Článek
Večeře pro premiéra, místo pro manželku
Je fér začít tím podstatným: není nic divného na tom, že premiér dostane na společenskou večeři pozvánku pro sebe a doprovod. Politika se neodehrává jen za mikrofony, ale i v salonech, u stolů a při zdánlivě nezávazných rozhovorech. Manželka předsedy vlády není vetřelec, který by si spletla summit NATO s firemním večírkem.
Prezident Petr Pavel podle ČT24 očekává, že se neoficiální večeře nezúčastní, protože nemá přímé pozvání. Na hlavní jednání Severoatlantické rady akreditaci má. Vedoucím české delegace ale bude premiér a prezidentova role zůstává pečlivě vymezená.
Právě zde začíná groteska. Česko vyšle na večer člověka, který má řídit vládu, a jeho manželku. Člověk, který je hlavou státu a v minulosti stál v čele Vojenského výboru NATO, zůstane nejspíš mimo dveře. Protokol může mít své důvody. Politická fotografie však bude mluvit vlastní řečí.
A ta nezní moc lichotivě.
Nejde o příbor. Jde o rozhovory mezi chody
Každý, kdo tvrdí, že jde „jen o večeři“, má technicky vzato pravdu. Neformální setkání není zasedání Severoatlantické rady, nehlasuje se tam o mandátu české vlády a nepřijímají se závazná rozhodnutí. Jenže vrcholná politika není školní rozvrh, v němž záleží pouze na hodině označené jako hlavní program.
Právě mimo sál se často odehrávají rozhovory, které se do oficiálního programu nevejdou. Premiér si může vyměnit pár vět s lídry, ministři si dohodnou další schůzky a osobní vazby se někdy utužují lépe u stolu než nad složkou dokumentů. O významu podobných neformálních setkání mluvil už dříve i ministr Macinka, když připomínal možnost debatovat s evropskými lídry mimo hlavní jednání, jak zachytila Česká televize.
Teď se tedy tvářit, že večeře vlastně nic neznamená, působí trochu jako tvrdit, že šachy jsou jen přesouvání dřevěných figurek po čtvercích. Formálně ano. Prakticky poněkud méně.
Pavel navíc dlouhodobě nabízel rozdělení rolí: premiér by zastupoval vládu v oficiální části summitu, prezident by se účastnil neformální večeře hlav států. Jak připomněla ČT24, šlo o pokus, jak zabránit souboji o jednu židli. Vláda jej nepřijala.
Soud otevřel dveře. Neurčil, kdo sedí u stolu
Ústavní soud nevyřešil spor o večeři ani o vedení delegace. Předběžným opatřením pouze zajistil, aby prezident mohl na summit odjet a aby mu vláda, ministerstvo zahraničí ani ministr nebránili v účasti. Konečný výklad kompetencí přijde až později, jak shrnul iROZHLAS.
Vláda tedy může tvrdit, že rozhodnutí respektuje. A také ho v základním smyslu respektuje: Pavel dostal akreditaci, dopravu a omezený doprovod. Přesto zůstává otázka, zda respektovat znamená pouze udělat nezbytné minimum, nebo se alespoň pokusit, aby česká účast nepůsobila jako nucené soužití dvou znepřátelených kanceláří.
Právě v tom je rozdíl mezi právní poslušností a státnickým instinktem. Jedno lze splnit formulářem. Druhé vyžaduje trochu velkorysosti.
Český spor už dávno sedí v letadle
Zahraniční média už celý konflikt nepřehlížejí. Reuters ho popsal jako spor, v němž se český prezident a premiér nedokážou shodnout ani na tom, kdo bude sedět na klíčových jednáních. To je vzkaz, který žádná pozvánka na večeři nepřehluší.
Nejde o to, zda má Petr Pavel smutně koukat z hotelového okna, zatímco Andrej Babiš s manželkou míří za spojenci. Jde o obraz země, která dokázala z běžné diplomatické cesty vyrobit protokolární labyrint s prezidentem v roli člověka, jenž musí zjišťovat, kam vlastně smí.
Babišova manželka na večeři není problém. Problém je, že po všem, co tomu předcházelo, bude její místo působit přirozeněji než místo prezidenta republiky.
