Článek
Když otázka bolí, zaútočí se na tazatele
Andrej Babiš má jednu prověřenou metodu. Jakmile se debata přiblíží k Agrofertu, dotacím a střetu zájmů, velmi rychle se z právního a politického problému stane spor o údajné nepřátele. Opozice prý udává do Bruselu. Média prý lžou. Kritici nic nevybudovali. A premiér je znovu muž, kterému všichni ubližují, zatímco on jen pracuje pro lidi.
Ve Sněmovně zopakoval, že žádný střet zájmů nemá a že všechno vyřešil nadstandardně. Podle iROZHLASu prohlásil, že Agrofert nevlastní, akcie se mu do konce života nevrátí a z holdingu nemá žádný prospěch. Zároveň mluvil o „bezradné opozici“, která podle něj „udává do Bruselu“.
Tady se láme celá debata. Premiér má právo vysvětlovat, jak svůj majetek převedl. Má právo tvrdit, že právní konstrukce obstojí. Má právo bránit se proti politickým útokům. Nemá ale právo předstírat, že otázka na střet zájmů je automaticky vlastizrada v elegantnějším obalu.
Vít Rakušan a další opoziční politici se neptají na soukromý koníček předsedy vlády. Ptají se na veřejné peníze, evropské dotace a riziko, že účet nakonec skončí u českého státu. To je nepříjemné. Ale legitimní.
Brusel nečte české urážky, chce papíry
Babišův problém není v tom, že opozice dělá opozici. Problém je, že Evropská komise stále nepovažuje věc za uzavřenou. Podle Reuters požádala českou vládu o podrobnější informace k opatřením, která mají zabránit střetu zájmů premiéra, včetně převodu akcií Agrofertu do trustu a možných vazeb dalších firem.
To je zásadní rozdíl. Bruselský úředník neřeší, zda Rakušan ve Sněmovně mluvil protivně. Nehodnotí, kdo koho vytahal za uši. Chce vědět, zda pravidla chrání evropské peníze před konfliktem zájmů šéfa české vlády. To není udavačství. To je kontrola.
ČT24 navíc uvedla, že dopis Evropské komise z 20. května se vztahuje i na zemědělské fondy. Vysoce postavený unijní zdroj potvrdil, že informace poskytnuté českými úřady zatím nestačí k dokončení posouzení. Podle stejné zprávy ministerstvo zemědělství nadále dotace Agrofertu vyplácí a Seznam Zprávy popsaly, že od Babišova nástupu do funkce premiéra šlo téměř o 200 milionů korun.
Tohle už není debata o dojmech. To jsou peníze, instituce a odpovědnost. A pokud premiér místo klidného vysvětlení vytahuje řeči o udávání, dává tím najevo hlavně nervozitu.
Rakušan podle iDNES.cz vyzval k zastavení vyplácení dotací Agrofertu a opozice chce kvůli věci mimořádnou schůzi. To lze politicky napadnout. Lze se ptát, zda nejde i o opoziční divadlo. Jistěže jde také o politiku. Jenže i politické divadlo může stát na správné otázce.
A ta správná otázka zní: proč má veřejnost věřit, že premiérův problém je vyřešený, když Evropská komise stále žádá další vysvětlení?
Udavačství jako kouřová clona
Slovo udavačství má v českém prostředí těžký náklad. Není to obyčejná výtka. Je to pokus označit kritika za člověka, který škodí vlastní zemi. Babiš ho používá chytře. Když se debata přepne do národní roviny, už nejde o Agrofert. Jde o to, kdo je prý na straně Česka a kdo běhá žalovat do Bruselu.
Jenže stát není totéž co premiér. A zájem České republiky není totéž co pohodlí Andreje Babiše.
Pokud opozice upozorňuje na možný problém s dotacemi, nepoškozuje Česko automaticky. Česko by naopak poškodilo, kdyby se tvářilo, že pravidla platí pro všechny kromě člověka v čele vlády. Daňový poplatník nepotřebuje slyšet, že opozice je bezradná. Potřebuje vědět, zda nebude platit účty za premiérův soukromý byznysový stín.
Babiš se snaží postavit spor jako osobní útok. Jenže střet zájmů není pocit. Je to situace, v níž se veřejná moc potkává se soukromým prospěchem nebo s podezřením na něj. Právě proto se má řešit otevřeně, nudně, papírově a bez křiku. Čím víc premiér přidává emoce, tím víc celé věci škodí.
Možná má Babiš pravdu a jeho trust nakonec obstojí. Možná Komise české vysvětlení přijme. Možná se ukáže, že právní konstrukce je pevnější, než tvrdí opozice. Jenže k tomu vede cesta přes dokumenty, pravidla a transparentnost. Ne přes štěkání po Rakušanovi a nálepky o udavačích.
Premiér může opozici vytahat za uši, jak chce. Bruselský dopis tím nezmizí. A otázka zůstane ležet na stole: je český stát chráněn před střetem zájmů svého premiéra, nebo jen znovu poslouchá, proč se na to nemá ptát?
