Článek
Číslo, které se dá prodat
Lukáš Kovanda dal Andreji Babišovi do ruky příjemnou větu. Babišova vláda podle něj po pěti měsících letošního roku hospodaří reálně lépe než loni kabinet Petra Fialy. Nominálně jde o rozdíl 170,2 miliardy proti loňským 170,5 miliardy korun, po zohlednění inflace má být letošní schodek nižší zhruba o čtyři miliardy. Tak to ekonom popsal na svém webu Lukáš Kovanda.
To je přesně typ zprávy, kterou Babiš umí politicky okamžitě přepočítat. Ne jako ekonomickou nuanci, ale jako důkaz vlastních schopností. Podnikatel přišel, pohlídal kasu, stát začal fungovat. Jenže státní rozpočet není firemní měsíční cash-flow a květnový výsledek není výroční účetní závěrka.
Podle Ministerstva financí skončil rozpočet ke konci května ve schodku 170,2 miliardy korun, příjmy rostly meziročně o 5,7 procenta a výdaje o 4,7 procenta. Ministerstvo zároveň samo upozorňuje, že po očištění o peníze z Evropské unie a finančních mechanismů činil schodek 190 miliard a meziročně se zvýšil o 15,6 miliardy. A to už se do hesla „hospodaříme líp“ nevejde tak hladce.
Podnikatelův reflex: hlavně dobrý výkaz
Má to něco společného s předpoklady podnikatele? Ano. Ale možná ne tak, jak by si Babiš přál. Dobrý podnikatel ví, že číslo se musí umět nejen vytvořit, ale také ukázat. Ví, kdy zdůraznit nominální rozdíl, kdy mluvit o inflaci, kdy ukázat úročení dluhu a kdy nechat stranou položku, která kazí příběh.
V byznysu se tomu říká prezentace výsledků. V politice propaganda s účetní přílohou.
Kovandův argument není nesmysl. Pokud se porovnává deficit v čase, inflace do toho patří. A když finanční trhy zatím netrestají Česko prudkým růstem výnosů dluhopisů, také to něco říká. Jenže ze stejného balíku čísel se dá vyčíst i méně slavnostní zpráva: stát je po pěti měsících pořád v hlubokém minusu, květnový deficit je podle ČT24 sice nejnižší od roku 2020, ale zároveň šestý nejvyšší od vzniku České republiky.
Tohle je rozdíl mezi podnikatelskou optikou a veřejným hospodařením. Podnikatel může ukázat investorům lepší kvartál a získat čas. Stát musí vysvětlit, zda se mu opravdu mění struktura výdajů, nebo jen pomohlo načasování příjmů, evropské peníze, vyšší inkaso z mezd a daní či srovnávací základna po rozpočtovém provizoriu.
Babiš umí pracovat s prvním dojmem. Jenže rozpočet se neřídí prvním dojmem.
Účet se pozná až na konci
Letos schválený rozpočet počítá se schodkem 310 miliard korun. To není drobná provozní ztráta ani dočasná účetní nepřesnost. Národní rozpočtová rada dokonce napsala, že vládní návrh s deficitem 310 miliard byl v přímém rozporu se zákonem o pravidlech rozpočtové odpovědnosti a podle jejího výpočtu překračoval zákonný strop o 64 miliard.
Tady se Babišova podnikatelská legenda láme. Ve firmě se dá tvrdě řezat, prodávat majetek, přesouvat investice, tlačit dodavatele a hlídat cash. Ve státě se každý takový pohyb vrací přes školy, důchody, obranu, zdravotnictví, obce, sociální dávky a daně. Volič není akcionář, kterému stačí hezký graf. Je to člověk, který nakonec zaplatí vyšší daň, horší službu nebo dražší dluh.
Kovandova pochvala může být férovým technickým postřehem. Politicky se z ní ale snadno stane přehnaná medaile. Babiš zatím neprokázal, že umí ozdravit veřejné finance. Prokázal hlavně to, že umí z průběžného čísla udělat příběh o sobě.
A přesně v tom je podnikatel opravdu znát. Ne nutně v lepším hospodaření. Spíš v tom, jak rychle se i třísetmilionový rozdíl v rozpočtu za biliony promění v reklamní slogan.
