Článek
Hvězda, která začíná oslňovat vlastní řidiče
Filip Turek byl pro Motoristy požehnáním i rizikem od první chvíle. Přinesl pozornost, ostrý styl, mediální výbušnost a značku, kterou si volič zapamatuje rychleji než jména většiny ministrů. Jenže politická hvězda má jednu nepříjemnou vlastnost: když svítí příliš silně, začne pálit i ty, kteří ji vynesli nahoru.
Podle Deníku N už premiér Andrej Babiš řeší, jak Turka zbavit funkce vládního zmocněnce pro klimatickou politiku. Deník N s odkazem na zdroje z okolí vlády a Motoristů napsal, že nespokojenost s Turkem roste i v části jeho vlastního poslaneckého klubu.
To je pro Motoristy dost hořká zpráva. Turek není nějaký připojený expert z druhé řady. Je to čestný prezident strany, člověk, který Motoristům dodal tvář, energii i schopnost dostat se do zpráv. Jenže dnes se stejná tvář mění v koaliční problém. Babiš nepotřebuje partnera, který mu každý týden vyrábí novou krizovou údržbu. Potřebuje hlasy, disciplínu a minimum požárů.
A právě tady se Turkova politická cena začíná přepočítávat.
Zmocněnec, který má koordinovat. Ne jen provokovat
Vláda Turka jmenovala zmocněncem pro klimatickou politiku a Green Deal v lednu. Jeho úkolem má být koordinace českého postoje k evropské klimatické politice s důrazem na ekonomické a sociální dopady na Česko. To nezní jako role pro politického baviče. To je funkce, která vyžaduje vyjednávání, znalost agendy a schopnost mluvit i s lidmi, kteří nad Motoristy nejásají.
Turek ale veřejně často působí spíš jako permanentní kampaň než jako vládní koordinátor. Největší škodu si způsobil výroky o úřednících jako „parazitech“ a o jejich „deratizaci“ na resortech Motoristů. České noviny uvedly, že Alena Schillerová, Lubomír Metnar i Jaromír Zůna označili tyto výroky za nepřijatelné; Schillerová připomněla, že sama byla léta úřednicí, a Babiš chtěl věc s Turkem a Petrem Macinkou probrat.
To je podstatné. Nejde jen o kritiku opozice, médií nebo ekologických aktivistů. Když se u Turkova slovníku začnou ošívat i lidé z vládního tábora, přestává být provokace výhodou. Stává se nákladem.
Motoristé rádi tvrdí, že do politiky přinesli normální řeč. Jenže normální řeč není totéž co jazyk hubení škůdců. A pokud se vládní zmocněnec neumí ubrzdit ani ve chvíli, kdy má reprezentovat stát, nemůže se divit, že Babiš začne hledat brzdu za něj.
Docházka jako účet za velkou pózu
Turkův problém není jen rétorický. iROZHLAS upozornil, že Turek zůstává místopředsedou výboru pro evropské záležitosti, i když už v únoru říkal, že funkci opustí, protože ji nestíhá. Dosud ale žádný oficiální krok neudělal. Zároveň je místopředsedou zahraničního výboru a pobírá vyšší poslanecký plat než řadový zákonodárce.
Samotná absence ve výboru ještě není rozsudek. Politici mají jednání mimo Sněmovnu, zahraniční agendu i jiné povinnosti. Jenže u Turka vzniká horší dojem: funkcí hodně, výkon nejasný, vysvětlování pravidelné. A to je pro Babiše nebezpečné. Premiér rád prodává obraz řízení, výkonu a pořádku. Turek mu do toho pouští kouř z výfuku.
Motoristé se ocitli v pasti vlastní značky. Bez Turka jsou méně vidět. S Turkem jsou vidět až příliš. Když ho podrží, riskují další konflikty s ANO i s vlastními poslanci. Když ho obětují, přiznají, že jejich největší politický tahák se stal přítěží.
Babiš si mezitím bude počítat, co se mu vyplatí. Turka nepotřebuje milovat. Potřebuje stabilní většinu. Pokud usoudí, že mu čestný prezident Motoristů bere víc klidu, než kolik přináší hlasů, začne být řešení tvrdé a rychlé.
Filip Turek tak poznává rozdíl mezi popularitou a mocí. Popularita dělá titulky. Moc rozhoduje, kdo zůstane ve funkci. A v této koalici sedí klíče pořád hlavně u Babiše. Motoristům bliká kontrolka, kterou už nejde přelepit nálepkou o svobodě slova.
