Článek
Silácký vzkaz, slabý výsledek
Ministr zahraničí nemá mluvit jako rozčilený diskutér pod článkem. Má vážit slova, protože za nimi nestojí jen jeho ego, ale stát. Petr Macinka na to při debatě o sudetoněmeckém sjezdu v Brně zjevně zapomněl.
Podle Českých novin vzkázal bavorskému premiérovi Markusi Söderovi a německému ministrovi vnitra Alexandru Dobrindtovi, že si sjezd sudetských Němců v Brně „neužijí“. Proč přesně, nevysvětlil. Jen dodal, že kritika akce není namířena proti Německu a že vztahy s Berlínem jsou excelentní.
To je diplomatická verze člověka, který někomu šlápne na nohu a u toho tvrdí, že vlastně objímá.
Macinka tím neukázal sílu. Ukázal nepřipravenost. V zahraniční politice totiž nestačí být hlasitý. Musíte také vědět, co vaše věta způsobí, komu pomůže a kdo ji použije proti vám. Tady to dopadlo přesně opačně, než ministr nejspíš zamýšlel.
Söder se nenechal vtáhnout do české domácí přestřelky. Podle iROZHLASu potvrdil, že na sudetoněmecký sjezd do Brna přijede, a následně zamíří do Prahy za prezidentem Petrem Pavlem. Elegantní. Chladné. A pro Macinku nepříjemně výmluvné.
Söder pochopil hru. Macinka hrál pro galerii
Bavorský premiér udělal přesně to, co zkušený politik udělat má. Nevysvětloval se českému ministrovi, který si potřeboval vyrobit domácí konflikt. Nezačal křičet. Nesnížil se k odvetě. Prostě posunul těžiště jednání jinam.
Na Hrad.
Tím Macinku obešel bez jediného zbytečného gesta. A právě v tom je ona diplomatická facka. Ne v nějaké teatrální urážce, ale v tichém sdělení, že skutečná jednání se vedou s někým jiným. S někým, kdo chápe váhu česko-německých vztahů a nepotřebuje si přes sudetské téma posilovat vlastní politickou značku.
Macinka je místopředsedou vlády a ministrem zahraničních věcí. To není funkce pro politické výkřiky. To je místo, kde i špatně zvolená věta může poškodit vztahy se sousedem, který je pro Česko ekonomicky i politicky zásadní.
A právě tady působí Macinka nejméně přesvědčivě. Jako politik, který si plete diplomacii s komentářem na sociální síti. Tvrdý tón může fungovat doma před vlastními voliči. V Mnichově ale čtou mapu, zájmy a protokol. Ne české pózy.
Sudetské téma není hračka pro ministry bez citu
Sudetoněmecký sjezd v Brně je citlivá věc. Poprvé se má konat v Česku, navíc jako součást širšího programu, který organizátoři popisují jazykem setkávání a smíření. Sudetoněmecké krajanské sdružení na svém webu píše, že akce má propojovat kultury a dívat se dopředu, nikoli otevírat staré nároky.
To neznamená, že Češi nemají právo na opatrnost. Historie odsunu, války a nacistické okupace není dekorace do festivalového programu. Jenže právě proto by ji měl ministr zahraničí umět uchopit přesně. Ne jako klacek. Ne jako provokaci. Ne jako větu, která víc dráždí, než vysvětluje.
Macinka mohl říct, že česká vláda trvá na respektu k poválečnému uspořádání. Mohl zdůraznit, že smíření nesmí relativizovat nacistické zločiny. Mohl nabídnout jasnou státní pozici bez hospodské omáčky.
Místo toho přišel vzkaz, že si němečtí politici návštěvu „neužijí“.
To je málo. A na ministra zahraničí až trapně málo.
Malá politika vypadá zvenčí ještě menší
Celá epizoda je nepříjemná hlavně tím, že odhaluje slabinu české diplomacie pod Macinkovým vedením. Místo aby Česko působilo jako sebevědomý stát, který umí mluvit o těžké historii klidně a pevně, vypadá jako země, jejíž ministr potřebuje přehrát siláckou scénu pro domácí publikum.
Söder mu na ni neskočil. Přijede do Brna, pak pojede za Pavlem. Macinka zůstal se svou větou stát uprostřed politického hluku.
A to je pro českého ministra zahraničí nejhorší výsledek. Ne že ho někdo veřejně seřval. Ale že ho zahraniční partner nechal vyšumět.
