Článek
Teploměr opravdu neřídí ministr
Představa Petra Macinky s dálkovým ovladačem od českého počasí je směšná. A přesně proto ji Ivan Bartoš vytáhl. Člověk nemusí být klimatolog, aby pochopil, že vláda nemůže nařízením srazit úterní odpoledne z osmatřiceti na pětadvacet stupňů.
Bartošova provokace ale nebyla plánem na zřízení ministerského termostatu. V rozpravě chtěl především, aby Sněmovna vyzvala Macinku k odvolání někdejšího výroku o neexistenci klimatické krize. Jak popsala ČT24, Macinka odmítl svá slova vzít zpět.
Tady má Bartoš pravdu v principu, ale zvolil formu, která svádí k pohodlnému výsměchu. Kdo chce oponovat věcně, může se začít bavit o vodě, stromech, stínu, zástavbě a ochraně seniorů. Kdo nechce, dostane zlatou příležitost vyprávět, že Piráti chtějí regulovat počasí. A horko může dál dělat, co umí nejlépe: rozdávat rány bez ohledu na stranické barvy.
Vtip narazil na velmi skutečné vedro
Minulý víkend ovšem nebyl jen kulisa pro parlamentní skeč. Český hydrometeorologický ústav potvrdil 41,9 stupně v Doksanech, nový absolutní rekord České republiky. Devět z deseti nejvyšších teplot naměřených v historii země padlo během jediného víkendu.
To není důkaz, že Bartošův termostatický bonmot byl genialita. Je to ale důvod, proč Macinkovo odmítání klimatické krize nepůsobí jako statečná vzpoura proti zelenému náboženství. Působí jako člověk, který stojí pod hořícím domem a ochotně vede seminář o tom, zda má kouř vůbec ideologické zabarvení.
Meteorologové přitom nemluví o jedné náhodné epizodě. ČHMÚ ve svém přehledu vln veder uvádí, že se od šedesátých let teplota v Česku zvýšila o dva stupně, v létě o tři a ve městech stoupl průměrný počet tropických dnů zhruba z deseti na třicet ročně. Tomu se dá oponovat jen tak, že se člověk rozhodne nevnímat měření, čas ani vlastní čelo.
Politik neovládá slunce. Rozhoduje, co udělá se stínem
Žádný ministr teplotu nezastropuje. Politici však rozhodují o tom, zda města dostanou prostor a peníze na stromy, vodu, propustné povrchy, stínění škol, domovy pro seniory nebo krizové plány pro vedra. Nejde o zelené modlitby ani o nalepování listů na beton. Jde o to, zda se v příštích letech budou lidé ve městech dusit v rozpálených ulicích, nebo budou mít kam ustoupit.
Ústav výzkumu globální změny AV ČR upozorňuje, že letošní vlna veder navazuje na trend vysokých teplot, zvyšuje riziko přízemního ozonu i dalších extrémních jevů. Přeloženo do normální češtiny: tohle není spor Bartoše s Macinkou o slovíčko. Je to otázka, zda stát a obce začnou počítat s realitou dřív, než jim ji znovu vysvětlí asfalt v poledne.
Ivan Bartoš se možná při své ironii cítil jako člověk, který konečně našel správně ostrý hřebík. Jenže vládní politika se nedá uřídit vtipem. A Macinka naopak působí, jako by stačilo označit klimatickou krizi za neexistující a problém by ztratil nárok na vstup do vládní budovy.
Jeden by nejraději reguloval teploměr nadsázkou, druhý realitu popřením. Mezitím se Česká republika potí. A ne proto, že by jí chyběla další politická hláška, ale proto, že potřebuje dospělé, kteří dokážou odlišit počasí od politiky a politiku od zbabělého zavírání očí.
