Článek
Radost ano, fanfáry raději ztlumit
Andrej Babiš dostal zprávu, kterou bude jeho tábor rád vykládat jako definitivní tečku. Státní zemědělský intervenční fond oznámil, že Generální ředitelství Evropské komise pro zemědělství a rozvoj venkova potvrdilo správnost domluveného postupu při obnovení dotací firmám z Agrofertu. Podle Českých novin SZIF tvrdí, že postup pro výdaje ve Společné zemědělské politice zůstává v platnosti a má mít přednost před mediálně zmiňovaným bodem v dopise jiného generálního ředitelství Komise.
To je pro Babiše dobrá zpráva. O tom není sporu. Jenže dobrá zpráva není totéž co čistý štít. A už vůbec ne v kauze, kde se právní výklady, evropské dopisy, české posudky a politické zájmy proplétají tak hustě, že by se v tom ztratil i zkušený dotační poradce s čelovkou.
Babišův svět z toho udělá jednoduchý příběh: Brusel potvrdil, že je všechno v pořádku. Jenže přesnější verze zní jinak. Jedna část Bruselu potvrdila jeden konkrétní režim u jedné části dotací. To je méně slavnostní, ale podstatně poctivější popis.
Dotační účet má víc kolonek
SZIF už v dubnu ve svém stanovisku napsal, že považuje vložení akcií Agrofertu do svěřenského fondu RSVP Trust za řešení souladné s českou i evropskou legislativou. Od 20. února 2026 podle fondu není právní důvod vyloučit koncern z čerpání dotací SZIF nebo z účasti ve veřejných zakázkách fondu.
To zní pevně. Jenže hned ve stejném dokumentu je vidět, že pohádka o úplném očištění se trochu rozpadá. Fond uvádí, že u osmi projektů za zhruba 68 milionů korun bude administrace ukončena, protože v daném období vznikl střet zájmů. U národních zemědělských dotací pak SZIF pokračuje v právních analýzách a mluví o ochraně veřejných financí i rizik pro státní rozpočet.
Jinými slovy: není to černobílý verdikt „Agrofert bez problému“. Je to soubor výkladů, výjimek, hranic a otevřených míst. A přesně tam se bude rozhodovat, zda stát hlídá veřejné peníze, nebo jen vyrábí právně úhlednou cestu k jejich návratu do holdingu spojeného s premiérovým příběhem.
Brusel se neptá ze zvědavosti
Celé věci nepomáhá ani to, že Evropská komise se dál ptá na pojistky proti střetu zájmů. Agentura Reuters popsala, že Komise chtěla po české vládě informace o opatřeních, která mají zabránit konfliktu zájmů u unijních dotací spojených s Babišovým podnikatelským impériem. Zároveň připomněla, že případné odmítnutí unijního proplacení by nechalo náklady na českém státním rozpočtu.
A tady končí legrace. Pokud české úřady vyplatí peníze, Brusel je nakonec neuzná a stát účet zaplatí ze svého, nebude to účet Agrofertu. Bude to účet daňových poplatníků. Těch samých lidí, kterým politici jinak vysvětlují, že na všechno nejsou peníze, že se musí šetřit a že veřejné služby mají být efektivnější.
Vedle evropských nárokových plateb navíc běží i národní linka. ČT24 už dříve uvedla, že SZIF prověřuje možný střet zájmů u národních dotací pro Agrofert zhruba za miliardu korun a PGRLF oznámil vymáhání podpor za miliony korun po asi dvacítce firem z Agrofertu. To není atmosféra definitivního klidu. To je spíš účetnictví před další kontrolou.
Babiš tedy může říct, že dostal z Bruselu dobrou zprávu. Může. Ale nesmí z ní dělat svaté přijímání celé své dotační historie. Střet zájmů není jen právnická hádanka, jak přesně pojmenovat svěřenský fond. Je to otázka, zda premiér země může vládnout státu, který zároveň rozhoduje o penězích pro podnikatelské impérium, z něhož politicky nikdy úplně neodešel.
A právě proto se dotační pohádka o čistém štítu nekoná. Brusel Babišovi přihrál míč. Jenže zápas se ještě nedohrál a skóre se nakonec může objevit na účtence, kterou zaplatí někdo úplně jiný.
