Článek
Dějiny se nevejdou do peněženky
Karel IV. může klidně spát. Jan Amos Komenský také. Euro zatím žádné české dějiny nezrušilo, nezbouralo Karlštejn a nevymazalo Masaryka ze školních učebnic. Přesto se v české politice znovu hraje stará hra: když dojdou tvrdá čísla, vytáhne se symbol.
Petr Macinka na tiskové konferenci vlády reagoval na prezidentovu výzvu k debatě o euru tím, že připomněl osobnosti na českých bankovkách. Karel IV., Komenský, Němcová, Palacký, Destinnová, Masaryk. Ministr zahraničí dodal, že jejich „rušení“ nepovažuje za vlastizrádný hřích, a euro označil za politický, nikoli ekonomický projekt.
Jako rétorická póza to funguje. Jako argument sotva. Bankovka není kronika národa, ale platební prostředek. Národní paměť nestojí na tom, zda člověk při nákupu rohlíků vytáhne z peněženky Karla IV., nebo evropskou bankovku. Pokud by to tak bylo, měli bychom problém mnohem větší než měnovou politiku. Znamenalo by to, že česká identita drží pohromadě jen díky hotovosti.
To je slabší diagnóza národa, než jakou si zasloužíme.
Pavel mluví o rozvoji, vláda o sentimentu
Prezident Petr Pavel podle iROZHLASu řekl, že pokud by koruna bránila rozvoji země, měl by se sentiment k ní opustit. To není výzva ke skoku do eurozóny zítra ráno. Je to výzva, aby se o koruně nemluvilo jako o náboženském předmětu, kterého se nesmí dotknout ekonomická kalkulace.
V tom je jádro sporu. Koruna má pro Česko hodnotu. Vlastní měnová politika může pomáhat v krizích, kurz může tlumit šoky a Česká národní banka má významnou roli. Jenže to všechno jsou argumenty, které se dají měřit, porovnávat a napadat daty. Macinkova obrana bankovkových portrétů patří do jiné disciplíny. Do emocionální mobilizace.
A právě tam je problém. Vláda Andreje Babiše může euro odmítat. Má na to politický mandát a část veřejnosti s ní souhlasí. Jenže odmítat euro vážně znamená vysvětlit, proč je pro Česko výhodnější nést kurzové riziko, držet vlastní sazby, stát mimo rozhodování eurozóny a dál odkládat závazek, který jsme přijali při vstupu do Unie. Odmítat euro přes Karla IV. je pohodlnější. A lacinější.
Závazek nezmizí pod portrétem
Česko není země s trvalou výjimkou. Rada EU připomíná, že všechny členské státy Unie jsou v zásadě povinny zavést euro, jakmile splní konvergenční kritéria; výjimku má Dánsko. To neznamená, že Praha musí okamžitě stanovit datum. Znamená to, že politika věčného odkladu není totéž co suverénní řešení.
Ani odborné materiály přitom neříkají, že Česko má bezhlavě spěchat. Ministerstvo financí uvedlo, že v roce 2025 by Česko mělo pravděpodobně plnit kritéria veřejných financí, úrokových sazeb i cenové stability, ale formálně neplní kurzové kritérium, protože není v mechanismu ERM II. Současně hodnotí sladěnost české ekonomiky s eurozónou i schopnost zvládat šoky bez vlastní měny.
To je debata hodná vlády. Ne spor o to, kdo zmizí ze stokoruny.
Macinka se tváří, že brání české velikány. Ve skutečnosti brání hlavně pohodlný politický příběh, v němž je koruna symbolem vlastenectví a euro podezřelým importem. Jenže národ, který si je sebou jistý, nepotřebuje chránit Karla IV. před evropskou měnou. Potřebuje vládu, která dokáže říct, co koruna stojí, co přináší a co ztrácíme tím, že se tváříme, že stačí nemluvit.
Historie se nedá vymazat výměnou bankovek. Dá se ale zneužít jako náhražka za argument. A to je přesně chvíle, kdy by Karel IV. opravdu měl zbystřit.
