Článek
Předseda Sněmovny v kostýmu rebela
Tomio Okamura je zvláštní politický živočich. Celou kariéru stavěl na tom, že mluví proti systému, až ho systém posadil do čela Poslanecké sněmovny. Podle oficiálního profilu Sněmovny je jejím předsedou, a tedy jednou z nejvyšších ústavních postav v zemi. To je pro protestního tribuna luxusní, ale také nepohodlná klec.
Rebelie totiž vypadá jinak, když člověk křičí z náměstí, a jinak, když má vlastní kancelář, protokol a státní znak za zády. Okamura může dál mluvit o zrazeném lidu, jenže u toho sedí v čele instituce, kterou dřív používal jako kulisu pro útoky na „politické elity“. Glosa života: muž, který léta prodával odpor k establishmentu, se stal jeho nábytkem.
Reuters při jeho zvolení připomněla, že šlo o první velké personální rozhodnutí nové většiny ANO, SPD a Motoristů. Okamura tím získal funkci, ale ztratil část staré magie. Protestní politik potřebuje konflikt, zlobu a dojem vyhnanství. Předseda Sněmovny má zvonit, řídit schůzi a tvářit se nadstranicky. To je pro něj asi tak přirozené jako tichá domácnost pro megafon.
Strana jednoho obličeje stárne rychleji
SPD byla dlouho Okamura a Okamura byla SPD. Takhle jednoduché značky se dobře prodávají, dokud funguje hlas, gesto a nepřítel. Jenže každá taková strana jednou narazí na problém dědictví. Co zůstane, když zakladatel přestane být středem plakátu? Program? Struktura? Osobnosti? Nebo jen sklad hesel, která už někdo jiný křičí hlasitěji?
Hospodářské noviny popsaly, že v SPD se už mluví o nástupnictví a o inspiraci modelem, v němž se radikální značka pokusí uhladit a přežít svého zakladatele. Jenže česká SPD není francouzská laboratoř s Marine Le Penovou v záloze. Je to spíš politický stánek, kde se léta prodával jediný výrobek: Okamurova schopnost dát frustraci tvář a jednoduchého viníka.
Nástupce proto nebude mít snadný úkol. Musel by zachovat hněv, ale nepůsobit jako pouhý imitátor. Musel by znít radikálně, ale neshodit vládní partnerství. Musel by přitáhnout voliče, ale nepolekat Andreje Babiše, který radikály potřebuje jako početní oporu, ne jako pyromany ve strojovně.
Rajchl čeká u dveří, Motoristé u výčepu
Právě tady se do hry tlačí Jindřich Rajchl a další menší národovecké značky, které se na kandidátkách SPD svezly do Sněmovny. iROZHLAS popsal nespokojenost v alianci SPD, Trikolory, Svobodných a PRO i napětí mezi vládním kompromisem a radikální pózou. To je přesně prostředí, kde se rodí nástupnické ambice. Ne z programu, ale z pocitu, že někdo jiný už nekřičí dost čistě.
Rajchl má jednu výhodu: umí mluvit k publiku, které se rádo cítí obelhané, okradené a probuzené. Má ale i jednu nevýhodu: když se všichni tváří jako zachránci národa, začne být národ unavený z fronty zachránců. Motoristé jsou zase lákaví jako koaliční příbuzní s lepším společenským oblekem. Jenže podle červnového modelu NMS Market Research se pohybují kolem pětiprocentní hranice, takže jejich velká budoucnost zatím připomíná auto, které hezky burácí, ale v zatáčce si není jisté.
SPD tak hledá recept na přežití v malém a dost jedovatém akváriu. Když zůstane příliš okamurovská, zestárne s Okamurou. Když se otevře Rajchlovi, riskuje, že ji pohltí vlastní radikální přílepek. Když se přitulí k Motoristům, může ztratit část voličů, kteří chtějí hněv bez kravaty.
Poslední kapitola nebývá poslední
Okamura možná opravdu cítí, že dosáhl vrcholu. V politice je ovšem vrchol zrádné místo. Člověk z něj dobře vidí, ale také je odtud vidět na něj. A předseda Sněmovny, který by rád zůstal tribunem lidu, se dřív nebo později musí rozhodnout, jestli bude institucí, nebo karikaturou sebe sama.
SPD bez Okamury by nebyla automaticky dospělejší. Spíš by se ukázalo, zda šlo o politické hnutí, nebo jen dlouhou osobní show s členskou základnou. Nástupnická debata proto není známkou síly, ale přiznáním, že značka jednoho muže má datum spotřeby.
„Byl jsem českým politikem“ by jednou mohl být hezký název Okamurových pamětí. Jen by v nich nesměla chybět kapitola o tom, jak protestní vůdce došel až na vrchol a zjistil, že odtud se už nedá tak věrohodně křičet, že stojí dole s lidmi.
