Článek
Premiér nikde, strážce na místě
Andrej Babiš má zvláštní dar být hlavním tématem i ve chvíli, kdy v sále není. Sněmovna se sešla kvůli jeho možnému střetu zájmů a dotacím pro Agrofert, ale premiér debatu vynechal. Podle Českých novin se omluvil z pracovních důvodů, jednání označil za nesmyslné a koaliční většina nakonec neschválila program mimořádné schůze.
Takže klasika. Opozice chtěla mluvit o Babišovi, Babiš nepřišel a koalice debatu zavřela dřív, než se mohla stát něčím víc než sérií projevů s přednostním právem. Jenže prázdné místo po premiérovi nezůstalo úplně prázdné. Nastoupil Petr Macinka a jal se hlídat dvůr.
Jako věrný politický pes prázdný dvůr.
Macinka to pojal po svém: ironie, výsměch, povýšenost, starý dobrý tón malé strany, která se v koalici s velkým šéfem cítí větší, než sama je. Jenže právě to je na podobných vystoupeních nejzajímavější. Ne že ministr zahraničí brání premiéra. To se ve vládě děje. Zajímavé je, jak ochotně za Babiše stojí v první linii lidé, kteří mají vlastní mandát mnohem křehčí, než naznačuje jejich hlasitost.
Hlasy nejsou jen dekorace do řečnické bitvy
Martin Kupka Macinkovi připomněl čísla. A ta v politice někdy bolí víc než urážka. Oficiální výsledky voleb ukazují, že Motoristé získali 380 601 hlasů, zatímco koalice Spolu 1 313 346 hlasů. V přehledu zvolených poslanců pak Český statistický úřad uvádí u Petra Macinky 6 483 přednostních hlasů a u Martina Kupky 34 141.
To samozřejmě neznamená, že Macinka nesmí ve Sněmovně mluvit. Má mandát, je ministrem a vládní koalice má většinu. Jenže politická váha není jen funkce na vizitce. Je to také míra opory, kterou člověk skutečně přinesl. A když zástupce strany se třinácti poslanci začne z ministerské lavice poučovat opozici tónem majitele republiky, je připomenutí čísel celkem zdravá sprcha.
Motoristé se rádi tváří jako hlas normálních lidí proti údajně odtrženým elitám. V tom případě by jim nemělo vadit, když se někdo podívá na volební účet. Protože ten říká, že jejich mandát je reálný, ale rozhodně ne majestátní. Babišova vláda stojí na jejich hlasech, ne na tom, že by Motoristé dostali od voličů právo rozdávat známky celé opozici.
Macinka se může smát. Ale v parlamentní matematice smích nepřidává mandáty.
Střet zájmů se neztratí za posměchem
Podstatné navíc není Macinkovo ego, nýbrž téma, před kterým se koalice snažila zavřít dveře. Evropská komise podle iROZHLASu chtěla po Česku ujištění, že neproplácí dotace firmám z holdingu Agrofert kvůli možnému střetu zájmů premiéra, a následně požadovala potvrzení ke každé žádosti o proplacení evropských peněz, že nesměřuje k Babišovým firmám.
To není opoziční folklor. To je otázka veřejných peněz. Pokud Brusel nebude chtít některé platby uznat, problém nezůstane v Bruselu ani na tiskové konferenci ANO. Zůstane doma, v rozpočtu, tedy u lidí, kteří budou poslouchat, že na všechno peníze nejsou.
Babiš tvrdí, že střet zájmů vyřešil vložením akcií Agrofertu do svěřenského fondu RSVP Trust. ČT24 ale popsala, že Evropská komise dál žádala české úřady o informace k opatřením proti střetu zájmů a opozice varovala před rizikem, že by se občané mohli skládat na peníze pro holding miliardáře.
A právě proto je celé Macinkovo vystoupení tak výmluvné. Když se vláda nechce bavit o jádru věci, pošle dopředu politika, který udělá z debaty souboj posměšků. Jenže střet zájmů se nevyřeší tím, že se mu někdo vysměje. Dotace se nestanou čistší tím, že premiér zůstane jinde. A veřejnost se nemá spokojit s tím, že místo odpovědí dostane z ministerské lavice úšklebek.
Macinka bránil Babiše statečně. Možná až příliš statečně na někoho, kdo by si měl pamatovat, že není majitelem dvora, ale jen jedním z těch, kteří dostali klíče od branky. A až se bude počítat účet za Agrofert, nebude podstatné, kdo se ve Sněmovně nejvíc smál. Podstatné bude, kdo za něj nakonec zaplatí.
