Článek
Jednání, které moc nevypadalo jako jednání
Matěj Hollan popsal schůzku na Úřadu vlády tak, že se člověk chvíli směje a pak ho to přejde. Podle rozhovoru pro iROZHLAS odešel ve chvíli, kdy na sebe vedoucí Úřadu vlády Tünde Bartha a lidé z lidskoprávních organizací začali křičet. Sám tvrdil, že se v takovém formátu nedá jednat o odborné agendě.
To je dost drsný obrázek ze Strakovy akademie. Ne hospodská hádka po zavíračce, ale jednání o přesunu agend, které se týkají závislostí, menšin, lidí s postižením, rovnosti žen a mužů, domácího násilí nebo duševního zdraví. Tedy oblastí, kde špatně nastavený systém nebolí politiky na tiskové konferenci. Bolí lidi, kteří se často nedostanou ani k mikrofonu.
Hollan také popsal, že původní úzké jednání se změnilo v setkání desítek lidí. Mluvil o zhruba sedmdesáti účastnících a o tom, že k protidrogové agendě podle něj ministr zdravotnictví Adam Vojtěch řekl jen pár slov. Pokud to tak bylo, pak vláda nevysvětlovala reformu. Předváděla, že má v ruce hotové rozhodnutí a odborníci mohou být rádi, že ho směli slyšet naživo.
Vláda tvrdí, že jen uklízí
Premiér Andrej Babiš hájí změny jako efektivnější uspořádání. Podle přepisu tiskové konference vlády mají na Úřadu vlády vzniknout dvě kanceláře přímo pod premiérem: jedna pro lidská práva a ochranu menšin, druhá pro duševní zdraví a závislosti. Rady mají zůstat pod ním, část úředníků se má přesunout na ministerstva a nadresortnost prý zůstane zachována.
Na papíře se tomu dá rozumět. Stát má mít pořádek v agendách, nemá živit duplicitní aparát a ministerstva mají nést odpovědnost za oblasti, které věcně spravují. Jenže lidská práva ani závislosti nejsou balíček kancelářských sponek. Nedají se pohodlně přehodit z jednoho šuplíku do druhého a čekat, že se tím systém zázračně zlepší.
Právě tady vládní verze naráží. Když vláda tvrdí, že nadresortnost zůstane, ale úřednické zázemí rozdělí mezi resorty, musí vysvětlit, kdo bude mít skutečnou sílu přimět ministerstva ke spolupráci. Tajemník rady bez aparátu není koordinace. To je často jen člověk s programem porady a velmi omezenou pákou.
Podle Seznam Zpráv vláda po kritice plán upravila, ale podstata přesunu zůstává. Právě tahle kombinace je výmluvná: nejdřív prudký řez, pak rychlá náplast, potom ujišťování, že se nic hrozného nestalo.
Když experti odcházejí, není to jen divadlo
Část expertů ze schůzky odešla předčasně. Jana Michailidu mluvila podle ČT24 o nedůstojném jednání a frontální přednášce, která měla přesuny vykreslit jako dobrý nápad. Jiní účastníci žádali analýzu dopadů. Šedesát dva lidí z vládních rad podepsalo otevřený dopis, v němž varovali před oslabením ochrany lidských práv v Česku.
Samozřejmě, ne každý odborník má automaticky pravdu. Ani vládní rady nejsou posvátné krávy, na které se nesmí sáhnout. Stát má právo přeuspořádat vlastní aparát. Jen by u toho neměl působit jako člověk, který bourá nosnou zeď a uklidňuje obyvatele domu, že prach se pak zamete.
Babišova vláda se ráda tváří manažersky. Jenže manažerské řízení nezačíná tím, že citlivou změnu oznámíte narychlo, experty pozvete do přeplněné místnosti a pak se divíte, že atmosféra zhoustne. To není řízení. To je mocenský zkrat s powerpointovou fasádou.
Hollanův popis může znít komicky. Pavilon hluku, uražené autority, odcházející odborníci, ministři na pódiu a premiér, který ujišťuje, že všechno bude lepší. Jenže za tím kabaretem je vážnější věc. Pokud stát neumí kultivovaně jednat ani s lidmi, kteří mu roky pomáhali držet pohromadě složité agendy, jak chce přesvědčit slabší skupiny, že je nepouští k vodě?
Smích je tady jen první reakce. Ta druhá je obava. Protože vláda, která si plete dialog s oznámením hotové věci, nakonec nešetří čas. Vyrábí nedůvěru. A ta se v oblastech lidských práv, závislostí a duševního zdraví platí velmi draze.
