Článek
Kouzelná formule pro spojence
Petr Macinka odjel mezi ministry zahraničí NATO s větou, která zní bezpečně, hladce a na první poslech skoro státnicky. Podle zvláštní zmocněnkyně ministerstva zahraničí Veroniky Stromšíkové měl spojence ujistit, že „členství v NATO je pro nás věcí zcela zásadní“ a že plnění závazků spojených s členstvím je pro Česko „priorita“. Výrok zazněl v pořadu Interview ČT24 po jednání ministrů zahraničí aliance ve švédském Helsingborgu.
Slovo priorita má v politice výhodu. Dá se vyslovit, aniž by člověk hned ukázal rozpočet. Dá se vložit do tiskové věty, aniž by bylo jasné, co přesně bude stát zítra dělat jinak než včera. A v mezinárodním prostředí na chvíli uklidní atmosféru. Nikdo přece nechce na chodbě alianční schůzky slyšet, že česká vláda si s obranou není jistá.
Jenže v NATO se nakonec nepočítají dojmy. Počítají se schopnosti, peníze, termíny a plnění závazků. A tady začíná pro Babišovu vládu méně příjemná část příběhu.
Mezi prioritou a rozpočtem leží propast
Macinkova věta by působila silněji, kdyby za ní nestála nedávná vládní rozkolísanost. Ministr zahraničí už dříve připustil, že Česko letos nesplní závazek vydávat na obranu dvě procenta HDP a že neplní ani požadované vojenské schopnosti. Podle Českých novin přitom tvrdil, že Česko není černým pasažérem aliance a že vláda chce situaci vysvětlovat na summitu v Ankaře.
To bude zajímavé vysvětlování. Spojencům se dá jednou říct, že nová vláda zdědila těžkou situaci. Dá se dodat, že se rozpočet připravoval pod tlakem a že obranné projekty se nerozběhnou přes noc. Jenže z toho pořád nevznikne schopná armáda. Ani těžká brigáda. Ani protivzdušná obrana. Ani důvěra, že Česko ví, kam jde.
Premiér Andrej Babiš navíc ještě v únoru mluvil úplně jiným jazykem. K novým aliančním cílům řekl, že Česko rozhodně nenastupuje cestu k výdajům na obranu ve výši 3,5 procenta HDP. „Naše priorita je zdraví našich spoluobčanů, aby žili dlouho,“ uvedl podle E15. Zdravotnictví samozřejmě prioritou být má. Problém je, když vláda používá priority jako vzájemné výmluvy.
Bezpečnost a nemocnice nejsou dvě soupeřící věty do televizní debaty. Stát, který nezvládá obranu, si časem bude hůř chránit i nemocnice, infrastrukturu a klidný život, kvůli němuž politici tak rádi mluví o lidech.
Ankara nebude domácí talk show
Červencový summit v Ankaře se má podle tureckých diplomatických zdrojů soustředit na jednotu a soudržnost aliance. Reuters připomněl, že Turecko chce jako hostitel zdůrazňovat i to, jak se obranné výdaje mění ve skutečné schopnosti. Přesně to je pro českou vládu nepříjemné téma.
NATO po summitu v Haagu nastavilo novou laťku: spojenci mají do roku 2035 investovat pět procent HDP do obrany a souvisejících bezpečnostních výdajů, z toho nejméně 3,5 procenta na základní obranné potřeby. Oficiální přehled Severoatlantické aliance zároveň mluví o nutnosti každoročních plánů s věrohodnou cestou k cíli.
To je slovník, v němž slovo „priorita“ nestačí. Věrohodná cesta znamená rozpočet, nákupy, personál, průmysl, logistiku a politickou odvahu říct voličům, že bezpečnost nebude zadarmo. Babišova vláda zatím působí, jako by chtěla spojencům slíbit ochotu a doma si nechat zadní vrátka pro výmluvy.
Macinka může v Helsingborgu působit smířlivě. Může mluvit o zásadním významu NATO a o plnění závazků. V Ankaře ale bude sedět u stolu, kde už se nebude hodnotit rétorická elegance, nýbrž účet. A jestli česká delegace přijede s tím, že obrana je priorita, ale čísla se zatím nějak nepovedla, může narazit na ticho horší než otevřenou kritiku.
Tohle není jazyková zkouška pro ministra zahraničí. Je to test vlády, která si musí vybrat, zda chce být v alianci brána vážně, nebo jen doufat, že kouzelné slovo ještě chvíli podrží fasádu.
