Článek
Krize zrušená slovníkem
Petr Macinka po svém nástupu na ministerstvo životního prostředí oznámil, že klimatická krize skončila. Nyní tvrdí ještě víc: žádná prý nikdy neexistovala. Označil ji za „PR konstrukt zelených nátlakových skupin“ a lidský podíl na oteplování považuje za zanedbatelný.
Mezitím Česko dostalo poněkud méně poetickou odpověď. Červen 2026 byl o 2,6 stupně teplejší než normál z let 1991 až 2020 a stal se třetím nejteplejším červnem od roku 1961. V Doksanech padlo nové české maximum 41,9 stupně. V srpnu kleslo nasycení půdy pod deset procent na přibližně sedmdesáti procentech území a více než polovinu republiky zasáhlo extrémní půdní sucho.
Jediné horké léto samozřejmě samo o sobě lidský vliv na klima nedokazuje. Stejně jako ho nevyvrátí jeden zasněžený únor. Dlouhodobá měření a souhrn klimatického výzkumu však ukazují, že planeta se otepluje a hlavní příčinou současného trendu jsou emise z lidské činnosti.
Tady končí popis události. A začíná mnohem zajímavější otázka: proč potřebuje vládní politik popírat problém, jehož řešení může zcela legitimně kritizovat?
Popírání dostalo modernější oblek
Staré klimatické popírání tvrdilo, že se planeta neotepluje. To už se při pohledu na data pronáší obtížně, a tak vznikla uhlazenější verze. Klima se sice mění, ale měnilo se vždy. Člověk ho možná ovlivňuje, ale málo. Následky existují, ale nejsou krizové. A kdo mluví naléhavěji, nejspíš shání dotaci.
Výhodou této konstrukce je, že ji nelze porazit jediným číslem. „Krize“ skutečně není fyzikální jednotka. Nedá se změřit v milimetrech ani ve stupních. Je to označení míry rizika a závažnosti dopadů. Jenže totéž platí o krizi bezpečnostní, bytové nebo demografické. Ani tam vláda nečeká, až se poslední pochybnost rozplyne a problém jí vrazí dveře do pracovny.
Macinka si vybral slovní bojiště, na němž může mít pravdu za každého počasí. Když přijde rekordní vedro, označí ho za výkyv. Když se ochladí, dostane důkaz, že panika byla přehnaná. Pokud opatření fungují, krize prý nebyla. Pokud nefungují, byla zbytečná. Je to argumentace s oboustranně potištěnou vítěznou kartou.
Takový postup není skepse. Skepse porovnává důkazy, pracuje s nejistotou a připouští změnu názoru. Macinkova verze má závěr připravený předem a data k němu pouští pouze na návštěvu.
Green Deal není přírodní zákon
Nejsilnější část Macinkovy pozice přitom neleží v popírání lidského vlivu. Leží v kritice klimatické politiky. Evropské dotace mohou být neefektivní, povolenky sociálně necitlivé a některé regulace technologicky uspěchané. Evropa může poškodit vlastní průmysl, aniž by výrazně omezila světové emise, pokud se výroba pouze přestěhuje jinam.
To všechno jsou legitimní námitky. Klimatická politika není zjevená pravda a zelená etiketa nezaručuje rozumný výsledek. Kdo chce po domácnostech a firmách drahou změnu, musí umět doložit její účinek, cenu i sociální spravedlnost.
Macinka však hází do jedné nádoby tři rozdílné otázky: zda se otepluje, proč se otepluje a co s tím máme dělat. Najde-li nesmysl v konkrétní dotaci, tváří se, že tím zpochybnil klimatologii. Je to podobné, jako kdyby odmítl statiku budovy proto, že se mu nelíbí návrh fasády.
Právě tím si svou jinak potřebnou kritiku oslabuje. Místo přesného oponenta drahé a špatně navržené politiky se stává mužem, který se hádá s teploměrem. Voliče může takový výstup pobavit. Pro rozhodování státu je však užitečný asi jako debata, zda povodeň není pouze mediálně přeceněná voda.
Nejdražší nemusí být snižování emisí, ale slepota
Česká republika sama globální teplotu nespasí. Může však rozhodnout, zda budou její města snášet vlny veder, zda krajina udrží vodu, zda se zemědělství připraví na nové podmínky a zda nemocnice zvládnou rostoucí tepelnou zátěž. To není aktivistický luxus. To je základní správa rizik.
Stát běžně utrácí za obranu proti událostem, o nichž neví, zda a kdy nastanou. Staví protipovodňová opatření, udržuje armádu, skladuje zásoby a pojišťuje majetek. Nečiní tak proto, že katastrofu považuje za jistou, ale protože podcenění rizika může být dražší než příprava.
Macinkův pohodlný příběh nabízí voličům svět, v němž není nutné nic měnit a každý, kdo žádá prevenci, touží řídit cizí život. Politicky je to vděčné. Fyzikálně i hospodářsky však podezřele levné. Skutečnost zpravidla neposkytuje civilizaci bezplatný tarif.
Petr Macinka nemusí věřit slovu „krize“. Jako člen vlády by však měl věřit alespoň riziku, měření a obyčejné odpovědnosti. Spor o slovník může vyhrát v televizním studiu. Sucho podobné debaty nevede. Prostě přijde a pošle účet.
