Článek
Úspora bez jmen a bez mapy
Na první pohled to zní dobře. Stát je těžkopádný, úřady mají sklon vyrábět funkce, které vysvětlují jiné funkce, a každý ministr po nástupu objeví alespoň jednoho asistenta navíc. Nikdo soudný nemůže tvrdit, že ve státní správě není co zjednodušovat.
Vláda Andreje Babiše už od ledna zrušila 322 míst a sama mluvila o prvním kole úspor, jak uvedl Úřad vlády. Následovalo dalších 148 pozic a od července se mají změny dotknout i resortů, které dosud větší zásah míjely, včetně obrany, zdravotnictví a dopravy, jak popsal iROZHLAS.
To už není drobná organizační kosmetika. To je politický zásah do toho, jak bude stát fungovat. A právě proto nestačí posílat do prostoru slovo „systemizace“, jako by šlo o nový druh pokojové rostliny. Systemizace je úřední výraz, který zní neškodně. Ve skutečnosti za ním stojí lidé, agenda, zkušenost a často i práce, kterou veřejnost zaznamená teprve ve chvíli, kdy najednou přestane fungovat.
Kdo vlastně zatěžuje stát nejvíc
Andrej Babiš mluví o dietě státu. Dobře. Jen každá dieta má mít jídelníček. Veřejnost potřebuje vědět, co přesně se škrtá, proč zrovna tam a kolik to skutečně přinese. Jinak se z úspor stane loterie, v níž mohou zmizet odborné pozice, zatímco politické patro zůstane příjemně při těle.
Už při první vlně Babiš připustil, že vláda přesně nepočítá, jakou úsporu konkrétní systemizace přinese. Kabinet si stanovil pětiprocentní cíl na provozních výdajích ministerstev a jednotlivým resortům zadal, aby hledaly peníze v externích smlouvách, PR či konzultacích, jak tehdy uvedla ČT24. To je pozoruhodná metoda. Nejdřív se ohlásí dieta, potom se možná zjistí, kolik kalorií měla vlastně ušetřit.
Co takhle začít u těch, kteří státní rozpočet zatěžují nejvíc, alespoň politicky? Nemusí ani daleko. Strakova akademie je plná lidí, kteří rozhodují o nových výdajích, funkcích, výjimkách a slibech. Nikdo netvrdí, že odvolání jednoho ministra vyřeší schodek. To by bylo účetnictví pro děti. Ale vláda, která chce po úřednících důkaz nezbytnosti, by měla stejnou otázku položit i sama sobě.
Potřebujeme skutečně každý nový post, každého politického náměstka, každého poradce a každou funkci, která vznikne, protože se zrovna hodí do koaliční rovnice? Anebo je úsporná dieta určena hlavně pro ty, kteří nemají mikrofon, stranickou značku ani místo u vládního stolu?
Škrty nejsou reformou, když se jen hýbou židle
Ministerstvo financí při revizi rozpočtu pracovalo se schodkem 310 miliard korun. Samo přitom uvádí, že na provozních výdajích, dotacích a kapitálových výdajích mají kapitoly ušetřit 11,4 miliardy korun, zatímco běžné výdaje dál rostou v řadě jiných oblastí, jak stojí v materiálu ministerstva. V takové situaci je propouštění úředníků snadno prodejná fotografie. Tvrdě se tváří, dobře se vysvětluje a volič má pocit, že někdo konečně vzal nůžky do ruky.
Jenže stát se neozdraví tím, že se bez jasného plánu vymaže několik set řádků v tabulce. Skutečná reforma by oddělila zbytečné manažerské vrstvy od odborníků, kteří drží povolovací řízení, veřejné zakázky, evropské peníze, kontroly a právní jistotu. Šetřit na člověku, který umí práci, zatímco nahoře zůstává politický nábytek, není odvaha. Je to pohodlnost.
Babišova dieta má zatím režim utajení. Víme, že se bude propouštět. Víme, že vláda chce ukázat úspory. Méně jasné je, zda po červenci zůstane lehčí stát, nebo jen slabší úřady a stejně těžká politická nadstavba.
Až začnou padat padáky, bylo by fér nezjišťovat až po dopadu, kdo z nich vypadl. Stát není firma, v níž se nejdřív propustí lidé a teprve pak se zkoumá, kdo vlastně dělal práci.
