen cedulkou na dveřích.
Úřad vlády není posvátné místo. Ale v některých agendách má smysl právě proto, že stojí nad resorty. Hlídá témata, která se nevejdou do jedné ministerské kolonky. Když se tato role oslabí, nejslabší skupiny společnosti to nepoznají podle tiskové zprávy. Poznají to podle toho, že jejich problém bude zase putovat od jednoho úřadu k druhému.
Babišův úklid tak může dopadnout typicky česky. Na papíře bude méně nepořádku, v praxi více zmatku. A zkušení lidé, kteří systému rozuměli, odejdou dřív, než vláda zjistí, že lidská práva, závislosti a ochrana obětí se nedají řídit jako přestavba kanceláře.
